- Ahoj všichni,
omlouvám se, že je kapitola až teď, ale vůbec nestíhám. 😭 Nicméně... vítejte zpátky u ZLOSINu a tím pádem taky u předpředposlední kapitoly FD. 😈 Užijte si ji, jste boží a já se pokusím přidat brzy.😳❤
Probuzení do poslední části druhé fáze je protkáno vzpomínkami.
Běžím do místnosti, odkud je možné sledovat operace, a když do ní dorazím, sotva dýchám. Přitisknu ruku na sklo a spatřím tam kudrnaté vlasy, baculaté ruce a spoustu kanyl vedoucí do malého těla chlapce, jehož jméno bude brzy znít Chuck, a který mě přivítá v labyrintu již za pár týdnů...
Probuzení do poslední části druhé fáze je tak trochu déjà vu.
Jsem v bílé místnosti poté, co se v labyrintu objevil Gally a unesl mě... Zrzavá dívka mi donese jídlo a říká, že se všechno změní - všechno se změnilo, všechno se změnilo, všechno se změnilo...
Probuzení do poslední části druhé fáze je plné úzkosti a strachu z neznámého.
,,Gwendolyn. Ona je tou, kterou pošleme do labyrintu. Subjekt A60, zmatek. Píšete si to, Jansone? Její hlavní proměnnou pochopitelně nebude nic. To ona je proměnná."
,,Ale jak zajistíme její úspěch?"
,,Tím, že ve většině věcí neuspěje," prohlásí první hlas. ,,Tím nám pomůže více než dost."
Probuzení do poslední části druhé fáze přichází za tři...
,,Gwendolyn, neboj se. My dvě se v labyrintu potkáme a určitě budeme kamarádky. Budeš vědět, že mi můžeš věřit. Něco takového žádná falešná paměť nesmaže."
...dva...
,,Jak bych mohla kdy uvěřit tomu, že je tohle moje máma?" pronesu s očima přišpendlenýma k obrazu usmívající se ženy. ,,A tohle můj táta? Můj pes? Moje škola? Nikdy to nebude fungovat. Nikdy nepřijmu falešný život. To je nemožné-"
...jedna...
,,Nebude to trvat dlouho, Gwendolyn. Jen měsíc. Co hrozného se za takový měsíc může stát?"
Otevírám oči a nacházím se v bílé místnosti. Nejsem sama. V rohu místnosti stojí Brenda. Je oblečená v bílém plášti s nášivkou ZLOSINu.
,,Co. Má. Tohle. Krucinál. Znamenat."
Odděluji jednotlivá slova od sebe a zírám na dívku s krátkými vlasy, která stojí přímo naproti mně v oblečení, které by neměla mít na sobě. To tedy rozhodně neměla - a ne ve smyslu, že se netrefila do módy nebo do kodexu - tohle oblečení by na sobě mít neměla, protože by to znamenalo, že je celou dobu proti nám, že toho byla součástí. Tak jako Teresa, jako Aris...
,,Brendo, proč máš sakra-"
,,Já vím, Lauro," umlčí mě dívka a přejde ke mně. ,,Tvař se prosím pořád takhle, ať už ti budu říkat cokoliv, ano?"
Povytáhnu obočí a otevřu pusu. ,,Jak takhle?"
,,Přesně takhle. Jako bys nechápala, co se děje."
,,Ale já nechápu, co se děje," zavrčím. ,,Co to frasně meleš? Kde to jsme? Kde jsou ostatní?"
,,Jsme na základně ZLOSINu. Ale to bys asi měla poznat, ne? Už jsi tu byla."
,,Ano, když mi smazali vzpomínky..."
,,Ne, Lauro," zavrtí Brenda hlavou. ,,Předtím."
Mrkám na ni a potom se nedůvěřivě odtahuji. Naráží na to, co mi včera - bylo to vůbec včera? - Teresa oznámila. Že jsem ze ZLOSINu. Že jsem v těchto zdech žila, že jsem dýchala tento vzduch, že jsem zde pracovala. Ale to Brenda nemohla slyšet. Nikdo to nemohl slyšet. ,,Jak tohle víš?" chci vědět.
,,Za mnou je kamera," pronese tiše Brenda místo odpovědi. ,,Sledují nás. Mým úkolem je dovézt tě do jídelny, kde tohle všechno konečně ukončí, jednou provždy."
,,Cože?"
Ale to už mě Brenda tahá do stoje a já očima najdu kameru, o které mluvila - opravdu tam je. Vrhnu na ni tak nenávistný výraz, že se divím, proč nepraskne - a pak ten pohled přesunu na Brendu. Jediným škubnutím se jí vytrhnu a popadnu lampu z nočního stolku - natáhnu ji za hlavu jako baseballovou pálku a namířím na ni.
Brenda protočí očima. ,,Ale no tak, myslela jsem, že přes tohle jsme se už dostaly."
,,Jsi ze ZLOSINu!" zařvu na ni a přešlápnu, uvažuju, jestli ji mám praštit a utéct a jestli by mi to vůbec k něčemu mohlo být - chodby jsou určitě plné lidí a jen tak se odtud nedostanu, takže nejspíš ne, nemám odtud jak zmizet. To však nic nemění na to, že bych Brendu nemohla praštit. ,,Celou tu dobu jsi byla ze ZLOSINu!" zaječím na ni hystericky.
,,Zvládám to!" zavolá Brenda a mávne na kameru, zřejmě na znamení, aby nikoho neposílali. Pak na mě zavrčí: ,,Přestaň, Lauro. Pomůžu vám utéct, až bude příležitost. Rozumíš mi?"
Upírá na mě zrak a já na ni civím a nevím, co si mám myslet. V hrudníku cítím obrovský tlak a těkám očima okolo. Mohlo by tohle být ještě víc zamotané?
,,Jsi ze ZLOSINu," opakuju.
,,Mohla bych o tobě říct to stejné."
Se zrychleným dechem naposledy zaletím zrakem k otevřeným dveřím a pak lampu sundám dolů. ,,Nevím, komu mám věřit," řeknu popravdě.
,,Neměla bys věřit nikomu," pokrčí Brenda rameny, jako by to bylo zřejmé. ,,A teď pojď, musíme jít. A žádné blbosti." Ještě mávne rukou do kamery a já mám co dělat, abych nezačala zvracet. Je tohle to, kam to všechno spělo? Všechny nás rozeštvat? Zmást nás tak dokonale, aby jediná naše jistota byl ve finále ZLOSIN?
Protože pokud ano, perfektně to vychází.
V jídelně, kde jsem se před zahájením druhé fáze setkala s Placery a kde jsem poprvé viděla Newta bez svých vzpomínek na něj, už jsou všichni shromáždění - každý z nich je s někým ze ZLOSINu a všichni se tváří unaveně a strhaně, nicméně jinak vypadají v pořádku. Očima okamžitě hledám Newta a nacházím ho na druhé straně místnosti v přítomnosti Lindsay - je rozcuchaný, bledý a má kruhy pod očima. Když se na mě podívá, nejdřív jako bych byla průhledná a on mě ani nepostřehl. Rozbuší se mi srdce a napadne mě, že takhle se asi musel cítit on, když jsem se na něj podívala a nepamatovala jsem si ho. Oh, proboha, tohle už ne, prosím, znovu ne. Sevře se mi každý orgán v těle a nemůžu se nadechnout... ale v tom Newt zamrká a ve stejný moment, kdy k němu vykročím já, vykročí i on - a oba nás chytnou naše strážkyně a zarazí nás.
,,Zůstaň stát," sykne na mě Brenda. ,,Prostě jen stůj a čekej, dobře?"
,,Na co?"
,,Na to, co nám řeknou."
,,Bezvadný," odfrknu si a upřeně se podívám na Newta. Kývne na mě na znamení, že je v pořádku, a pak něco řekne k Lindsay, která se zatváří, jako by na ni vylil vařící olej. Newt sebou zacuká, ale dívka ho i přes svou drobnost drží pevně. Přejedu pohledem ostatní zúčastněné. Málem omdlím úlevou, když spatřím Thomase, živého a dle všeho i nezraněného. Vybavím si, jak nás na Spáleništi uspali a on, Aris a Teresa měli letět až dalším bergem. Co se stalo? Proč ho tedy nakonec ušetřili?
Měla bych se ho zeptat.
Brenda mě chytí za rameno a stiskne tak, až zakleju bolestí. ,,Říkám stůj," zopakuje.
Vedle Thomase spatřím Minha a taky Pánvičku a okolo nich pak dívky ze skupiny B. Na opačné straně místnosti stojí Teresa a Aris a kupodivu jsou na tom stejně jako všichni ostatní, také očividně vyčerpaní a strhaní a v obklopení lidí ze ZLOSINu. Teresa se na okamžik střetne s mým pohledem a vzápětí už se opravdu vytrhávám Brendě, běžím do rohu místnosti a zvracím do květináče.
,,To je nanejvýš nechutné, slečno Cowellová."
Zvednu zrak a zjistím, že do místnosti vešel Krysák v doprovodu několika dalších lidí - narovnám se a otřu si rty, načež na něj vybafnu: ,,Jakže jste mi to řekl?"
,,Cowellová," obeznámí mě Krysák. ,,To je příjmení. Je velmi vzácné ho mít, v dnešní době. Jaká smůla, že jste zapomněla na ty, kteří vám ho předali... totiž na rodiče."
Brenda mě už zase zachytává, abych se nevrhla přímo na Krysáka a nespravila ten jeho ošklivý ksicht. ,,Lauro, dost," zabručí a já zatnu zuby a pěsti, ale přestanu sebou cukat.
,,Tak jsme tady," řekne Krysák a přesune pohled ze mě na ostatní. Postaví se doprostřed místnosti a v rukou svírá desky, do kterých teď nahlíží. Zírám na něj a přemýšlím nad způsoby, jakými můžete člověka hodně bolestivě usmrtit na vzdálenost tří metrů, a vážně lituji, že jsem si nevzala sebou tu lampu. ,,Úspěšně jste splnili zkoušku. Všem až zde na slečnu Cowellovou - chci říct, až na Lauru, která se vyrovnávala s účinkami paměťového séra - jsme vám v uplynulých dnech vytrvale vracely vaše nejintenzivnější vzpomínky a hledaly v nich klíč k tomu, jak získáme lék."
,,V uplynulých dnech?" zamumlám si pro sebe. Jak dlouho už tu jsme?!
,,Jak získáte lék?" opakuje mezitím Minho. ,,To jako, že ho ještě nemáte?"
,,Bohužel," pronese Krysák, jako by se právě bavil o tom, že mu došel krém na ruce. ,,Stále vám zatím nemůžeme nabídnout nic, co by erupci vyléčilo. Avšak," dodá, když vidí, jak se všichni nadechli k protestům, ,,všichni z vás pochopitelně nejsou nakažení."
V jídelně se rozhostí ticho. Snažím se pochopit, co nám to ten muž vlastně říká. ,,Ale vždyť jste tvrdili, že jsme všichni nakažení. Na začátku druhé fáze. Tvrdili jste, že po přejití Spáleniště nám dáte lék," promluvím zmateně, ale Krysák už mě přerušuje, nedočkavý, aby nám mohl všechno vysvětlit.
,,Lest, Lauro obyčejná lest. Žádný lék na erupci není a nikdy nebyl - existují jen prostředky, jak nemoc oddálit, ale nakonec je nevyhnutelná. Ovšem někteří z vás jsou vůči erupci imunní už od narození - což vás dělá tak zvláštními. Hledáme ve vás odpověď - proč vy jste virus přežili? Co je na vás tak zvláštního? To je důvod všechno, mládeži. To je to, kvůli čemu jste se ocitli v labyrintu, kvůli čemu jste umírali a ztráceli se zrazovali jste. Lék na virus, který zničil lidstvo, je a byl vždycky ve vás - a vy jste svolili k tomu být testováni za účelem jeho nalezení."
,,My jsme svolili," zopakuje Minho, zatímco ostatní se očividně snaží to všechno pochopit. Já s tím upřímně mám dost velký problém. Někteří z nás jsou imunní a jiní nejsou. To ale znamená, že někteří z nás-
,,Ano," přitaká Krysák Minhovi a ten si založí ruce na hrudi a povytáhne obočí.
,,A řekli jste nám přitom, že devadesát procent z nás umře? A že těch deset procent z nás, co sem přijde, stejně možná není imunních?" zavrčí na něj a muž, který ho má hlídat, mu položí ruku na paži. Minho se prudce vyškubne, ale už se ani nehne.
,,Samozřejmě, že jste o tom byli informováni. Někteří z vás pomáhali labyrint stavět. Jiní tvořili proměnné. Další byli ochotni zemřít, zradit nebo dokonce zabít. Ať mi věříte, nebo ne, šli jste do toho dobrovolně... a já vám teď můžu vrátit to, co vám právoplatně patří."
,,Jako co?" ozve se Sonya podrážděně.
,,Jako vaši paměť, milá dámo," zasyčí Krysák jako had a pak se zaculí, což je tak nechutné, až mám chuť jít mu zvracet přímo na nohy. ,,Máme vaše vzpomínky a mile rádi vám je vrátíme."