Když jsme se procházeli parkem, cítila jsem čerstvě posekanou trávu a květiny.Novináři po nás jsou jako supi.V parku naše ruce zůstali propletené, občas mě stiskl víc.
"Ty máš opravdu malý ruce" Směje se, přitáhl si ji a prozkoumal."Ne, nemám." škubla jsem s ní a strčila ji zpátky do kapsy."To jen ty tvoje jsou tak obrovské."Zasmál se a zavrtěl hlavou, kolem nás blikali světla.Novináři jsou většinou všude, kde jsme.Mám pocit, že management je sem přivedl, co se týče našeho pobytu, což dává smysl.Blížíme se k malýmu rybníku, Harry položil svoji velkou ruku kolem mého pasu a trochu mě štípl, což mě přinutilo uskočit.
"Jsi lechtivá?" Jeho oči naplnila zvědavost a můžete si představit co přijde.Zakroutila jsem hlavou, ale zlehka mě začal na boku lechtat a já jsem zaječela.Když se to snažil udělat znovu, plácla jsem ho přes ruku a střelila na něj otrávený pohled."Promiň, jenjsem to chtěl zjistit." Smějě se, ruku měl stále kolem mého pasu.Někdy se jeho sevřený zpřísnilo, škubla jsem sebou a zíral na mě.
Zatímco naše procházka pokračuje;Já si stěžuju že mě bolí nohy, on kňučí že tu budeme o trochu déle.Potom co jsme navštívili malý rybník u lesa, Harry konečně navrhl, že s vrátíme zpátky, ikdyž si nejsem úplně jistá kde to zpět je.Samozdřejmě, Harry meví kuda máme jít, protože pořád kroužíme kolem stejné skupiny stromů."Proč se někoho nezeptáme, jak se dostat zpátky?"
"Protože vím kam jdu" Ukáže dopředu."Vidíš? Je tam místi , které, ehm, poblíž místo odkud jsme přišli."Protočila jsem oči.Jsme ztraceni.Slunce začíná zapadat a my jsme se ztratili ještě víc než jsme byli.Už ani novináři kolem nás nejsou."Už tam skoro jsme."
"Harry, stačí někoho zavolat." Jen zakroutil hlavou a ujistil mě , že ví kde jsme."Fajn." Vytáhla jsem mobil a zapla navigaci.Ignorovala jsem jeho protesty a po pát minutách ho vedla správným směrem."Věděl jsem kde sme"Překvapil mě jeho hluboký hlas."Nemusela si to dělat."
"Promiň." Směju se."Ty jsi mě zase neměl polechtat." U vchodu do parku zase vidíme dav novinářů; nejspíš čekali až se vrátíme.Najednou Harryho ruka sklouzla z měho pasu na zedek.Promiň, ale jeho gesto mě zaujalo, cítila jsem teplo na mých tvářích.Podívala jsem se na jeho obličej; arogantní, spokojený a zase s tím jeho slavným drzím usměvem."Nechápu tam ty ruce Stylesi".Nadávala jsem, když sme byli u novinářů.Jeho ruce si zase našli cestičku zpátky k pasu, zaolavila mě úleva.Když jsme procházeli kolem blikajících fotoaparátů, byl jakýsi vážný, mračil se, hledal cestu k jeho autu.
Cesta domů byla trapná a tichá.