Miluj mě věčně

97. Kapitola

Tae-Hyung

Tulil jsem se k miláčkovi a on se tulil ke mně. Moc jsem doufal, že Hanie Tayeongovi odpustí a že ho čeká krásná budoucnost, že si tuhle vinu budu moct opravdu odškrtnout. Slova toho kluka mě dojala, stejně tak jako dojala králíčka. Oběma nám tekly slzy a oba jsme se zaujetím sledovali ty dva, jak se v poklidu líbají. Byl na ně opravdu moc krásný pohled a musím říct, že mnohem krásnější, než když ho ten pitomec surově ojížděl. Pozpátku jsem vážně nedokázal pochopit, jak jsem nad tím mohl slintat. Bylo to přece tak násilné a perverzní... Zatřepal jsem hlavou a snažil se ty vzpomínky zahnat. Teď ten kluk vůbec nebyl perverzní, ale něžný, což jsem svému ex moc přál. Jak bude jejich vztah i sex probíhat v budoucnu, je už jen jejich věc... vím co má Hanie rád... ale když už vím, že je v tom i láska, bude to jistě dokonalé. Tak jak jsem to měl dokonalé já s mým Jung-Kookiem. 

Láska je jako kouzlo, dokáže způsobit bolest, ale taky štěstí a já jsem neskutečně šťastný, že mám tohle stvoření po svém boku. Už mě přestala trápit naše smrt, to už dávno nebylo důležité. Důležité je jen to, že jsem neustále s ním. Jako by vycítil mé myšlenky, pousmál se a něžně políbil mé rty. „Miluju tě, Tae-Hyungie!" zašeptal a já jsem se usmál, jak nejvíc umím. „Já miluju tebe!" oplatil jsem mu s láskou. Dva zamilované páry... jeden mrtvý a druhý stále na živu... jak romantické... 

Jenže kouzlo okamžiku narušila osoba, která vešla do pokoje. Byl to můj bráška, zjistil jsem, hned jak promluvil. „No do prdele!" ozvalo se totiž od dveří, Tae a Hanie se odtáhli a my s králíčkem jsme se taky udiveně zadívali tím směrem, odkud se ten naštvaný hlas ozval. Gyu se nejspíš sprchoval, protože měl ještě pořád mokré vlasy. Byl už převlečený do pohodlných tepláků a trička. Mračil se na oba chlapce, ale nejvíc na Taeyonga. „Co se to tady sakra děje? Běž od něho pryč, ty zmrde!" Všiml si totiž, že Dong-Hanovi už zase tečou slzy po tváři, které jsem doufal, že jsou jen slzy dojetí. Gyu si to však nejspíš přebral po svém a než se stihl Tayeong vzpamatovat, chytl jeho tričko, vytáhl ho na nohy a vrazil mu pěstí přímo do nosu. 

„Prosím, nebij ho!" vykřikl Hanie, Tae se chytl za krvácející nos a bráška se nevěřícně podíval na mého ex. „Proč ne?" vydechl užasle. „Nechci, aby se kolem tebe motal!" dodal se zavrčením a Hanie si povzdechl. „To není tvoje věc!" ozval se konečně Taeyong. „Ne?" zamračil se bráška. „Kdybych za ním nepřišel, umřel by už v té vaně, tak mi sakra neříkej, že to není moje věc! Nepřibližuj se k němu!" „Kdybych ho nenašel tam venku, tak by taky umřel, takže mi laskavě neříkej, co smím a co ne!" hájil se Tae. „Je mi líto, že jsem vám způsobil problémy..." špitl Hanie se skloněnou hlavou. Pak se ale podíval na mého brášku. „Omlouvám se, že jsem nedodržel slovo." řekl s lítostí. „Moc mě to mrzí. Taky ti chci za všechno poděkovat, ale prosím...  už Taeyonga prosím nebij a neposílej ho pryč." 

Gyu jen smutně pokýval hlavou. Pak se však zamračil. „Ty jsi mu snad už odpustil?" „Ne... ještě jsem mu neodpustil..." špitl Hanie a Tae se na něho nevěřícně podíval. „Ne?" „Ještě ne..." vysvětloval rychle můj bývalý přítel. „Ale odpustím ti, když mi dokážeš, že to všechno, co jsi řekl, nebyly jen kecy." obrátil se na svého přítele. Pak se znovu podíval na mého bratra. „Odpustíš mu?" vydechl ještě víc užaslý Gyu. „Co ti nakecal?" „Samé krásné věci." pousmál se rozpačitě Hanie. „Chci mu věřit." „Dokážu ti, že jsem nekecal!" vyhrkl Tayeong, který si nepřestával držet stále krvácející nos. Vražedně se pak podíval na Gyu, který se jen ušklíbl. 

„Zatracená děcka!" ozvalo se v tom okamžiku od dveří a do pokoje nakráčel Seok-Jin. „Člověk vás chvíli nechá bez dozoru a už se bijete?" Bratránek úplně odignoroval fakt, že minimálně Tayeong není žádné dítě, ale přítomných se to zřejmě nijak nedotklo. „Včerejší výprask vařeškou ti nestačil, Gyu?" zamračil se na mého brášku. Kupodivu při zmínce o výprasku zrudl jen Hanie a nervózně se zakroutil na svém ještě pořád bolavém zadečku. Taeyong na něho chtěl hodit omluvný pohled, jenže to nestihl, protože ho Jin začal za ruku táhnout pryč, zřejmě do koupelny, kde se určitě postará o jeho poraněný nos. 

Gyu zůstal s Haniem, na kterého se díval dost vyčítavě. „Nebojíš se, že ti znovu ublíží?" zeptal se. „Doufám, že mi neublíží..." vydechl celý roztomile růžový ex a Gyu zjihl. „Dobře, kámo, chci, abys byl šťastný!" Posadil se na postel a přitáhl si Dong-Hana do svého objetí. Po chvíli se vrátil Seok-Jin s Taeyongem, kterého nos už nekrvácel. Začali se pak dohadovat, co teda bude s mým bývalým přítelem dál, až nakonec bratranec i bráška souhlasili s tím, že si ho může Taeyong vzít k sobě. „Tak trochu jsem v to doufal..." přiznal Jin. „Proto jsem nechtěl, aby šel do nemocnice." Všichni tři na něho hodili zářivý úsměv a on se rozpačitě poškrabal na zátylku. „Dobře... dobře, neděkujte mi všichni!" zasmál se svým typicky hýkavým smíchem a já i miláček jsme vyprskli smíchy. 

„Teď už padejte jíst! Nevařil jsem celou noc jen tak ze srandy, tak upalujte!" dodal už vážně. „Eon a strýc jsou v kuchyni... Jediné štěstí je, že o celém tomhle cirkuse nemají ani tušení, tak se opovažte ceknout. Pak vám řeknu, jak jsem domluvil ten pohřeb." Dong-Han se ještě převlékl, na což jsem se raději nedíval, aby se na mě můj miláček nezlobil a pak už pokoj ztichl, protože Jin všechny, včetně Taeyonga zahnal do kuchyně. V pokoji jsem zůstal jen já, Jung-Kookie a naši andělé. „To teta opravdu byl cirkus." ozval se Rahmiel a my všichni jsme se začali smát. Byla to úleva, že všechno zlé je snad už pryč. Rodina sice musí ještě absolvovat můj pohřeb, ale když vím, jaké úžasné paka jsou, věřím, že to zvládnou. Podrží se navzájem! Ano, nějakým způsobem už počítám do rodiny taky Hanieho a toho poděsa Tayeonga. 

Opravdu jsem začal věřit, že všechno bude ok.