Miluj mě věčně

92. Kapitola

Tae-Hyung

Připadal jsem si jako na horské dráze. Chvíli jsem byl v pohodě a užíval si Jung-Kookieho blízkost a chvíli jsem brečel jako malý. Chudáček králíček, musí to se mnou mít těžké! Hlavně, když jsem se málem sesypal u táty v ložnici. Nechtěl jsem na něho být hnusný, ale představa, že by znovu byl svědkem mého zhroucení, mě donutila vyhánět ho pryč. Nechtěl jsem, aby se trápil kvůli mně a nechtěl jsem, aby mě znovu takhle viděl. Jediné štěstí je, že můj miláček je až moc dokonalý a že mě „nehodil přes palubu". Netuším, čím jsem si zasloužil takové zlatíčko, ale jsem šťastný, že ho mám. 

Vidět zdrceného tátu, jak k sobě tiskne máminu noční košili a mého plyšového medvídka rvalo mé srdce na kusy. Na všechno zůstal sám! Tak moc bych si chtěl všechno odpustit, ale netušil jsem jak to udělat. Jak jsem mohl být tak sobecký a tak zaslepený, že jsem si neuvědomil, že mě má rodina potřebuje? Znovu mi to došlo u sestřičky v pokoji. Moje malé zlatíčko Eon-Jin. Krásně spinkala a byla hrozně roztomilá, ostatně jako vždy. Je tak malá a už musela utrpět takové ztráty. Ano, jednou se spolu sejdeme, tomu jsem už věřil, ale ona má celý život před sebou a já už nemůžu být s ní. Nemůžu jí říct, že je moje milovaná sestřička a že se omlouvám, ale že už tady budu pro ni tak, jak potřebovala a jak stále potřebuje. Nechtěl jsem ani  raději vědět, jak moc jí chybím. Stačilo, že to vím o mém bráškovi, u kterého jsem si myslel, že zrovna on bude nejvíc v pohodě. No... spletl jsem se. Jinova bolest byla silná, přestože se zdál být relativně v klidu. To jak se stará o malou Eon mě dojalo a potěšilo, ale bylo toho na mě už moc. 

Nezhroutil jsem se jen díky mému miláčkovi. Líbat jeho pusínku je jako nebe samotné! Naštěstí se i králíček moc rád líbá a tak jsem si to mohl krásně užít. Miluju ho tak moc, že to ani slovy neumím popsat. Je dokonalý, nádherný a prostě úžasný! Přesto mi to nedalo a já jsem ho musel uvést do rozpaků, když jsem hned potom, co jsem si dělal legraci z Jinova pyžama, které bylo opravdu vtipné, připomněl králíčkovo sladké tetování. Chtěl bych to srdíčko ještě alespoň jednou vidět, ale netušil jsem, jestli by to vůbec šlo. Má ho tam pořád, i když je „jen" duše? Nemohl jsem ani nevzpomenout jeho sexy zadeček a to, jak moc jsem po něm toužil. Kdyby byl miláček zdravý, rozhodně bych chtěl sex častěji, přestože bych náš vztah nechtěl mít založený jen na tom, tak jak jsem to měl s Haniem. 

Dong-Han... mrzelo mě, že jsem byl tak nerozvážný a že jsem se víc nezajímal o jeho pocity. Netušil jsem, jestli by se něco změnilo, ale možné je všechno. Možná bych si ho začal víc vážit, možná by se má zamilovanost změnila v lásku, protože zrovna on by si to zasloužil! Jenže tak to nejspíš být nemělo, protože já jsem měl potkat Jung-Kookieho a své srdce jsem měl dát právě jemu, což jsem taky udělal. Můj poklad, moje všechno... Jung-Kookie! Pořád po mém boku, šel se mnou i do pokoje mého brášky. Stáli jsme pak u bratrovy postele a já jsem se se smíšenými pocity díval na oba spící chlapce. Nijak mě nepřekvapilo, že Dong-Han spí s Gyu v jedné posteli, obzvlášť po tom, co můj ex málem provedl. Bylo mi jasné, že si ho bráška ohlídá, když i v jeho bytě za ním běhal jako ocásek. Chápal jsem bráškovu starost a měl jsem radost, že je takový, jaký je. Můj milovaný bráška. Už zase jsem měl pocit viny a v hlavě se mi přehrávala všechna slova, která jsem slyšel z jeho úst.

Nemohl bych mu vyhovět, ale měl jsem s ním mluvit a měl jsem to všechno vědět. Měl jsem ho navštěvovat a mohl jsem udržovat přátelský vztah taky s Haniem. Třeba by pak nenarazil na toho pitomce a nemuselo to dopadnout tak, že by se zkoušel pořezat. Krev se ve mně vařila, když jsem si vzpomněl na to, co všechno ten Taeyong Haniemu provedl. Tohle si můj ex nezasloužil! Nechápal jsem, jak může tak klidně ležet na svém bolavém zadečku. Nebo ho to už nebolí? Co s ním asi bude dál? Vzpamatuje se? Zamiluje se do někoho lepšího než je Taeyeong a než jsem já? Snažil jsem se nebrečet a znovu netrápit svého miláčka, který kromě zjišťování kdo je kdo a po vysvětlení, že můj bratr a můj bývalý spolu nic nemají, mlčel a jen se díval tak, jako já. Viděl jsem na něm, že žárlí, což mě přimělo se na něho usmát.