Miluj mě věčně

83. Kapitola

Jung-Kook

Stál jsem a mlčky poslouchal Taeho vyprávění. Cítil jsem, jak vyhrkly nové slzy do mých očí, když jsem si představil ty hrůzy, které tady zažil. Bylo mi moc líto jeho bývalého přítele, ale bylo mi líto taky tygříka. Ještě že to dopadlo dobře. Ještě že přišel jeho bráška, kterého bych si moc přál poznat a Jin, kterého bych taky chtěl ještě jednou vidět. Nechápal jsem však, jak se mohl miláček tak klidně dívat, když si ten Taeyong bral jeho ex... já bych nemohl... a jak k tomu mohl pociťovat všechny ty touhy? Jistě, z velké části za to nejspíš mohl Kakabiel, jak řekl Jael, ale z malé části to přece jen byla Taeho perverznost. Netušil jsem, že je takový. Tae-Hyungie zmlkl, přestal pochodovat a po dlouhé chvíli se na mě znovu podíval.

I v jeho očích se třpytily slzy. Já jsem však pořád mlčel, protože jsem nějak nevěděl co říct. Jeho vyprávění mě nemálo šokovalo a rozesmutnilo. „Jung-Kookie..." vydechl Tae a já jsem sklopil zrak. Snažil jsem se přemýšlet. Dong-Han pořád miluje Taeho a Tae pořád touží po Dong-Hanovi... Co to znamená? Chtěl by snad být Tae-Hyungie raději s ním než se mnou? Jak asi vypadá? Jaký ten Dong-Han vlastně je? Měl bych se své lásky snad vzdát? „Jung-Kookie..." ozval se znovu Tae, ale už nestál kus ode mě, ale najednou byl přímo u mě, až jsem sebou cukl úlekem. „Můžeš mi to prosím odpustit?" vzlykl a já jsem se znovu zadíval do jeho krásných očí, ve kterých se zračila upřímná lítost a taky slzy, které si našly cestu ven a stekly po jeho hebké kůži. 

„Nevím, co to do mě vjelo, ale už je to pryč!" pokračoval naléhavě, zatím co já jsem se utápěl v jeho pohledu. Mé srdce tlouklo rychle a současně se svíralo, když jsem viděl opravdu velkou lásku v jeho očích. Lásku ke mně! „Už po Haniem netoužím! Už nemám žádné takové představy ani myšlenky." naléhal a jeho hlas se víc a víc chvěl. „Prosím, věř mi. Miluju jen a jen tebe! Toužím jen po tom, abych směl být s tebou. Prosím, nezavrhuj mě... prosím..." dodal už skoro šeptem. „Prosím..." Trhavě se nadechl a vzlykl. Sklonil pak hlavu a nejspíš čekal, že ho pošlu pryč. Já jsem se taky zhluboka nadechl. 

Ignoroval jsem své vlastní slzy, které smáčely mou tvář a se stejně hlubokým výdechem jsem obmotal své ruce kolem jeho krku. Přitáhl jsem si svého miláčka za zátylek, abych pak mohl začít líbat jeho sladké rty. Zavřel jsem oči a vnímal jsem jen jeho blízkost. Všechny předchozí myšlenky jsem v tom okamžiku poslal pryč. Můj miláček není dokonalý, jenže kdo je? Tae byl chvíli zaražený, ale pak vzal mou tvář do svých dlaní a začal na mé polibky odpovídat. 

„Miluju tě!" zašeptal jsem do jeho sladkých polštářků a následně jsem dovolil jeho jazýčku, aby prozkoumal každý kout mých úst, čehož Tae hned využil. Úlevně pak vydechl do mých rtů a ještě víc prohloubil náš polibek. Líbali jsme se dlouho a oba jsme do toho dali všechny city, které se ukrývaly v našich srdcích, s malou příměsí našich slz. Nedokázal jsem se na to své trdlo zlobit a už vůbec bych ho nemohl zavrhnout. Vždyť je můj a já jsem jeho. Tak moc ho miluju! 

„Miluju tě, miluju tě, miluju tě!" šeptal, když jsme se konečně od sebe odtrhli a on mezi tím pokládal polibky na mou tvář. Zavřel jsem oči a nechal ho. Přišlo mi to hrozně roztomilé. „Takže... takže mi odpustíš?" vydechl, když ho nejspíš omrzelo pusinkovat mé líce, bradu, nos, čelo i rty... všude, tak nějak na přeskáčku, přitiskl své rty. „Odpustíš?" znejistěl, když jsem se na něho s úsměvem podíval, ale nic jsem neodpovídal. 

„Neodpustím!" řekl jsem po chvíli vážně a jen tak tak jsem v sobě dusil smích, když ztuhl a nechápavě se na mě podíval. Díval se do mých očí a já jsem cítil, jak jeho srdce prudce buší nervozitou. Chtěl jsem ho přece jen maličko vytrestat, za to že byl tak nadržený kvůli jinému. Nezlobil jsem se, ale potrestat přesto zasloužil. Jen maličko a nevinně... „Ne?" špitl. „Neodpustíš mi?" „Ne!" trval jsem si na svém. 

Mlčky sklonil hlavu a chtěl se odtáhnout, ale já jsem mu to nedovolil. Ještě pevněji jsem si ho chytl kolem pasu a přitáhl si ho co nejvíc k sobě. Znovu se podíval do mých očí. „Neodpustím, protože nemám co ti odpouštět." vyhrkl jsem rychle, když začínalo hrozit, že se zase rozpláče. Byl vážně nějaký přecitlivělý, ale já jsem se tomu nedivil. Po setkání s démonem by byl přecitlivělý každý! „Co... cože?" nechápal. „Jak... jak to myslíš?" „Nic tak hrozného jsi neudělal..." pousmál jsem se něžně.

„Nemůžu se na tebe zlobit, když vím, že mě miluješ, takže ti ani nemám co odpouštět. Je to v pořádku, tygříku, jen... budeš už takhle toužit opravdu jen po mně? Neopustíš mě, že ne?" zjišťoval jsem jen tak pro jistotu. „Nikdy tě nepřestanu milovat!" slíbil celý šťastný a znovu s úlevou políbil mé rty. „Nikdy tě neopustím!" Do polibků jsem se pousmál. „Víš, že mě musíš milovat věčně?" zašeptal jsem. „Víš, že ty mě taky?" oplatil mi hravě a pak skousl můj spodní ret. „Tygříku..."vydechl jsem. „Budu tě milovat věčně, to mi věř!" 

Svůj slib jsem rozhodně nemínil porušit.