Kill or love

88. díl - Epilog

*Pohled třetí osoby*

O deset let později

Annie sedí u parapetu, u okna, a sleduje, jak déšť smáčí všechno suché. Dělá to docela často. Vždy jen tak sedí a vzpomíná. Vzpomíná na to, jaké to bylo.

Vzpomíná na to, jak se to všechno stalo a co všechno se vlastně stalo.

Když Harry umřel, okamžitě se s klukama přestěhovali do jiného domu. Nemohli tam být dál. Nějakou dobu s klukama bydlela a pomáhala jim v obchodech, ale pořád jí tam něco chybělo, nebylo to ono. Nebyl tam Harry. V jejím osmém měsíci si řekla, že to takhle dál nejde. Pořád bude brečet za Harrym, navíc kluci budou potřebovat klid, ne pořád ubrečené dítě.

Našla si byt v centru a přestěhovala se tam. Našla si i celkem dobře placenou práci, kterou mohla dělat z domova, navíc měla dost peněz z obchodů. Taky jí pořád pomáhala její máma a kluci, kteří se z toho pomalu, ale jistě začali vzpamatovávat.

Dva měsíce uběhly jako voda a na svět už se drala její malá dcerka. Annie dlouho přemýšlela, jaké jméno dát její malé princezně, pak ale jen stačilo, aby se na ni jednou podívala a měla jasno. Hope. Byla to její naděje, která ji držela nad vodou. To kvůli ní si tehdy nevzala život, to kvůli ní bojovala. To ona jí dávala naději, že to zase všechno bude dobré.

A tak šel čas. Holky kolem sebe měli kluky, rodinu, dokonce i Tylera, který se stal jejím nejbližším člověkem, který u nich byl pořád. Hodně Annie pomáhal.

Všichni jí říkali, že to chce jen čas a všechno to bude dobré. Dokonce si začínala myslet, že to tak skutečně bude. Do té doby, než se Hope poprvé zeptala na tatínka. Zase se v ní probudil ten kousek, který jí pořád chyběl. Na druhou stranu za to ale byla ráda.

Annie jí začala o tatínkovi vyprávět a Hope už potom před spaním nechtěla nic jiného. Annie chtěla, aby věděla, že by ji tatínek miloval a udělal by pro ni všechno.

Tak to bylo celých sedm let, čas utíkal, ale Annie na něho myslela pořád stejně.

Za těch sedm let se ale něco opravdu změnilo. Byla zase schopná milovat. Byla schopná zase začít žít s někým, jako byl Harry, zase ji to celé začalo chybět a ona se znovu zamilovala. Zamilovala se do Tylera. Celou dobu stál při ní, a když se ukázalo, že by o něho mohla přijít, uvědomila si, že to nechce. Nedokázala by přijít i o něho.

To byl ale taky poslední den, kdy Hope slyšela o Harrym. Annie nechtěla, aby měla ve své hlavičce zmatek, takže se jejím tatínkem stal Tyler. Možná, že jednou si o něm budou povídat, ale ne teď.

A jak je to teď? Hope oslaví své desáté narozeniny a za pět měsíců přijde na svět její bratříček.

A Annie také zjistila pár věcí. Dokáže sice milovat Tylera, dokáže být šťastná, ale nikdy to nepřebolí.

Vždycky, když může, sedí tady u okna a vzpomíná. A vzpomíná si na všechno, co se mezi nimi kdy stalo a co si protrpěli. Kolikrát jim šlo o život, a báli se. Jen tehdy si ale uvědomovali, jak moc se potřebují a jak moc si život bez sebe neumějí představit. Taky na jejich první Vánoce, dovolenou, na kterou s nimi jeli i kluci. Na to, jak se spolu smáli, ale i brečeli. Na dobu, kdy se málem rozešli, protože se Annie bála, že Harry Hope nebude chtít. A v neposlední řadě taky na tu krásnou žádost o ruku. Bohužel na svatbu už nepřišlo. A vlastně taky jediný Harry jí mohl říkat Ann, od něho jediného to vzala. A taky od jako posledního, od té doby je to pro všechny zase jen Annie.

Vždycky bude Harryho svým způsobem milovat a nikdy to ani čas nezpraví, protože Harry si sebou vzal kus jí a to se nedá vrátit.

Vlastně se jednou i docela bála, jak bude schopná Hope milovat, když jí ho bude pořád připomínat. Ale teď, když se na svou malou dcerku podívá, nechápe to. Je tak šťastná, že ji má. Že má jeho oči a ďolíčky, které ji dělají tak krásnou. Annie je moc ráda, že v sobě má kus Harryho, a že jí nikdy nedovolí na něho zapomenout.

" Mami, maminko," ozvala se malá Hope z pokojíčku, ze kterého právě vyletěla.

" Co se stalo, broučku?" zářivě se na ni maminka usmála. Hope se ale zarazila.

" Maminko, ty jsi plakala?"

" Jen jsem si vzpomněla na člověka, který tady s námi nemůže být a přišlo mi to líto, neboj se," pohladila ji a pokračovala: " Tak co se stalo?"

" Já jsem vyhrála a taťka prohrál," zasmála se Hope právě ve chvíli, kdy se tu objevil Tyler. Všiml si Annie a přesně věděl, co se děje. Vždycky věděl všechno a Annie mu nemusela nic říkat, taky jí rozuměl a věděl, jaká Annie je, a co potřebuje.

Se starostlivým pohledem přešel k Annie a objal ji. Věděl, že to je to nejlepší, co pro ni může udělat.

" Maminko?" zeptala se náhle Hope.

" Copak?" Annie zmáčkla Tylerovu ruku a usmála se na svou dcerku.

" Kde je ten první tatínek?"

Annie i Tylera tahle otázka překvapila, vyměnily si spolu pohledy, ale Annie po chvíli pokračovala: "Jaký první tatínek?"

" Ten, o kterém jsi mi vždycky vyprávěla, než jsem šla spát."

" Ty jsi na něho nezapomněla?" podivila se Annie.

" Nezapomněla. Měla jsem ráda, když si mi o něm vyprávěla."

" Hope, ale tatínka máš tady," usmála se na Tylera. Věděla, co to pro něho znamená. A co to znamená pro Hope.

" Tohle je pravý tatínek, ale chtěla bych poznat toho prvního. Poznám ho někdy?" podívala se zvědavě na své rodiče.

" Ne, toho tatínka už bohužel nepoznáš," usmála se maminka a po tváři jí stekla jedna slza.

" A proč ne?" zeptala se holčička zrovna ve chvíli, kdy před jejich dům přijel černý Range Rover.

" Podívej, strýček Niall. Nechceš ho jít raději pozdravit?"

" Joo! Strejda Niall!" zajásala a už se hnala po schodech dolů.

" Annie," Tyler si ji otočil víc k sobě a pořádně ji objal.

" Omlouvám se," nechtěla na něho myslet, ale věděla, že stejně pořád bude.

" Ne, neomlouvej se. Chápu to. A vím, jak to bude, vždycky. Je to v pořádku," snažil se ji utěšit.

Teď, když je Annie zase těhotná, je to pro ni dvakrát tak těžké.

" Miluju tě," zašeptala a políbila ho.

" Já vím, já tebe taky," polibky ji začal opětovat.

A co na závěr? Tyler se změnil, už tehdy v nemocnici, kdy si s Annie začali povídat, a miloval svoje holky. Annie a Hope. Hope zase milovala svoje rodiče a nikdy nezapomněla na Harryho. A co Annie? Ta si je jistá třemi věcmi.

Nikdy na Harryho nezapomene a nikdy to nepřebolí.

Miluje Tylera a svoji rodinu, do které patří i kluci. I přes to všechno je šťastná a těší se na své další dítě. Na jejich dítě.

A už nikdy by se nevrátila do gangu. Nikdy by nevystavila Hope, Tylera a toho prcka, takovému nebezpečí, které gang skrývá.

Tak a je to tady. Už je zase konec. Vždy to tak rychle uteče a než se nadějeme, vždycky to skončí :D .... Já jen doufám, že se vám Kill or love líbilo.

Všem moc děkuju za podporu. Za to, jak jste to četli, přidávali do svých seznamů čtení, komentovali a hvězdičkovali, opravdu moc si toho vážím a vždycky to hrozně potěšilo :*.

A teď naposledy u tohoto příběhu :P

Pac a pusu :*

J.