Kill or love

35. díl - Steve Jacobson je můj otec?

*Harry*

" Annie?" zašeptal jsem a pohladil ji po zádech. Včera jsme si totiž povídali docela dlouho a Annie asi kolem druhé ráno usnula, takže jsem ji nechal až do teď, ale před chvíli odešla její mamka do práce a my to všechno, teda poupravenou pravdu, musíme říct jejímu otci. 

Vlastně jsem byl docela rád, když usnula, musel jsem si to v sobě všechno urovnat a vůbec popřemýšlet nad tím, co všechno jsem jí řekl. Vlastně, řekl jsem jí všechno, ale po Niallovi to je první člověk, který zná pravdu a mně se tím dost ulevilo, zvlášť, když jí věřím. To je taky milé zjištění, ve svém životě už věřím dvěma lidem.

Bravo Harry, ozval se ten otravný hlas v mé hlavě. 

Raději jsem ho nevnímal a zase se zaměřil na Annie. 

" Annie," zopakoval jsem trochu hlasitěji. 

" Hmm," něco zabrblala, ale pořád nehodlala otevřít oči. Vlastně byla docela roztomilá. 

" Annie," zasmál jsem se jejímu zamračenému obličeji. 

" Co?" konečně otevřela jedno oko. 

" Dobré ráno," docela jsem si to užíval. 

" To jsi mě budil jen proto, aby jsi mi řekl dobré ráno?" 

" Ne, ale dobré ráno by mi nevadilo." 

" Dobré ráno," zabrblala. 

" Tvoje máma před chvíli odjela, takže je nejvyšší čas říct to tvému otci." 

" Myslíš si, že je to opravdu dobrý nápad?" 

" Neboj se, budu tam s tebou, nemusíš se bát. Maximálně mě pošle někam," zasmál jsem se ve snaze to aspoň trochu ulehčit.

" Tak pojďme, ať to máme co nejdřív za sebou." 

*Annie*

Tak jo Annie, klid, ty to zvládneš, povzbudila jsem se v hlavě a vystoupila z auta. I s Harrym jsme přišli ke dveřím, já jsem se ještě pořádně nadechla a vydechla a konečně zazvonila na náš zvonek.

" Neboj se," zašeptal mi u ucha a mně zase naskočila husí kůže. Nesnáším, když se mi to stane. 

" Ahoj tati," pousmála jsem se, jakmile otevřel dveře.

" Dobrý den," přidal se ke mně i Harry.

" Annie? Co tady děláš? Proč jsi nezavolala, mamka zrovna odjela... a kdo je tohle?" trochu se zamračil a prstem ukázal na Harryho, i když v jeho výrazu vlastně vůbec nebylo překvapení. 

" Pojďme dovnitř, všechno ti to tam vysvětlíme." 

" Fajn, pojďte, ale Annie, nestalo se nic, že ne?" vypadal starostlivě a Harryho dovnitř moc pustit nechtěl, ale i přes to poodstoupil a umožnil nám cestu dovnitř. 

Vydala jsem se s Harrym rovnou do obýváku, kde jsme se posadili. Během chvilky tady byl i taťka, který si jako obvykle sedl do čela obýváku, do křesla. 

" Tak to vybalte. Co se děje?" 

" Jsem Harry Styles," začal Harry. 

" Ten Harry Syles?" zeptal se přísně a Harry jen kývl. 

" Nestalo se ti nic, že ne? Neublížil ti?" 

" Ne, tati, neboj se. Nic se mi nestalo. Ale máme takový problém a ty by jsi nám mohl pomoct." 

" Jak?"

" Vím, že to umíš se zbraní a kluci prostě přišli do školy a já jsem se s nimi skamarádila a strávili jsme spolu spoustu času a já jsem zjistila, že jsou to moc fajn kluci a oni si to o mně asi myslí taky, protože mně řekli, co dělají a tak. A teď měli jeden problém a já jsem to tak přece nemohla nechat, takže jsem jim pomohla a trochu se to vymklo kontrole a oni unesli jednoho z jejich gangu, Nialla, a tak nějak se dozvěděli, že jsem jim pomáhala já, takže můžete být v nebezpečí i vy," vybalila jsem to co nejrychleji, takže to asi ani moc nedávalo smysl.