Kill or love

48. díl - Můj první obchod

*Annie*

Po tom, co se Harry vrátil z těch vyšetření, jsme ještě zavolali klukům, ať přijedou a mezitím si povídali o Tylerovi. Jednou jsme se dohodli, že si budeme říkat všechno a já to nechci pokazit, takže jsem mu všechno řekla. Byl docela překvapený, ale myslím, že mě vlastně chápal. 

Naše debata trvala asi docela dlouho, protože jsme se ještě ani zdaleka neblížili ke konci a už se tu objevili kluci. 

" Nazdar." 

" Čus Harryyy." 

" Dobré ráno bro," každý ho pozdravili svým způsobem. První do pokoje vletěl Liam, pak Louis a naposledy Niall. 

Harry je se zářivým úsměvem pozdravil. A když se všichni přivítali a poobjímali, jsme se všichni usadili na kraje postele nebo na židle a začali jsme zase debatit. 

Asi po hodině Niallovi zazvonil telefon. Vzal ho a poodešel do rohu místnosti. Docela mě zajímalo, kdo to je, ale nemůžu ho přece poslouchat. 

" Stilinski," kývl na Harryho, když ukončil hovor. Chvíli se dívali do očí, jako by spolu mluvili, sem tam se koukli na mě, což mě docela znervózňovalo, ale po tom, co Harry nakonec kývl a Niall promluvil, jsem to konečně pochopila.

" Annie? Nechceš jet se mnou vyřídit jeden obchod?" koukl na mě těmi svými modrými oči. Do toho zapojil celý svůj obličej a i kdyby jste náhodou někdy chtěli odmítnout, neodoláte a stejně přikývnete.

" Jasně! To bude super," zajásala jsem. 

" Tak si vem věci a jedeme," zasmál se. Moji reakci ale podle všeho čekal, protože nevypadal ani trochu překvapeně.

" Pa, lásko," dala jsem ještě letmý polibek Harrymu, rozloučila se s klukama, shrábla svoje věci a rychlým krokem se vydala i s Niallem z nemocnice. Musím uznat, že malé rozptýlení se šikne. Nemocnice v lásce zrovna dvakrát nemám a za poslední dobu jsem tady víc jak doma. Navíc, Harry už mě má určitě taky dost.

*Niall*

" Vnímáš?" když jsme nasedli do auta a rozjeli se, ujistil jsem se, že není mimo, protože dvakrát by se mi to říkat opravdu nechtělo.

" Jo," usmála se na mě. Je vidět, že se opravdu těší. Když jsem ji poznal, nikdy bych neřekl, že se někdy dokáže bránit, natož jít dobrovolně do nějakého obchodu. 

" Takže, jedeme k jednomu chlápkovi, Stilinskimu. Mělo by to být bez problémů, nikdy s ním nebyl žádný problém, známe se už roky. Bere od nás zbraně a drogy. Je to tvůj první obchod, navíc, Harry by mě zabil, kdyby se ti něco stalo, takže se prostě budeš držet u mě a nebudeš nic moc dělat. Já mu dám ty zbraně a drogy, on nám zaplatí, my se otočíme a zase odejdeme. Každopádně kdyby se něco stalo, tak si vezmi zbraň, která je pod tvojí sedačkou a pro všechny případy buď v pozoru, jo?" 

" Je mi to jasné," kývla a ještě zpracovávala všechny informace, které jsem jí právě teď řekl. 

" Takže vy jste nikdy nepřestali s obchodama? Myslím po dobu, kdy se řešila Lucy a Justin a kdy byl Harry, tak nějak mimo? Já vím, že jsi tady taky nebyl, ale asi to víš, ne?" 

" Jo, vím a ne, nepřestali. Ani jsme nemohli. To, že jsme nejlepší, je taky díky obchodům a kdyby jsme přestali, lidi by odešli, protože ti to potřebují pořád. A nám by se to pak zpátky získávalo dost blbě. Navíc by se rozneslo, že jsme to jednou podělali," snažil jsem se jí to říct co nejjednodušeji. 

" Aha. A není Harry trochu naštvaný, že to nemůže dělat on?" 

" Možná, že předtím by byl, ale teď je rád, že přežil a že má tebe. A taky že na něho žárlíš," neodpustil jsem si to.