Kill or love

14. díl - Trénink pokračuje

*Annie* 

 " Já..." mám mu říct pravdu nebo ne? Nikdo kromě mě to zatím neví. Chci aby to tak zůstalo nebo ne? Je pravda, že mu věřím, ale věřím mu natolik, abych mu řekla tuhle stránku mého života?  

" Prostě nemám s klukama moc dobré zkušenosti," shrnula jsem to a doufala, že mu to bude stačit. 

" To si myslíš, že mně to stačí?" podíval se na mě s povytaženým obočím. 

" Prostě mě.. dovolovali si," nedokázala jsem mu to říct. 

" Jak si dovolovali?" podíval se na mě přísně a já jsem si připadala jako malá holka. 

" Hodně?" zase jsem na něho koukla. 

" Annie, oni tě bili?" vyvalil na mě oči. 

" Pořád to trvá," už jsem se na něho nedokázala podívat, takže jsem svůj pohled zaměřila na koberec. 

" Annie," šeptl a zvedl mi bradu, abych se na něho podívala. 

Do očí se mi vkrádali slzy, ale slíbila jsem si, že před klukem už nikdy brečet nebudu, takže jsem je velmi rychle rozmrkala. 

" Jestli na tebe ještě někdy někdo jenom šáhne, přísahám, že ho zabiju." 

" A jak by jsi to asi mohl zjistit?" 

" Já vím přece všechno," mrkl na mě s nadějí, že mě alespoň trochu rozveselí. 

" Nialle, prostě to neřeš, já to zvládnu." 

" Přestaň. Ví to ještě někdo?" 

" Ne, psala jsem to jen do toho deníku. Nialle, jestli má ten deník Harry a přečte si to..." 

" Neboj, jestli ho má, tak už ho brzy mít nebude," skočil mi do řeči. 

" Děkuju," pousmála jsem se na něho. 

" Pojď sem," vtáhl si mě do objetí, které jsem moc ráda přijala. 

" Stejně tě obdivuju." 

" A proč?" odtáhla jsem se. 

" Máš zažité hnusné věci a stejně se jich nebojíš, teď je ještě divnější, že se nebojíš ani Harryho." 

" Nevím proč to tak je, ale není to tak, že bych se vůbec nebála, jen u Harryho to tak je. Možná je to divný, ale mám takový pocit, že Harry by mě nikdy neublížil. Jo, možná by se se mnou vyspal, byl na mě hnusný, ale neublížil by mně," pokrčila jsem rameny.

" Nevím, ale je pravda, že normálně by nikoho nenechal odejít a za to, že jsi nad ním vyhrála by nejspíš nasraně odkráčel nebo by řekl, že neodejdeš. Ne, že by tě ještě dobrovolně a mile odvezl." 

" Jo, to jo. Nialle?" 

" Jo?" 

" Nechtěl by jsi pokračovat s mým tréninkem?" 

" Moc rád." 

" A kdy začneme?" zeptala jsem se natěšeně.

" Třeba hned zítra?" 

" Super," zaradovala jsem se zase. 

" Tak já se pro tebe stavím rovnou u školy, jo?" 

" Dobře," usmála jsem se. 

Zbytek odpoledne jsme si povídali, probírali Harryho a dokonce stihli i dva filmy. No vlastně naší už jsou doma docela dlouho, ale tak nějak neví, že tady Niall je, takže se mi podařilo Nialla přemluvit, aby tady ještě zůstal. 

*Harry*

Chtěl jsem si zase číst ten deník, ale na jednu stranu jsem se ho bál číst. Je to takový divný pocit, ale já asi ani nechci číst, jaký byl její život. Na jednu stranu mě to hodně láká, ale na druhou stranu mi nedělá moc dobře číst jak jí někdo šikanuje. 

Sakra Harry, křikl jsem na sebe v hlavě. Přece žádné city! 

Ale i když se snažím jak se snažím nejde to. Snažím se, aby mi to bylo jedno, ale prostě to nejde. Pořád mě k sobě něčím přitahuje. 

Zase jsem to nakonec nevydržel, vzal si do ruky ten deník a začal číst. 

3.1.2016

Dnes zase odporný den, nechápu, že je to pořád baví. Celé dopoledne bylo docela v pohodě. Myslela jsem si, že už to všechno skončilo, protože se na mě Tyler ani nepodíval, ale asi ne. Na obědě se totiž zase objevil i s tou jeho dokonalou partičkou. 

První si mě nevšímali, teda nic nedělali, kromě takových těch jejich inteligentních řečiček. Pak si ale vymysleli plán, který dokonale provedli. Tyler se v řadě zařadil za mě a ostatní přede mě, takže jsem nemohla nikam jinam uhnout. Odhodlaně jsem se nakonec rozešla, čehož ale Tyler využil, podkopl mi nohy, já jsem zavrávorala, čímž mi upadl můj tácek s jídlem na zem a jak jsem udělala další krok, abych nespadla, tak jsem po něm uklouzla a stejně skončila na zemi. Samozřejmě se nezapomněli všichni zasmát, takže se na mě  svrhla pozornost celé jídelny. Nic lepšího se mi fakt stát nemohlo.  

Teď nevím, jestli je lepší, když mě zbijí nebo když mě ztrapní skoro před celou školou. Dobře, je o dost lepší, když mě zbije, protože tam jsou jen ti jejich kamarádi a nikdo neví, co se děje. Hlavně Beth nic neví a to je pro mě do nejdůležitější. Kdyby to totiž zjistila, tak by jim určitě něco řekla a skončila by ještě hůř než já. 

To je taky důvod proč to nechávám tak, proč se nebráním a prostě to neřeším. Se mnou by to odnesl každý, kdo by se za mě postavil. I když proti Tylerovi by se ani nikdo nepostavil, ale nad tím raději ani nebudu přemýšlet.

Nevím, co si o tom mám myslet. Čím víc čtu její deník, tím víc jsem zmatený. Než jsem ji potkal, vypadala, že je spokojená se svým životem a nic by neměnila. Má, nebo já jsem si myslel, že má skvělou rodinu, Beth, školu. Prostě všechno, jenže když teď začínám číst ten její deník, zjišťuju, že je to pravý opak. Že kolem sebe celou dobu hrála habaďůru, kterou jí každý uvěřil, dokonce i já. 

Vlastně, když se na to tak dívám, máme toho hodně společného. Každý za sebou máme nějakou etapu života nebo žijeme život, který nechceme, který by jsme nejraději hodili za hlavu a šli dál. Proto na oko hrajeme tvrďáky a říkáme, jak máme dokonalý život. Vlastně oba jsme tak trochu tvrďáci. Je to role, do které se rychle dostanete a pak zní už nejde ven. Možná je to i tím, že vy ven ani nechcete. Cítíte se tak totiž silnější, neporazitelní a hlavně bezcitní. Jako by jste ty emoce vypnuly. 

Nemění to nic na tom, že se s ní začnu nějak kamarádíčkovat nebo tak, protože by to zkazilo úplně všechno, co si tolik let buduju, ale chápu ji. Vím, jak se cítí a je mi jí na jednu stranu docela líto. Nemá se o co opřít, protože jestli je to pořád pravda, tak to kromě jí a toho deníku nikdo neví. Není nikdo, kdo by jí pomohl. 

Vlastně teď to víš ty Harry, zase ten otravný hlas v mé hlavě. Nesnáším ho.

Je ale pravda, že já to vím taky. Kdyby se nestalo to co se stalo, tak bych jí pomohl, ale teď to prostě nejde. Je silná a bude to muset zvládnout sama. Je taky možné, že to řekne Niallovi, na kterého jsem jí dal číslo, takže už jsem jí vlastně pomohl ne? 

Tak se zase omlouvám za tak krátký díl, ale ono to tak nějak vždycky vyjde a já jsem ráda, že vydám alespoň něco, tak doufám, že vám to moc nevadí. 

Děkuji za přečtení, hvězdičky a komenty :P 

Pac a pusu :* 

J.