Kill or love

30.díl- James Abbot

*Harry*

Celou noc být vzhůru a z volné chvíle přemýšlet nad životem, no jo, kdo by to nechtěl co? Asi mě už z těch mých myšlenek jebne. Ale aspoň na jednu věc jsem za tu celou noc přišel, nebudu se pořád přetvařovat, stejně to ani nemá cenu. Na všechny jste akorát protivný nebo hnusný a to jen proto, aby jste je od sebe odehnal. Jenže od sebe pak už odeženete i nejlepšího kamaráda, kterého znáte od dětství a nikdy by jste neřekl, že člověk jako on od vás vůbec někdy odejde. Tak nějak ho začnete brát za samozřejmost a myslíte si, že ho vlastně ani tak nepotřebujete. Až když odejde si uvědomíte, že brát někoho za samozřejmost je blbost a myslet si, že ho nepotřebujete ještě větší.

" Sakra Harry, už dost!" bouchl jsem do volantu.

" Takhle jsi přemýšlej celou noc, tak toho zkus nechat, nezbláznit se a zavolat klukům, ať se prostřídáte," zase jsem promluvil nahlas. I když, když tak nad tím přemýšlím, jestli si povídám sám se sebou, tak už jsem se možná zbláznil.

No nic Harry, zatřepal jsem hlavou, vzal telefon a vytočil Louisovo číslo.

L: " Ano Harry?"

H: " Čau, jste domluvení, kdo dnes přijede?"

L: " Jo, já a večer nás vystřídá Liam."

H: " Fajn, tak přijeď. A zjistili jste něco?"

L: " Zatím ne, Charlie na tom pořád pracuje a po těch dvou ani stopy."

H: " Fajn, tak do půl hodiny jsi tu?"

L : " Jo," potom jsme oba hovor ukončili.

*Annie*

" Nialle?" trochu jsem do něho dloubla. Včera to totiž dopadlo tak, že jsme samozřejmě na žádný hotel nenarazili, teda na jeden, ale tam to nevypadalo nějak bezpečně, takže jsme raději zůstali v autě, na nějakém opuštěné místě, kde jsem se docela bála, ale nakonec jsem usnula. Ano, byl to Niallův nápad. Celý víkend budeme někde jezdit a zastavovat se jen na noc, kde budeme nejspíš spát na nějakém opuštěném místě, kde já skoro nebudu moct usnout a Niall usne hned.

" Nialle," trochu jsem zvýšila hlas.

" Jo?" konečně otevřel jedno oko.

" Vstávej, už je devět."

" A to jako vadí?"

" Jo, jedeme a dneska se někde aspoň stavíme a nebudeme už spát na podobném místě jo?" pousmála jsem se.

" Ty jsi se bála? No, dobře, někde se stavit můžeme."

" Jo, i teď je to tady divné, v noci úplně a ještě, když ty do pěti minut usneš," trochu jsem se na něho zamračila.

" Dobře, tak já ti přísahám, že už neusnu dřív než ty a nebudeme spát na podobných místech jo?"

" Fajn, ale běda ti, jak ne," pořád jsem se snažila vypadat trochu uraženě, ale moc mi to nevyšlo.

" Tak kam pojedeme?"

" No, máme ještě dva dny, takže je to v podstatě jedno," odpověděla jsem mu.

" Fajn, tak někam prostě pojedeme a kde se nám bude líbit, tak tam můžem zůstat," zasmál se.

" Dobře, ale první by to chtělo nějakou snídani," až teď jsem si uvědomila, že mám vlastně hrozný hlad.

" Taky už mám hlad, jak něco uvidíme, tak zastavujem," řekl rozhodně, nastartoval a my jsme konečně vyjeli z toho divného místa.

*Harry*