58. díl-Flashka

3.5K 138 2
                                    

*Niall*

" Jak jistě víte, nejsme zdejší. Možná, že nás přeprala holka, ale jsme vycvičení, a to v dost krutých podmínkách a testech, na to, aby jsme nic, co nemůžeme neřekli, takže přeji hodně štěstí."

" Jak dlouho člověk přežije bez vody a pití?" není víc, než my. Stačí zjistit, kdo opravdu jsou a z něho dostat, kvůli čemu se to všechno okolo posralo. Navíc to děláme hlavně pro Harryho, takže prostě nemůžeme zklamat.

Byl jsem celkem nasraný, protože jestli nám to neřekne, tak se nemůžeme pohnout z místa. I když vlastně nevím, jestli to vůbec vědět chci. 

Už mě i napadlo to prostě dostat ze Steva, ale jestli je to pro jeho dobro, neřekl by nám pravdu, ale jeho dokonale vymyšlenou báchorku, které by jsme zase jako idioti uvěřili, takže za ním můžeme jet, až to budeme vědět z té druhé strany. 

Což mě přivádí k myšlence, že asi opravdu budu muset za Annie. Mohl bych toho chlápka totiž nechat klidně zemřít, ale mrtvej je nám bohužel tak nějak k ničemu. 

" Annie?" začal jsem opatrně. 

" Jo? Dostal jsi to z něho?" pousmála se. 

" No je tady jeden problém. Nechce mluvit s nikým jiným než s tebou." 

" Se mnou?" podivila se. 

" Jo, říká, že prej proto, že jsi jeho dcera, ale nevím." 

" Dobře, jdu tam," vypadala, že je spíš ráda, že jsem jí to řekl. 

" Ale jestli nechceš..." 

" Ne, jdu ráda," přerušila mě a už se začala zvedat. 

" Budu hned vedle, budu tě vidět přes stěnu, takže kdyby něco, jsem u tebe hned,jo?" vzal jsem ji do náruče, což ji trochu překvapilo, ale přece jen kývla. 

" Jo a jen tak mimochodem, já umím chodit," zasmála se. Konečně se zasmála! 

" Jo, ale já jsem tě ještě v náruči nenesl, tak toho přece musím využít," oplatil jsem jí to. Na to už mi nic neodpověděla, jen se trochu chytla kolem mého krku a nechala se nést. 

*Annie*

Když mě Niall donesl k místnosti a položil mě na zem, pořádně jsem se nadechla a zase vydechla. Dělám to pokaždé, pomáhá to. 

" Opravdu tam chceš jít?" 

" Opravdu," řekla jsem rozhodně a vstoupila do místnosti. 

" Prý jsi chtěl mluvit jen se mnou," nehodlala jsem mu vykat. Nebylo ani proč, nebyl o moc starší než kluci. 

" Ou, to ti udělal Dan?" 

" To jsme tu jen kvůli tomu? Dva tví kamarádi jsou mrtví, takže jestli nechceš být taky, tak bych přešla k věci." 

" Nebyli to mí kamarádi." 

" Fajn, tak to nám v tom případě asi rád pomůžeš, že Joshi?" 

" Bystrá, a tak tvrdá, Styles musí být štěstím bez sebe, že tě má," ušklíbl se. 

" To tě nemusí zajímat, tak budeš mluvit nebo mám zase jít?" už jsem opravdu chtěla odejít, protože fakt nemám náladu bavit se teď o Harrym, ale v poslední chvíli mě zarazil. 

" Počkej. Pomůžu vám." 

" Pod podmínkou?" věděla jsem, že nám nepomůže jen tak. 

" Když vám pomůžu, vy mně pomůžete vrátit se za svou rodinou. Bezpečně." 

Kill or loveKde žijí příběhy. Začni objevovat