Kill or love

83. díl - Harry!

*Annie*

Pustil tam nějakou komedii a začali jsme se dívat. Mně ale pořád nebylo moc dobře, navíc jsem byla hodně unavená, takže jsem po chvíli stejně usnula a nevnímala nic okolo.   

" Tylere?" hned, jak jsem se vzbudila jsem se ujistila, že je tady. 

" Dobré odpoledne," usmál se vedle mě. 

" Odpoledne? To jsem spala tak dlouho?" podivila jsem se a zároveň se podívala na notebook na hodiny. Byli tři odpoledne.

" Vždyť jsem spala tak dlouho, jak je to možné."

" No, jsi nemocná, tím pádem unavená, je to logické," usmál se. 

" No, ale teď už nejsem unavená, vlastně bych si něco dala. Myslíš, že zbyly ty palačinky?" 

" Annie, vážně si myslíš, že palačinky jsou dobrý nápad?" zasmál se. 

" Já si myslím, že jo. Jdem?" usmála jsem se, vstala z postele, dala si na sebe zase ty kraťase a vyšla z pokoje. 

" Mami?" zvolala jsem a čekala, odkud se ozve. Nic se mi zpátky ovšem neozvalo, takže jsem si nachystala palačinky, počkala na Tylera a společně jsme vyšli na pláž. 

Na pláži jsme si taky všimli, že mamka je v moři, takže jsme jí jen zamávali a sedli si na krásně vyhřátý písek. 

Tyler si sebou vzal knížku a já jsem se pustila do těch palačinek. Namazala jsem si je pěkně nutellou a na to si dala ještě šlehačku a jahody, mňam. 

" Ty se teda cpeš," objevila se tu konečně máma. 

" Jo, víš, jaký jsem měla hlad?" 

" No, hlavně, aby to v tobě zůstalo," zasmála se.

" Bez obav, máš je výborné." 

" Díky," sedla si vedle mě. 

" Hele?" začala jsem a po chvíli pokračovala," nezajedem si dneska do města?" 

" No já nevím, myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptal se Tyler.

" No, já nevím, ale nikdo nás tady nezdá ne? Takže by jsme mohli třeba na nějakou dobrou večeři."

" To můžeme," přikývla mamka a nakonec i Tyler. 

" Tak do té doby budem jen lenošit ne?" zazubila jsem se. 

" Jo. Aspoň si ještě odpočineš."

" To byl asi jen stres, už je mi dobře," pousmála jsem se a dál jsme to neřešili.

*Harry*

" Pojď," kývl a rozešel se směrem do domu. To jsem bral jako dobrý začátek, takže jsem neváhal a rozešel se hned za ním. Nebál jsem se, vypadal, že ten mi teď fakt neublíží a s klukama jsme taky domluvení. 

" Tak co se stalo?" začal jsem, jakmile jsme došli do obýváku, on si sedl na sedačku a já do křesla. 

" Co by,  mám něco, co chtějí všichni a já jim to nechci dát." 

" Nechápu, proč jsi tu flashku nezničil." 

" Ty už o tom víš taky všechno, co?" 

" No, nejspíš jo," nemělo cenu mu lhát.

" Nezničím ji, protože je to jediná věc, co mě drží při životě."

" Tomuhle říkáš život? Vypadáš jako troska Steve."