Kill or love

32. díl- Nemocnice

*Annie*

H: " Už od sebe nechci odhánět lidi," řekl najednou Harry, což mě hodně překvapilo, ale mile překvapilo.

A: " Ani mě?" zeptala jsem se zvědavě.

H: " Ani tebe Annie," šeptl. Nevím, proč, ale tak nějak mě to potěšilo. Že by se přece jen vzpamatoval?

A: " Harry!" zakřičela jsem, když se přede mnou objevilo auto, sjelo do mého proudu a já už jsem věděla, že nestihnu nic udělat, i když jsem strhla volant na druhou stranu. Mé zakřičení bylo také to poslední, co jsem stihla, pak jsem do něčeho narazila a přede mnou se objevila už jen tma.

***

Někde v dáli jsem jakoby zaslechla zvuk houkačky, ale nebyla jsem plně při vědomí a nemohla jsem se ani pohnout. Možná, že se mi to i zdálo, protože zvuk po chvíli ztichl a zase se nic nedělo. Bylo to, jako by se mi zdál sen, který nemá konce. Nevím, co to bylo. Věděla jsem zhruba, co se stalo, ale všechno jsem to měla z půlky v mlze. Věděla jsem, že bych měla vstát a dostat se z toho auta, ale nemohla jsem, jako by se mi to všechno zdálo a já čekala, až se probudím ve své posteli s vědomím, že se nic z toho nestalo.

*Harry*

" Žije?" trochu jsem se bál vyslovit tuhle otázku.

Policajt chvíli mlčel, vyměnil si pohled s nějakým druhým chlápkem, a pak konečně promluvil.

" Žije. Našli jsme ji v bezvědomí, ale bude v pořádku, už je v nemocnici."

" Díky," ani jsem se na něho nepodíval a řítil se zpátky k autu, abych mohl za Annie. Ten chlápek na mě ještě zakřičel v jaké je nemocnici, ale to mi bylo víc než jasné, protože je odtud nejblíž.

Nasedl jsem do svého auta a plnou rychlostí se rozjel do nemocnice. Tam jsem byl asi za patnáct minut.

Zaparkoval jsem před nemocnicí na parkovišti a vběhl na recepci nebo co to bylo.

" Kde je Annie Fox?"

" Dobrý den. A vy jste kdo?" nesnáším normální nemocnice, kdyby byla v naší, tak by se nikdo neptal, kdo jsem a prostě by mi to řekl.

" Její přítel."

" Druhé patro, pokoj 34. Počkejte tam na doktora."

" Fajn, díky."

" Počkejte, máme zavolat jejím rodičům?"

" Ne, udělám to sám," řekl jsem rychle. To musím vyřešit později, kdyby se to totiž dozvěděli, tak nevím, jakou výmluvu by jsme si ještě vymysleli, když vůbec nemá být v LA.

" Dobře," kývla, čímž se mi trochu ulevilo, otočil jsem se a rozešel do druhého patra. Chvíli jsem tam hledal pokoj 34, ale nakonec jsem ho našel, zaklepal na něho a vešel dovnitř.

" Dobrý den," pozdravil jsem doktora, který stál u její postele a něco jí dělal s kapačkou, kterou měla na ruce.

" No a vy jste jako kdo?" ani mě nepozdravil.

" Jsem Harry Styles, její přítel," vysvětlil jsem dneska už po několikáté.

" Aha, dobrý den."

" Bude v pořádku?" podíval jsem se na doktora, a potom na Annie.

" Ano, pár dní si tady poleží,ale vlastně na to, jak dopadl ten řidič, který to zavinil, je naprosto v pořádku," řekl mi to jako totálnímu debilovi, ale já jsem byl za to rád.