Kill or love

67. díl - Žádný luxus?

*Harry*

Celou noc jsem nemohl spát. Pořád jsem si to celé projednával v hlavě. Hledal způsob, jak by se to dalo všechno vyřešit. Vždycky všechno vyšlo jako na lusknutí prstů, o to víc mě teď vyvádí z míry, že to tak není a ani to tak nemůže být, protože se to nedá vyřešit, není nic, co by teď šlo dělat. 

A Annie taky nespí dobře. Pořád se převaluje a jednou ji vzbudila nějaká noční můra, nevím proč, ale nechtěla mi to říct. Zítra se jí na to zeptám, v tu chvíli jsem ji ale nechtěl ještě víc nervovat, přitáhl si ji k sobě a hladil ji po vlasech dokud zase usnula. 

" Proč nespíš?" vytrhla mě náhle z mého přemýšlení.

" A proč nespíš ty?" 

" Já jsem se ptala první," namítla. 

" Nemůžu spát." 

" Přemýšlíš?" zadívala se na mě.

" Proč nespíš?" vrátil jsem se k předešlé otázce.

" Nemůžu spát," vydechla.

" Přemýšlím," nevím, na co si to tady hrajem, ale očividně se nám to oběma líbí. Ta představa, že jsme aspoň na chvíli mimo realitu, jen ve svém světě. 

" Bojíš se?" ptá se znovu. 

" Nevím." 

" Já už se nebojím," šeptne. 

"Ne?" podívám se na ni překvapeně. 

" Ne, věřím ti. Věříš ty mně?" 

" Ano." 

" Pak to bude všechno v pořádku," pousměje se.

" Tak proč nespíš?" 

" Protože nespíš ty." 

" Co s tím uděláme?" zadívám se do těch jejích nádherných modrozelených očí, které i v té tmě krásně září.

" Půjdeme spát," zazubí se. 

" Spát jako spát nebo spát?" neubráním se úšklebku. 

" Teď jen vědět, které spát je spát," pokrčí ospale rameny. 

" Myslím, že podle tvé únavy je to jasné," usměju se, zhasínám malou lampičku, která vydává minimum světla, otáčím se k Annie a tisknu si ji pevně k sobě. Na chvíli ucítím její úsměv, a pak už se oba vrháme do říše snění. 

***

" Annie, vstávej," naklonil jsem se nad Annie a začal jí obdarovávat pusinkami na jejím čele až ke krku.

" Kolik je hodin?" přitáhla si peřinu blíž ke krku a chystala se spát dál. 

" šest," šeptl jsem a rozsvítil tu malou lampičku, která vydává minimum světla.

" Nech mě spát," zabrblala.

" Vyspíš se v letadle nemáme moc času, vstávej," zavelel jsem. 

" A kam jedeme?" ospale se na mě koukla.

" Zavést tvou mámu, a taky to překvapení," zazubil jsem se na ni. 

" Jsi tak nadšený, že asi i vstanu," zasmála se a protáhla. 

" Taky budeš," lupl jsem jí ještě jednu pusu, vstal, vzal naše kufry a odešel z pokoje. 

*Annie*

Po tom, co Harry odešel, jsem opravdu vstala a šla se nachystat. Chtělo se mi hrozně spát, takže mně bylo docela jedno, jak vypadám. Jen jsem se oblékla, rozčesala si vlasy, které následně sepla do culíku, vzala si svou kabelku, do které jsem naházela všechno, co budu potřebovat a sešla za Harrym. Popravdě musím přiznat, že se taky docela těším. Štve mě, že nevím, co má Harry v plánu, ale na druhou stranu ve mně roste neuvěřitelná zvědavost, a taky trochu touha. Je to Harry, vím, že to nebude žádná romantika, ale spíš adrenalin, ale možná, že to je právě teď to, co chci.