Kill or love

43.díl - Omluva?

*Annie*

" Přežije to?" skoro jsem se bála na tuhle otázku zeptat.  

" Prodělal vážnou operaci a dnešní noc bude kritická, ale jestli ji zvládne, tak by měl být z nejhoršího venku." 

" Jestli ji zvládne?" vydechla jsem. 

" Annie," přišel ke mně Niall a objal mě rukou zezadu. 

" Můžu ho vidět?" 

" Ano, ale jen na chvíli," kývl na náznak, ať jdu za ním. 

" Děkuju," šeptla jsem, vymanila jsem se z Niallového sevření a vydala se za ním. 

" Pět minut," zastavil před dveřmi od Harryho pokoje. 

" Díky," pořádně jsem se nadechla a vydechla, a pak vešla do pokoje. 

Harry ležel na posteli uprostřed místnosti, napojený na všelijaké přístroje. Kdybych ho neznala, tak ho pomalu ani nepoznám. Měl bílou, pobledlou barvu a celý byl takový pochudlý. Ano, pořád měl svaly a tak, ale z druhé strany, jako by to ani nebyl Harry. 

" Budeš v pořádku, neboj se," přešla jsem k jeho posteli, sedla jsem si na židli, která byla vedle a opatrně mu chytla ruku. Jako bych mu mohla ublížit, jen když mu ji trochu víc zmáčknu. 

" Všichni jsou tady s tebou. Já, Niall, máma, Liam i Louis. Všichni, koho máš rád, jsou tady a myslí na tebe, mají o tebe strach, ale věří, že budeš v pohodě, nejvíc Niall, který nás tady vlastně všechny drží nad vodou.... Dobře, možná všichni drží hlavně mě nad vodou," zase jsem cítila, že mi po tváři teče slza. Utřela jsem si ji, ale moc to nepomohlo, začaly se tlačit další a další, které, i když jsem se snažila, nešly zatlačit zpátky. 

" Harry," položila jsem si hlavu na jeho ruku a už nic neříkala. Ani to nešlo, přes ty vzlyky by mně stejně nerozuměl.

" Slečno?" objevil se tu doktor, ke kterému jsem vzhlídla. 

" Už jdu," snažila jsem se pousmát, ale moc se mi to nepovedlo. 

" Zase přijdu, slibuju," naposledy jsem mu malinko zmáčkla ruku, a pak už jen vstala a odešla z jeho pokoje. Vrátila jsem se zpátky k ostatním, kde jsem si sedla na židli.

" Annie?" z jedné strany si sedla máma, z druhé Niall a kluci se postavili naproti mě. 

" Vypadá, jako by byl mrtvý.... Je připojený snad na sto různých hadiček a přístrojů a je bledý jako stěna," zavzlykala jsem. 

" Doktor říkal, že..."

" Říkal, že když přežije tuhle noc, ale co když ji nepřežije?" přerušila jsem Louise. 

" Přežije," podíval se na mě přísně Niall. 

" Jak to můžeš vědět?" podívala jsem se mu do očí. 

" Protože je to Harry. Vždycky bude bojovat a nikdy by to jen tak nevzdal a to ani dnes v noci. On prostě neumí prohrávat, takže ať ho to stojí cokoliv, prostě ten boj vyhraje," řekl tak jistě, že jsem mu to snad začínala i věřit. 

" Annie, přežil toho už tolik, že tohle ho jen tak nepoloží," řekl Louis. 

" Doufám, že máte pravdu." 

" Prostě tomu věř," šeptla máma. 

" A teď pojďme. Musíš se trochu prospat, a taky najíst," postavil se Niall a podal mi ruku, aby mi taky pomohl na nohy.

" Ne, já zůstanu tady. Nenechám ho tady samotného," zamítla jsem to.

" Teď mu nepomůžeš," asi poprvé za tu dobu, co tu jsme, promluvil i Liam.