Kill or love

39.díl-Zítra

*Harry*

" Já se mám uklidnit?!" ještě víc  jsem zvýšil svůj hlas. Byl jsem hodně naštvaný, ne na Annie, ale na to, že my dva spolu nikdy nebudeme moct být. Nechtěl jsem si to vybíjet na ní, ale nemohl jsem to už vydržet, opravdu jsem se snažil nebýt na ní hnusný, ale nedokázal jsem to. V tom se ale ke mně Annie naklonila a políbila mě. Já jsem jí polibky opětoval, ale když jsem si uvědomil, co vlastně dělám, odtáhl jsem se. 

" Co to děláš," zašeptal jsem jí před obličejem.  

" Já... Já nevím," šeptla. 

" Tohle nemůžeš." 

" Uklidnila jsem tě ne?" podívala se mi do očí.

" To, co jsem ti řekl, je pravda, nemůžeme," pohladil jsem ji po tváři. 

" Proč jednou věci nenecháš na mně? Proč chceš všechno vždycky vyřešit sám?" 

" Annie, ty tento život neznáš, nevíš, co všechno obnáší." 

" Ty mně to ale ani nechceš nechat zkusit, vybrat si."

" Nechci ti ublížit," namítl jsem. Nechci, aby to dopadlo stejně, jako s Lucy a dalšími, s kterými jsem chodil. 

" Nejsem jako Lucy," řekla. 

" Cože?" jak sakra mohla vědět, na co jsem teď myslel? 

" Nejsem jako Lucy," zopakovala.

" Já vím, že nejsi." 

" Tak se tak nechovej a zkus to. Buď zase jednou šťastný," pošeptala, otočila se a začala odcházet zase zpátky do domu. 

" Počkej," chytl jsem ji za loket a přitáhl si ji zase zpátky k sobě. Má pravdu, mám právo být šťastný. 

Udělal jsem ještě jeden malý krok blíž k Annie a políbil ji. 

" Opravdu to chceš?" po chvíli se odtáhla. 

" Nikdy to nebylo tak, že bych to nechtěl," usmál jsem se a pramen neposlušných vlasů jí zastrčil za ucho.

" Asi by jsme se měli vrátit," usmála se. 

" Jo," přikývl jsem, chytl jí za ruku a rozešel se s ní zpátky do domu. 

" Konečně, už jsme mysleli, že ani nepřijdete," ozval se hned Steve. 

" Do toho ti nic není," Annie se na něho ani nepodívala. Chápu ji, ale myslím, že když se takto bude chovat i nadále, její máma si něčeho všimne. 

" Jsem ráda, že jste si to vyříkali, dáte si čaj nebo něco?" zeptala se máma Annie. 

" No, my už asi pojedeme," podívala se na mě Annie. 

" Jo, ještě toho musíme hodně nachystat a zařídit. Zítra v jednu buďte před naším domem, domluvíme se, jak to všechno uděláme, jo?" kývl jsem k nim. 

" Dobře, budeme tam," řekl Steve, kývl nám na pozdrav a odešel někam pryč. Když tak nad tím přemýšlím, nevím, jestli se mu dá úplně tak věřit. 

Teď ale není čas nad tím přemýšlet, takže jsme se s Annie rozloučili s její mámou a vydali se k autu. 

" Myslíš, že se mu dá věřit?" zeptala se Annie, jakmile jsme vyjeli. 

" Nevím, ale teď se nemáme na koho jiného spolehnout, takže mu budeme muset věřit." 

" Harry já mu asi nikdy neodpustím," hlesla.