Kill or love

76. díl- Bude to zase dobrý

*Harry*

" Aha. Víš, co? Máš pravdu! Jeď si, vůbec mě neřeš, nemá to ani cenu," zakřičela na mě a odběhla z pokoje.

" Tak to se ti fakt povedlo," kývl mým směrem Niall a odešel za ní.

" Jdu na vzduch," oznámil jsem a odešel z pokoje taky. Nevěděl jsem kam jít a nechtěl jsem jít kolem Annie s Niallem, tak jsem se vydal tam, kam se vydala předtím Annie, na střechu.

Rozběhl jsem se chodbou, namířil si to k zadnímu vchodu, a tam přímo nahoru. Byli jsme celkem vysoko a na střechu mi zbývalo jen pár pater, ale i tak jsem byl celkem udýchaný, když jsem vyběhl až nahoru.

Super Harry, takže už nemáš ani svou starou kondici! zakřičelo na mě moje podvědomí. Taky moc dobře vědělo, co jsem udělal a bylo na mě naštvané.

" Kurva!" zakřičel jsem co nejvíc nahlas jsem dokázal. Potřeboval jsem to ze sebe všechno dostat a tohle byla teď asi nejlepší cesta.

Jakmile jsem se trochu uklidnil, sedl jsem si na okraj střechy a jen nad vším přemýšlel. V tuto dobu jsem možná i chtěl dělat cokoliv jiného než se tam vrátit zpátky, všem se omlouvat a po chvíli dělat, jako by se nic nestalo, protože musíme řešit něco jiného.

Prostě počkám, až odjedou a vrátím se do pokoje, kde by nikdo neměl být. Zítra už to snad bude lepší a všechno se to urovná.

Jsem to pořádný kus vola, ale jsme v tomto s Annie stejní, prostě vybuchneme a nedokážeme ani jeden přestat, couvnout nebo se domluvit na kompromisu.

Vždycky se musíme pohádat, a pak to všechno zase dávat dohromady, i když oba dva víme, že to bylo celé zbytečné. Víme, že máme pravdu oba, jen se špatně vyjádříme a litujeme toho.

Nemyslel jsem to tak, jak jsem to řekl. Jen toho na mě taky není zrovna málo a já si, na rozdíl od ní, dokážu přiznat, že nejsem tak silný, jak se ode mě očekává a jak jsem taky známý. A ona to ví taky, jen málokdy si to dokáže přiznat a otevřít se mi.

V poslední době v sobě zažívám tolik pochybností, že začínám mít pocit, že se mi z toho rozskočí hlava.

Jo, vím, že Annie miluju, ale i tak se bojím a prostě nevím proč, ale pořád ve mně vrtá myšlenka, že kdybych ji nikdy nepoznal, tak by byla šťastná a nemusela by to vůbec řešit. Taky se bojím, že se něco stane a nezvládneme to, proto tam taky nechci kluky nechat. Potom, jak to vůbec vezme Annie s její mámou a jestli mě bude Annie ještě schopná milovat, když jí zabiju otce. A dokážu ho vůbec zabít? Vždyť, i když je to kretén, i mně kdysi pomohl z těch všech sraček, co se na mě namotávali.

Vzchop se Harolde, vždyť i Annie je silnější než ty, zase se ta mrcha ozvala a mně bylo tak akorát do breku.

Je mi jedno, jak to všechno je, kdo je silnější nebo slabší. Prostě to chci mít jen všechno za sebou. Nechci nad tím vším už přemýšlet, nechci to pořád všechno dokola řešit a omílat, prostě už to tak nějak stačilo.

*Niall*

Ještě asi další hodinu jsme jen tak seděli a pozorovali, jak se všichni okolo balí. Potom jsme je šli ještě vyprovodit a vrátili se zase zpátky do pokoje. Donutil jsem Annie něco sníst, a pak už jsem jen pustil nějaký film a nechal ji usnout v mé náruči.

Za celý den toho měla dost a já jsem se jí ani nedivil. Chtěl jsem ji nechat v klidu spát, ale když jsem začal pomalu vstávat, tak se trochu zamrvila, pootočila se a přitiskla se na mě, takže jsem to nechal, objal ji a jen tak ležel.

Chtěl jsem jí dodat co největší pocit bezpečí, a to se mi taky myslím povedlo, protože po chvíli tvrdě usnula a už nevnímala nic okolo.

***

" Spí?" objevil se tu po chvíli Harry. Skoro jsem se ho až lekl, protože už jsem měl taky zavřené oči a vůbec ho neslyšel.

" Nevidíš?" neměl jsem na něho moc náladu.

" Nic lepšího mě nenapadlo," zakroutil hlavou. Bylo vidět, že je taky dost v prdeli.

" Jdem na panáka?" po chvíli jsem to stejně nevydržel a zase tu pro něho byl jako ten nejlepší kamarád.

" Díky," přikývl a přešel si sednout na sedačku. Já jsem opatrně vstal, Annie ještě přikryl a šel si sednout vedle Harryho, který mezitím nachystal skleničky a flašku.

Jen jsem si od něho vzal nabízenou skleničku a oba jsme to kopli do sebe. Nemluvil jsem, věděl jsem, že jestli mi bude chtít něco říct, tak začne sám.

" Posral jsem to, co," broukl po chvíli.

" Nic, co by nešlo spravit, vybuchli jste oba, jen si to potřebujete vysvětlit."

" Hmm, snad. A jak to, že jste nejeli?"

" Nechtělo se jí. Byl jsem rád, že před chvílí vůbec usnula."

" Jo, dík, že ses mi o ni postaral."

" Jo," kývl jsem. Moc dobře věděl, že bych se o ni postaral, vždycky.

" Měl by ses jít taky vyspat," bylo mi jasné, že dneska je to všechno, co mi řekl. Nemělo na něho ani smysl tlačit.

" Asi jo no," šeptl. Zase v té jeho hlavě něco řešil.

" Přestaň přemýšlet, osprchuj se a běž si lehnout za Annie, já se vyspím tady," poručil jsem mu a sám jsem vstal a šel uklidit tu flašku se s skleničkami.

To už mě ale poslechl i Harry a zalezl do koupelny. Já jsem mezitím uklidil i zbytek, donesl si nějakou deku a polštář a lehl si do postele.

" Nialle?" objevila se tu zase ta jeho hlava.

" Co?"

" Nevím, jestli je nejlepší nápad, abych si k ní šel lehnout já."

" Ráno bude neskutečně ráda, že se vzbudí vedle tebe, tak se neboj a běž za ní," ujistil jsem ho a řekl to, co potřeboval slyšet.

" Dobře," řekl po chvíli ticha," tak dobrou."

" Dobrou," odpověděl jsem, otočil se a konečně usnul.

*Harry*

Docela jsem se bál lehnout si k Annie, protože usínala s Niallem, a já jsem se bál, že prostě, když se probudí, nebude ráda.

Niall ale řekl, že to bude v pohodě a v ten okamžik jsem mu tak nějak věřil. Je to pro mě pořád důležitý člověk, kterému skoro jako jedinému věřím.

Opatrně jsem si tedy lehl k ní a vklouzl pod její peřinu. Něco zamručela a posunula se ke mně. Nevěděl jsem, jestli to vnímá a ví, kdo u ní leží, ale v ten moment mi to bylo jedno. Prostě jsem si ji přitáhl blíž, pořádně ji objal, lupl jí pusu na čelo a v ten moment docela spokojeně usnul vedle ní.

Tak jsem tady po dlouhé době zase s dalším dílem. Je trošku kratší, ale doufám, že se i tak líbí.

Moc děkuju za komenty, hvězdičky, přečtení a sledování :).

Opravdu si toho moc vážím.

Pac a pusu :*

J.