*Harry*
Po tom, co jsem byl Annie opravdu schopen na nějakou dobu opustit, jsme s klukama odjeli z ostrova, poté se hned vydali na letiště, kde už nás čekalo připravené letadlo a my se vydali zase domů.
Na jednu stranu jsem se i docela těšil, protože jsem tam zažil skoro celý život a udělal hodně důležitých rozhodnutí. Navíc v LA jsem potkal kluky, Ann, zase jsem změnil svůj život..
" Harry?" vyrušil mě náhle Liam.
" Ano?" začal jsem se věnovat plně klukům.
" Vnímal jsi vůbec?"
" Sorry kluci, ale moc ne," přiznal jsem.
" Říkali jsme, že se jen stavíme doma pro věci a pojedeme to rovnou vyřešit, protože kdyby jsme nějak čekali, za chvíli se všichni dozví, že jsme doma, takhle budeme mít větší výhodu," odpověděl mi.
" Jo, tohle je v pohodě. Ale první si musíme promluvit s ostatními ne? Co kdyby nás přihodili ke Stevovi, a pak nás chtěli zabít?" namítl jsem.
" Tak s tím už se nemusíme trápit. Právě se to zařídilo."
" Samo?" pousmál se Niall.
" Jo, přesně tak," zavrtěl Louis hlavou a pokračoval," rozeslal jsem to přes počítač těm, u kterých jsme si jistí a zbytek si dají vědět i oni, takže tohle je v pohodě."
" Dobře a teď jaký bude plán?" zeptal se Liam.
*Annie*
" Annie, probuď se," uslyšela jsem tichý hlas, ale jakoby přicházel odněkud z dálky.
" Annie," teď se mi to zdálo o něco blíž.
" Vstávej, už bude jedenáct," teď jsem ucítila i tlak na mé ruce, tak jsem otevřela oči.
" Co se děje?" protáhla jsem se a podívala se vedle sebe, byl to Tyler.
" Nic, jen už bude jedenáct a tvoje máma říkala, ať tě vzbudím," zasmál se.
" Aha," zabručela jsem. Chtěla jsem ještě spát.
" Půjdu si zaběhat, nechceš jít se mnou? Třeba tě to probere," mrkl.
" Promiň, ale asi ne, myslela jsem, že dneska budu jen ležet, nechceš dát spíš film?" koukla jsem na něho.
" No...," začal, ale já jsem ho zastavila.
" Prosíííím," koukla jsem na něho nadšeně, na což nedokázal říct nic jiného, než ano.
" Ale první dáme snídani, jo?" zasmál se.
" Jo a můžeme říct i mámě, ne?"
" Jasně, tak pojď ty ospalče," pousmál se a odešel z pokoje, za což jsem mu byla opravdu vděčná.
Vylezla jsem z postele a vydala se rovnou do koupelny, kde jsem hodila rychlou sprchu a trochu se zlidštila. Potom jsem na sebe hodila pohodlné spodní prádlo, kraťase s vysokým pasem a Harryho tričko. Nevím, ale chtěla jsem mít pocit, že je tady pořád se mnou.
" Tak jsem tady," řekla jsem, jakmile jsem došla do kuchyně, kde byla máma, kterou jsem objala, i Tyler.
" Máme palačinky, dáš si?" zeptala se.
" Jasně," přikývla jsem a chtěla jsem si je jít nachystat, to už mně ale máma podávala nachystaný talířek, tak jsem jen poděkovala a pustila se do jídla.
ČTEŠ
Kill or love
FanfictionStačí jedno špatné číslo, jedna esemeska patřící někomu jinému, aby se doteď tak dokonalý život sedmnáctileté Annie ve vteřině změnil.