Kill or love

45. díl - Mrzí mě to

*Annie*

  Vzbudila mě až nějaká rána, která se ozvala nejspíš z kuchyně. Chtěla jsem ještě spát, ale nevěděla jsem, co se stalo a jestli jsou všichni v pořádku, tak jsem raději neochotně vstala a vyšla z pokoje, podívat se, co se stalo.  

Byla jsem trochu nervózní, začaly mě napadat ty nejhorší scénáře. Pomalu a co nejtišeji jsem ťapkala do kuchyně. 

" Bože, vylekali jste mě," oddechla jsem si, když jsem přišla do kuchyně, ve které stáli kluci společně s hrncem na zemi. 

Všichni se na mě podívali, prohlídli a své pohledy na mně nechaly.

" Proč na mě tak čumíte?" ještě chvíli a začnu se červenat.

" Toto..."

" Vypadáš..."

" Jsi sexy," nakonec se něco podařilo říct Liamovi.

" Co jste dělali?" změnila jsem téma, ale malý úsměv jsem si neodpustila. Vlastně, až teď jsem si uvědomila, že tu stojím jen v černých krajkových kalhotkách a Harryho tričku.

" Oběd," řekli jednoduše. 

" Mám takový pocit, že oběd je vysypaný na podlaze," ukázala jsem na nějakou omáčku, nebo co to bylo, rozlitou po celé kuchyni.

" Jo, protože tady někdo je slon," řekl nepříjemně Niall s pohledem upřeným na Liama. 

" Hele byla to nehoda, já za to nemůžu," bránil se.

" Jo jasně a co teď jako budeme jíst?" pořád vypadal pěkně podrážděně.

" Kluci klid, Nialle, všichni víme, že umíš vařit, a taky všichni víme, že jsi slon Liame. Prostě si objednáme pizzu nebo čínu."

" Fajn," řekl uraženě.

" Já nejsem slon," urazil se už i Liam.

" Jste jako malí," zasmála jsem se.

" Hele, nebuďte uražení, jasné?" dala jsem si ruce v bok.

" Nejsem uražený," namítl Niall.

" Nialle, nechte toho. Řešíte kraviny, usmiřte se, dělejte! Já jdu objednat tu čínu."

" Já jsem chtěl pizzu," zakňučel Louis.

" Bude čína," odešla jsem zase zpátky do pokoje, kde jsem objednala čínu, dala jsem si pod Harryho tričko podprsenku a vydala se do svého pokoje.

*Steve*

" Dále," šeptl jsem, když jsem uslyšel tiché klepání na dveře.

" Aha... Jen jsi du pro nějaké věci. Bude oběd," asi byla překvapená, že jsem seděl na židli vedle její postele, kde spala Sarah.

" Jasně," snažil jsem se znít mile. Štve mě, jak to teď mezi námi je.

" Nemusíš se snažit, máma spí," zakroutila hlavou a vešla do dveří, které byly v jejím pokoji.

" Mrzí mě, co se stalo," vstal jsem a šel za ní. Ocitli jsme se v jejím šatníku, který byl plný věcí. 

" Na to jsi měl myslet dřív," vzala si nějaké kraťase, které si zrovna oblíkla. Triko, které měla si zastrčila za pas a chystala se odejít.

" Ještě něco?" zastavila se kus přede mnou.

" Mám tě rád, vždycky jsem měl a vždycky budu. Jen chci, aby jsi to věděla. Vím, že jsem udělal chybu, ale to lidé dělají. Poučují se z nich. Já jen doufám, že mi to jednou odpustíš," chtěl jsem to všechno vrátit, ale nešlo to.