Kill or love

36. díl - Co se to s tebou stalo...

 *Harry* ( z jeho pohledu)

" Neboj se, budu tam s tebou, nemusíš se bát. Maximálně mě pošle někam," zasmál jsem se ve snaze to aspoň trochu ulehčit.

" Tak pojďme, ať to máme co nejdřív za sebou," řekla a vystoupila z auta. Vystoupil jsem taky a společně jsme přišli ke dveřím. Annie se pořádně nadechla a vydechla a  zazvonila na zvonek jejich domu.

" Neboj se," zašeptal jsem jí u ucha. Naskočila jí husí kůže, ale vím jak byla nervózní, takže jsem to raději přešel. 

" Ahoj tati," pousmála se, jakmile otevřel dveře.

" Dobrý den," taky jsem se přidal.

" Annie? Co tady děláš? Proč jsi nezavolala, mamka zrovna odjela... a kdo je tohle?" trochu se zamračil a prstem ukázal na mě, i když v jeho výrazu vlastně vůbec nebylo překvapení.

" Pojďme dovnitř, všechno ti to tam vysvětlíme."

" Fajn, pojďte, ale Annie, nestalo se nic, že ne?" vypadal starostlivě a mě teda dovnitř moc pustit nechtěl, ale i přes to poodstoupil a umožnil nám cestu dovnitř. Nevím proč, ale ten chlap je mi nějak povědomí. Nebo, že by mi jen někoho připomínal?

Už jsem nad tím ale nemohl moc přemýšlet, protože se Annie vydala do obýváku a já jako poslušný pejsek, šel za ní. Během chvilky tady byl i její otec, který si sedl do čela obýváku, do křesla.

" Tak to vybalte. Co se děje?"

" Jsem Harry Styles," začal jsem, aby to všechno nezůstalo jen na Annie.

" Ten Harry Syles?" zeptal se přísně a já jen kývl.

" Nestalo se ti nic, že ne? Neublížil ti?"

" Ne, tati, neboj se. Nic se mi nestalo. Ale máme takový problém a ty by jsi nám mohl pomoct."

" Jak?"

" Vím, že to umíš se zbraní a kluci prostě přišli do školy a já jsem se s nimi skamarádila a strávili jsme spolu spoustu času a já jsem zjistila, že jsou to moc fajn kluci a oni si to o mně asi myslí taky, protože mně řekli, co dělají a tak. A teď měli jeden problém a já jsem to tak přece nemohla nechat, takže jsem jim pomohla a trochu se to vymklo kontrole a oni unesli jednoho z jejich gangu, Nialla, a tak nějak se dozvěděli, že jsem jim pomáhala já, takže můžete být v nebezpečí i vy," vybalila to co nejrychleji, ale smysl to dávalo.

" Jo, tak proto nás pořád sledujete."

" Chrání vás," namítla.

" No to je jedno, co po mně teda chcete?"

" Potřebujeme být kompletní, takže kdyby jste dával na sebe a na vaši ženu pozor vy, hodně by nám to ulehčilo práci," vysvětlil jsem a zadíval se mu do očí. Ty oči znám. Ale odkud?

" To dělám už i k vůli vám, takže se vlastně nic nezmění," kývl.

" Tati?" zeptala se nejistě.

" Copak?" usmál se na ni.

" Co jsi dělal než... než jsme se přestěhovali?"

" Annie," vydechl jsem náhle. Už vím, odkud ty oči znám. Odkud znám toho člověka. Trochu se změnil, ale jeho poznám vždycky. Copak on ale není mrtvý?

" Co se děje?" nechápala.

" Já vím, co dělal a kdo vůbec byl, než jste se přestěhovali."

" Cože?" vyvalila na mě oči.

" Nadobro jste se odstěhovali až když ti bylo jedenáct a mně devatenáct."