Kill or love

44. díl - Vše se vrací ke středu

*Annie*

" Annie," zašeptala máma, jak jsem později zjistila.

" Co se stalo?" rychle jsem se posadila. Včera jsem byla už tak unavená, že jsem usnula.

" Můžeš zase za Harrym," usmála se.

" Bude v pořádku?" rychle jsem vstala.

" Ano, vypadá, že je mimo ohrožení života, chvíli si ještě pospí, ale za pár dní by se měl probudit, bude v pořádku," vyšel z Harryho pokoje doktor.

" Děkuju," usmála jsem se a vešla do pokoje. Zase jsem si sedla na židli vedle postele a chytla Harryho za ruku.

" Budeš v pořádku, chápeš to? Budeš zase v pohodě," zase se z mých očí začaly kutálet slzy, tentokrát to ale byly slzy štěstí. Po dlouhé době jsem konečně dostala malou naději, zase se stalo něco dobrého. Věci se zase pomalu začínají vracet ke středu.

" A určitě by tě to zajímalo, takže ti to řeknu. Lucy je mrtvá a všechno je zařízené. Nebo spíš Jack to zařídil. A taky je tady i Tyler, vlastně se mi omluvil, za to, co mi dělal. A máma něco tuší ohledně mě a otce. Včera jsem jí to málem řekla, ale naštěstí jsem to tak nějak zahrála do autu. Nevím ale, jak dlouho jí to vydržím neříct. Asi by ses měl co nejdřív probudit, protože bez tebe nezvládám plno věcí," začala jsem mu vyprávět všechno co nevěděl nebo co jsem mu prostě měla potřebu říct.

" Asi bych to taky měla všechno jít říct klukům. Taky se o tebe bojí."

" A taky by ses měla jít vyspat," objevil se za mnou Niall.

" Co tady děláš?"

" Tvoje máma nám volala hned, jak se to dozvěděla, sbalili jsme se a přijeli."

" To jsem tady tak dlouho?" nechápala jsem, jak se sem mohli dostat tak rychle. Vždyť jsem tady teprve chvilku.

" Jsi tu kolem hodiny, z toho půl hodiny jsme tu už i my, ale chtěli jsme tě nechat. Teď by ses ale vážně měla jít vyspat."

" Asi máš pravdu," otočila jsem se zase zpátky na Harryho, dala mu pusu na čelo, zmáčkla mu ruku a vstala.

" Jeď Harryho autem a vem i mámu. Hned jak přijedeš, tak mi zavolej. Do oběda budeme taky doma," podal mi klíčky od Harryho auta.

" Jsi si tím jistý?" jestli to Harryho auto rozbiju, tak mě přiškrtí.

" Jsem," usmál se a objal mě. Jsem ráda, že to dělá. Beru ho jako bráchu, takže mi tím vždycky dodá tu potřebnou sílu a naději, kterou právě teď potřebuju.

" Dobře," odtáhla jsem se od něho a zamířila si to ven z Harryho pokoje.

" Ahoj kluci," pozdravila jsem je. Hned se ke mně přiřítili a taky mě objali.

" Jste zlatí," neodpustila jsem si to i s menším úsměvem.

" Mami, odvezu tě k nám, máme se trochu prospat a kluci by měli přijet do oběda," kývla jsem na ni.

" Pojedu domů Annie, Steve je tam sám. Nechceš jet taky k nám?" nejspíš věděla, že řeknu ne, ale i tak se zeptala.

Podívala jsem se na kluky, kteří je kývli. Věděli, co mě právě napadlo. I když, když nad tím tak přemýšlím, byla bych spíš ráda, kdyby zakývali záporně hlavou.

" Tak ho zavolej, pojedeme všichni k nám," trochu jsem toho začala litovat, ale už jsem to řekla, tak je to jedno.

" Opravdu?" nevěřícně se na mě podívala.