Kill or love

24. díl - S námi nepojedeš

*Annie*

" Už jednou jsem ti říkala, ať mi neříkáš Ann, tak to už nikdy nedělej. A ten deník jsme myslím taky už probrali," odsekla jsem.

" A proč ti tak vadí, když ti říkám Ann? Jo, to už jsme probrali, teda spíš ty, když jsi mi dala pěstí," taky nebyl příjemný, ale je to jeho vina ne? Proč mám být milá, když si za to může on?

" Do toho ti nic není, prostě mi tak neříkej, rozumíš?! Zasloužil jsi si to."

" Jo, zasloužil, já to nepopírám, ale proč se my dva prostě nemůžeme domluvit? Už dál nemůžu, nemůžu se s tebou pořád hádat sakra! Nechci se s tebou hádat, protože tak se nedá žít!"

" Víš proč?! Protože jsme oba úplně stejní! Ani jeden neustoupí a jen to chce po tom druhém. Harry já ti to nikdy neodpustím, já prostě nemůžu, tohle je něco, co neměl nikdo vědět, natož ty. A ne, nedá se tak žít, ale když se nebudeme skoro vůbec vídat, tak to půjde a nemusíš se bát, jen co se mi zase vrátí můj obličej, vypadnu odtud a my dva už se nikdy neuvidíme!"

" My dva jsme stejní akorát tak v tom, že neustoupíme, jinak jsme naprosto rozdílní!"

" Jo, to máš pravdu a já jsem za to ráda."

" Tohle opravdu chceš?" zakroutil hlavou.

" Co jako?" nechápala jsem ho.

" Aby jsme se už nikdy neviděli. Víš, že pak už se neuvidíš ani s Niallem a ostatními? Není tohle to, co jsi předtím nechtěla?"

" Nechtěla a ani nechci, ale bude to tak lepší. Bude lepší když už se neuvidíme, když zase začnu žít svůj život a vy zase ten svůj. Nebudou žádné problémy, budete řešit jen svoje obchody a já školu," vydechla jsem. Tohle pro mě bylo těžké říct, ale musela jsem to udělat.

" Jak chceš. Co nejdřív si podáme Smithe, a pak můžeš jít," zase nahodil tu svou kamennou tvář. Možná, že jsem teď všechno posrala, možná že bych Harryho mohla zase vrátit do normálu, ale já prostě nemůžu. Nezvládnu to, na tohle prostě potřebuju čas.

Po téhle jeho větě jsem se otočila a odešla. Zase jsem vešla do "svého" pokoje, kde byli pořád kluci.

" Co mezi vámi je?" zeptal se Liam.

" Nenávist," řekla jsem docela tvrdě.

" Chtěla jsem vám jen říct, že jakmile se dám dohromady a vyřeší se ten Smith, odejdu a už se nikdy neuvidíme," bylo mi trochu do breku, ale teď prostě brečet nemůžu, takže jsem slzy zase pěkně zahnala.

" Cože?" vyvalil oči Niall.

" Zkusili jsme to, nefunguje to. Akorát je z toho vždycky problém, takže si prostě každý půjdeme dál svou cestou," na krátkou chvíli jsem se na něho podívala, ale nevydržela jsem to dlouho a svůj pohled jsem musela odtrhnout.

" Do té doby si to ale pořádně užijeme ne?" přerušil naše ticho Louis.

" Jo, to teda jo," pousmála jsem se spíš k Niallovi, který se taky trochu pousmál.

" Mám hlad," oznámila jsem jim.

" No to je ale dobře," zasmál se Liam, vstal, vzal moji ruku a někam mě začal tahat. Zrovna jsem si sedla, ale můj hlad už byl opravdu docela velký, takže jsem jen stihla chytnout Louisovu ruku a táhla ho taky, Louis chytl Nialla, takže jsme vyšli jako vláček z mého pokoje.

" Tady má pokoj Harry, ale to už asi víš... tady Louis... tady Niall a já tady vedle toho tvého," udělali jsme si takovou otočku po horním patře. Pak jsme se rozešli po schodech dolů, a pod nimi zabočili doleva a prošli až úplně nakonec.