*Annie*
"Annie, co se děje?" zeptala se mě mamka u snídaně.
" Nic mi není. Jen jsem včera nemohla usnout, tak jsem jen unavená," usmála jsem se. Ale v podstatě jsem mluvila pravdu. Nespala jsem. Jak by taky jo, když mně napíše nejspíš nějaký mafián a já dělám ještě borku. Bože Annie, ty jsi taková kráva.
" Jen aby."
" Opravdu," uklidnila jsem ji a dál se věnovala svému jídlu.
" Beth, půjdeme?" zeptala jsem se, když jsme obě dojedly.
" Jo, jen se ještě musím stavit doma."
" Dobře," kývla jsem na ni, uklidila naše talířky a vstala.
Beth se taky postavila, takže jsme mohli vyrazit.
" Počkáš nebo jdeš se mnou?" zeptala se tak, jako pokaždé, když se stavujeme u ní doma.
" Počkám, nebo ne, půjdu s tebou," rychle jsem si to rozmyslela, protože jsem se bála zůstat sama na ulici. Možná, že to byl jen nějaký žert, ale možná ne a já to nehodlám zkoušet.
" Annie, řekni mi co se stalo. Včera jsi byla taky unavená a usnula jsi ještě dřív než já. Navíc tě znám dost dlouho na to, abych poznala, že se něco děje," řekla, když jsme vyšly z jejího domu a vydaly se do školy.
" Jo byla. Jenomže pak jsem se probudila a už nemohla usnout, opravdu," usmála jsem se na ni a doufala, že to zabere. Nemůžu jí říct pravdu, protože jestli to byl opravdu mafián, nedopadlo by to s ní dobře.
Tak jako s tebou Annie, projela mi hlavou tahle věta, rychle jsem se ji snažila zahnat, ale co když je to pravda? Co když mě zabije?
" Beth?" podívala jsem se na ni u skříněk.
" Jo?"
" Nezajdeme po škole zase někam?"
" Já jdu dnes přece ven s Davidem," usmála se spíš sama pro sebe.
" Aha. Já jsem na to úplně zapomněla. Jdete hned po škole?"
" Jo, počká mě před školou. Hele tak zítra jo?" křikla, protože zazvonilo a rozběhla se do třídy.
" Jasně, zítra," zabouchla jsem skříňku a taky se vydala do třídy. Učitel tu naštěstí ještě nebyl, takže je to v klidu, alespoň něco.
*Harry*
" Čus," pozdravil jsem kluky, kteří už snídali. Ano, bydlíme všichni v jednom domě.
" Čau," pozdravili nazpátek Niall, Louis a Liam.
" Nialle, vyřídil jsi tu objednávku?" zeptal jsem se ho, vzal jsem si tousty a sedl si ke stolu.
" Jo, bylo to v pohodě. Zve nás všechny dneska do baru," podíval se na všechny.
" Já dneska ale nemůžu," zakroutil jsem hlavou.
" Myslím, že by jsi měl jít, jestli ještě někdy budeš chtít, aby od tebe něco chtěl. Navíc platí docela dobře," řekl zase.
" Bože. V kolik tam máme být?"
" V devět."
" Fajn, vy jeďte spolu a já tam pak dojedu."
" Dobře a co máš tak důležitého?" zeptal se pro změnu Louis.
" To máte jedno. Budete teď doma?"
ČTEŠ
Kill or love
FanfictionStačí jedno špatné číslo, jedna esemeska patřící někomu jinému, aby se doteď tak dokonalý život sedmnáctileté Annie ve vteřině změnil.