Život podle scénáře

34. "Myslím, že můžeme začít od začátku."

Když jsem o několik týdnů později odcházela do Michaelovy garáže, cítila jsem, že se něco v mém životě naprosto radikálně změnilo. Poprvé snad za celou dobu jsem byla doopravdy šťastná a kdybych mohla být ještě šťastnější, určitě bych byla. Sebejistě jsem si vykračovala ulicí v mém tričku s death metalovou kapelou Arch Enemy, kterou jsem si v poslední době opravdu zamilovala, a usmívala se jako blázen. Bundu jsem nepotřebovala, protože bylo docela teplo, takže jsem měla jen džíny a své oblíbené tenisky.

Zabočila jsem do ulice plné paneláků, abych se dostala ke garáži, kde jsem měla sraz se svými přáteli. Sebevědomě jsem zaklepala na dveře smluveným pozdravem a vešla jsem dovnitř, kde již seděli všichni ti, na kterých mi nejvíc záleželo.

„Připravení?" houkla jsem na ně místo pozdravu. Všichni ke mně překvapeně vzhlédli – Lucas s Charlies, Michael s White, Thomas s Mikem, i můj Patrick, který tam jen osamoceně seděl s plechovkou piva.

„Na co?" zeptal se Michael jako první a já se pousmála.

„Na menší výlet," odpověděla jsem tajemně.

„Dee, můžeš nám prozradit, o co jde?" ozvala se tentokrát Charlie, která se tvářila značně zmateně.

„Řeknu vám to cestou. Tak pojďme, ať to stihneme," popohnala jsem je, i když jsem věděla, že času máme habaděj. Schválně jsem zůstala tajnůstkářskou, protože jsem věděla, že by s mým návrhem krajně nesouhlasili, takže jsem se rozhodla je prostě postavit před hotovou věc.

Všichni se tedy se zabručením zvedli ze svých pohodlných míst, zatímco na mě vrhali nevraživé pohledy. Patrick došel až ke mně, obejmul mě kolem pasu a při puse na čelo se mě zeptal:

„Neřekneš to ani mně?"

„Ne," uculila jsem se na něj a on si povzdychl. Musela jsem se v duchu zasmát nad tím, jak moc byl zvědavý, ale já jsem je nechtěla zbytečně odrazovat.

Když jsme se jako jedna velká veselá tlupa vyrojili na ulici, došlo mi, že jsme vlastně ještě nikdy všichni tak pohromadě nešli. Museli jsme vypadat opravdu zvláštně- 6 metalistů s jedním punkerem a klukem, který vypadal, jako že do toho všeho vůbec nezapadá. Mike, který byl sice stejně vysoký jako Thomas, za to vzhledem jemný a něžný, si z toho ale nic nedělal. Vtipkoval se stejnou vervou jako Michael a když byla příležitost, cukroval společně s Thomasem, do kterého byl maximálně zamilovaný.

Držela jsem za ruku Patricka, který se na mě bláznivě usmíval stejně jako já na něj, a bylo mi dobře. Slyšela jsem, jak se White handrkuje s Michaelem, který ji pocuchal v bílých vlasech, a Lucas, který si stěžoval na své spodní linky, které si neumí kreslit a vždy se mu rozmažou. Thomas s Mikem si tiše špitali něco vzadu a já periferním viděním zahlédla, jak se zastavili a navzájem si věnovali polibek.

Když jsem zabočila do ulice, kde stál náš dům, Patrick na mě úkosem pohlédl.

„Nehodláš snad udělat to, co si myslím, že ne."

„Ano, přesně to udělám," přerušila jsem ho a pak jsem se otočila ke zbytku skupiny, která se zastavila.

„Co se děje, Dee?"

„Chtěla bych vás představit mému tátovi. A věděla jsem, že s tím nebudete souhlasit, proto jsem vám to neřekla. Tak snad mi teď nedáte košem," vychrlila jsem ze sebe rychle.

„Panebože Dee, to jsi mi nemohla říct? Určitě vypadám příšerně!" vyjekla ihned Charlie.

„Ty vypadáš dobře, ale co já? Jako koště!" zděsil se Michael a vypůjčil si od Charlie zrcátko, které ihned po své vyřčené větě vytáhla z kapsy.