Život podle scénáře

12. "Ukázal jsem ti tohle všechno, aniž bys chtěla."

Jakmile jsem dorazila domů, musela jsem čelit rozhořčené Natalie, která nechápala, co jsem dělala na procházce čtyři hodiny. Moje výmluva, která hlásala, že jsem se ztratila a mobil jsem nechala doma, protože byl vybitý (ve skutečnosti jsem si ho vypnula, aby neměla možnost se mi dovolat) nezabrala.

Natalie se rozčílila ještě víc z toho, že jí lžu, takže jsem jí prostě odpověděla, že jsem šla k Annie. Na to už mi neměla co říct, protože jsem se vymluvila, že jsem jí to nechtěla říkat z jednoho důvodu a to byl ten, že ona Annie neměla ráda.

Ale nic z toho mi nedokázalo pokazit mou skvělou náladu, kterou jsem měla.

Protože sakra, já mám kamarády. A to už něco znamenalo.

-

„Ježiš, uhni, už jde," uslyšela jsem za sebou a mně bylo ihned jasné, kdo jde. Bylo těžké v tom davu zvednout hlavu, ale já jsem to dokázala, takže si mě dotyčný ihned všimnul.

„Ahoj Dee!" zajásal ten člověk a já se na něj z chumlu lidí zazubila.

„Ahoj Patricku," pozdravila jsem ho a snažila se vyjít z davu, abych si s ním mohla promluvit.

„Děje se něco?" zeptal se podezřele, protože přece jen jsem ho ještě nikdy na chodbě nepozdravila, a já jen zavrtěla hlavou.

„Chtěla jsem s tebou prostě jen mluvit," pokrčila jsem rameny a dala se do chůze s ním. Připadala jsem si jako nějaká celebrita, když na mě všichni koukali, ale já se snažila si toho nevšímat.

„Takže?" zeptal se znova, když jsme došli až k našim třídám, kde jsme se zastavili. Trochu jsem sklopila hlavu, zatímco jsem chytila za popruh svůj batoh, abych si ho přitáhla blíž k sobě.

„Já... jsem se chtěla omluvit za to, jak jsem se k tobě chovala, byla jsem hloupá," začala jsem. Patrick se lehce pousmál, ale neřekl nic, takže jsem pokračovala. „A taky ti chci poděkovat."

„Za co?" podivil se.

„No, za to, že jsi mě představil těm svým kamarádům, protože... No, já-"

„Líbíš se jim," přerušil mě, aniž by ze mě spustil oči. Zvedla jsem k němu hlavu a celá se rozzářila.

„Opravdu?"

„No jasně. Michael říkal, že jsme tě asi neměli brát k němu do garáže, protože tě to mohlo... trochu vyděsit. Přece jen, ten pentagram a ta tma a to všechno... Ale prý ses udržela a nezdrhla, a za to tě obdivuje," zasmál se a já se k němu přidala. Věděla jsem, že nás většina kolem pozoruje jako výstavní kousky v muzeu, ale mě to v tu chvíli bylo jedno.

„Náhodou, Charlie říkala, že jsi milá. Myslí si, že si s tebou bude rozumět více, než s White. Protože White je... řekněme, trochu o moc víc extravagantní. A tos ji ještě neslyšela zpívat. Ale o to nejde. Jen doufám, že chápeš, proč jsem se změnil a že to, o co se tady celou dobu snažím, není nic zlého," dořekl. Jen jsem se usmála a přikývla.

„Vážně ti moc děkuju," zamumlala jsem znova. Patrick se začal smát a poté rozpřáhl ruce. Trvalo mi několik sekund, než mi došlo, že mě chce obejmout, ale poté jsem kolem něj omotala svoje paže a na krátkou chvíli se na něj natiskla.

Strašně krásně voněl, až jsem myslela, že mě svou vůní celou omámí. A jeho vlasy byly tak krásně jemné a stejně voňavé...

Odtáhla jsem se od něj a snažila se nevypadat moc vykuleně, ale dělalo mi to velký problém. Patrick se na mě zase uculil.