Život podle scénáře

20. "Kdyby sis potřeboval s někým promluvit, tak víš, kde mě najdeš."

Tak nějak jsem doufala, že je to vše jen zlý sen. Jenže po týdnu Veronica stále nezmizela a začala se míchat i do našeho přátelství.

Jak bylo zvykem, každé ráno jsem s Patrickem trávila cestu do třídy a odpoledně mě doprovázel domů.

Teď telefonoval s Veronicou. Bylo mi z toho na nic. Nemohla jsem ani slyšet její hlas- už jen pomyšlení na ni mi a vařila se mi krev v žilách. Ale neměla jsem na výběr- chtěla jsem být s Patrickem a nechtěla jsem o něj přijít, takže jsem poslouchala jejich rozhovory a také jeho básnění o té úžasné dívce, kterou potkal.

Můj život jako by naráz ztrácel svůj smysl. Neměla jsem pro co žít- Patricka jsem už nezajímala a mě zase nezajímala Veronica. A v tomhle stavu dost dobře nešlo, abychom spolu vycházeli.

-

"Nemám ji rád," prohlásil jednoho dne Michael, když se Patrick nedostavil na schůzku.

"Michaele, nech toho," napomenula ho White, on sebou ale nespokojeně trhnul.

"Víš White, já ti něco řeknu. Když jsem potkal tebe, tak se se mnou nedalo vůbec mluvit. Byl jsem jako bomba před vybuchnutím, řval jsem a pral jsem se. Protože jsi mě nechtěla," vyčetl jí do tváře. White malinko zrudla.

"A pak jsem tě konečně měl, byla jsi jenom moje a já jsem se zase uklidnil. Jenže Patrick se chová jako... idiot. Jako idiot, chápeš?"

"Michaele, dovol mi ti připomenout," ozval se zničehonic Lucas, který seděl na gauči vedle své přítelkyně Charlie, "že jsi mi nejednou nadal do emáka a vysmíval se mi. Choval ses hůř než idiot."

"Luku, já si z tebe dělám prdel furt, to za prvé. A za druhé- nikdy jsem to nemyslel zle. Protože jsi můj kámoš. Ale on se chová, jako by žádné kámoše neměl. Sere na nás," zabručel Michael a pak si loknul piva, které stálo před ním na stole.

"Pochop ho. Má teď jiné zájmy," nadhodila Charlie tiše.

"Lie, chápeš, že i když si tě Lucas našel, nikdy nás nezanedbával? Jo, možná párkrát nepřišel. Ale Patrick se na nás vysral už popáté. Popáté. To se kámošům nedělá. Já jsem vás taky nikdy kvůli White nezanedbal," nedal se. Lucas jen pokrčil rameny.

Ze stávající situace jsme byli víc než zoufalí. Patrick se nám odcizoval, jako by se s námi snad ani nikdy nebavil.

"A ta Veronica... Je možná sexy, ale to je tak všechno. Dívá se na nás, jako bychom byli odpad, chová se nadřazeně, pořád Patricka žužlá a odvádí ho od nás. Prostě hnus," brblal dál. Tiše jsem s ním souhlasila- tohle všechno jsem si já o Veronice myslela. Nesnášela jsem ji víc než kohokoli jiného na světě.

"Tak nějak jsem doufala, že skončí s tebou, Dee," řekla zničehonic White. Vykulila jsem na ni oči.

"Co?"

"No, když tě sem přitáhl, mysleli jsme si, že s tebou chodí a neřekl nám to. Ale když řekl, že jste jen přátelé, doufala jsem, že to přeroste v něco víc. Myslím, že ty bys ho změnila stejně jako on tebe," dořekla. Tupě jsem na ni civěla, když Michael i Charlie přikývli.

Takže oni celou dobu čekali, že to budu já, kdo se bude na Patricka lepit co dvě minuty místo Veronicy?

Já sama jsem si v mé situaci nepřála nic jiného.

Nahlas jsem si povzdychla, ale neřekla jsem nic. Neměla jsem co.

"Nechme toho, lidi," ozval se Thomas najednou, "nezměníme to. Nemůžeme přece přinutit Patricka, aby se rozešel s Veronicou a začal chodit s někým jiným jen proto, že by to pro nás bylo lepší."