Život podle scénáře

29. "Vám úplně přeplo, že?"

- Diana -

Když mě Patrick přepadl před mým domem a společně jsme šli k Michaelovi, bylo to téměř jako dřív. Usmívala jsem se, byla jsem šťastná po jeho boku, jako by se mezi námi nikdy nic nestalo. Cestou z areálu si Patrick zapálil cigaretu a já jsem se poprvé v životě rozhodla ji taky ochutnat.

Bylo mi jedno, jestli mě někdo uvidí. Ostatně, je to můj život a já budu za pár měsíců dospělá.

Patrick mi zapalovačem připálil cigaretu a já potáhla. Patrick na mě zadumaně hleděl, když jsem dým vyfoukla zpátky na něj, a on ho rukou rozehnal.

"No, na poprvý to bylo dobrý. A teď to zkus vtáhnout do plic."

"Jak?"

"Potáhni a když ten dým budeš mít v puse, zkus se jako by nadechnout," řekl. Nadzvedla jsem obočí a znova si přiložila cigaretu ke rtům. Pořádně jsem dým vtáhla do plic a ihned jsem se mohutně rozkašlala, div, že ze mě nevypadla duše. Patrick se začal smát.

"No vidíš, takhle to má být. Tvoje plíce na to nejsou zvyklé."

"Je to hnus," postěžovala jsem si nahlas a típla nedokouřenou cigaretu o chodník. Nechápala jsem, co na tom vidí. Bylo to odporné, v puse jstm pak měla divné sucho a celkově to ani nebylo dobré. Patrick zavrtěl hlavou a nadechl se, jako by chtěl něco říct, nakonec si to ale rozmyslel.

Pořád jsem měla v hlavě jeho včerejší návštěvu. Jak si mě prohlížel, jak se na mě díval... Celé to bylo nějaké jiné a zvláštní. Pravděpodobně za to mohl ten fakt, že se rozešel s Veronicou, ale nemohla jsem si tím být docela jistá. Patrick se měnil ze dne na den tak moc, že jsem ho mnohdy ani nepoznávala.

Když jsme procházeli náměstím, Patrick se vydal k velké kašně, která stála hned uprostřed. Ukázal mi rukou, abych ho následovala a usmíval se přitom. Z kapsy vylovil malou kovovou minci, chytil mě za ruku, a vtisknul mi ji do dlaně.

"Co tady děláme-" snažila jsem se namítnout, ale on mě zarazil.

"Když vylezeš nahoru a hodíš do vody peníze, splní se ti tvoje nejtajnější přání," řekl tajemně a já se začala smát.

"Patricku, vždyť moc dobře víš, že je to blbost."

"Jen to zkus, bude to zábava," řekl s úsměvem. Nadzvedla jsem jedno obočí, ale i tak jsem ho nechala, aby mě vysadil na horní rám kašny. Opatrně jsem se postavila zády k vodě, jednou rukou svírala jeho rameno, abych nespadla a tou druhou hodila minci za má záda, přičemž jsem se usilovně snažila myslet jen na mé přání a na nic jiného. Slyšela jsem žbunknutí, když mince dopadla do vody a vydechla přebtečný vzduch.

"Hotovo?" zeptal se Patrick a já přikývla. Ten se na mě ušklíbl, chytil moje stehna, až jsem se zakymácela a vyjekla jsem strachem, že mě chce shodit do vody, on si mě ale místo toho vysadil na záda, takže jsem jenom pažemi obepnula jeho krk a on se chraplavě zasmál.

"A jedem," řekl se smíchem a dal se do běhu. Cítila jsem se, jako bych jela na tom nejbláznivějším a nejdivočejším koni na světě. Oba dva jsme se smáli jako dva blázni a lidi se na nás udiveně koukali. Své ruce jsem přemístila na ramena a pevně se ho chytila, ale věděla jsem, že on by mě nepustil.

V takovémto rozpoložení jsme dorazili až k Michaelově garáži, na kterou jsme zaklepali, a čekali, až nám Michael nebo někdo jiný otevře. Ve dveřích se po chvilce objevila White, která se na nás jenom šokovaně dívala, když Patrick zaržál a řekl, ať uhne, že potřebuje vjet do stáje. Jako správná koňařka jsem ho popohnala zataháním za vlasy, přičemž jsem znova dostala záchvat smíchu.