Život podle scénáře

7. "Ještě se budete divit."

- Patrick -

Bylo to vtipné, pokaždé sledovat ty stejné výrazy- výrazy zděšení, pohrdavosti, nadřazenosti, nechápavosti, znechucení a někdy se tam zračil i strach. Bylo to to, co jsem měl na celé věci bezpochyby nejradši- tu odlišnost a nesplynutí s davem.

Pohlédl jsem z nízké zídky dolů a zahleděl se na trávník. Na druhé straně chodili po chodníku lidé, kteří nás neustále sledovali, následně však svůj zrak stočili zpět na cestu.

„Drž už hubu!" zahřímal nahlas Michael a Thomas jen zvedl ruce v obranném gestu.

„Jen říkám svůj názor," odvětil.

„Tvůj názor je mi u prdele," vřískl po něm Michael.

„Co zase řešíte?" zeptal jsem se, mírně pobaveně, a ihned se na mě upřel pohled Michaelových naštvaných očí. Už už se nadechoval k odpovědi, kdyby se z konce zídky nevyklonil Lucas s hbitou odpovědí.

„Už zas řeší SlipKnoT," vysvětlil.

„Panebože už zase? Jste jak malí," zvedl jsem oči v sloup a to jako by byl podnět pro Michaela, aby začal znova hulákat a bránit svou oblíbenou kapelu.

„Jak malí?! Ty to snad nechápeš, nebo co, ale tenhle idiot," křikl, s prstem zabodnutým dva centimetry od Thomasova obličeje, „pořád mele sračky!"

„Nemelu sračky," ohradil se Thomas a strčil do Michaelovy ruky, který ji okamžitě stáhnul zpátky. „Jen si prostě myslím, že Coreyho ječák už není to, co kdysi," pokrčil ležérně rameny, což Michaela dopálilo ještě víc.

„Co to kurva meleš?! Corey zůstane už navždycky legendou! S tím se ti tví Exploited nemůžou rovnat!" prskl Michael. Thomas zúžil oči jako had připravený k útoku a zahleděl se na něj.

„Vážně?! VÁŽNĚ?!" zahulákal.

„Tak a dost!" křikl jsem nakonec. Lucas zvedl oči od obrazovky mobilu, zatímco ti dva, skoro si vjíždějíc do vlasů, se na mě jen udiveně podívali.

„Chováte se jako mentálně postižený. To se neumíte dohodnout?" zeptal jsem se.

„Jako já bych se klidně domluvil-"

„ALE S TEBOU SE NIKDO DOMLOUVAT NECHCE!" přerušil Thomase Michael ihned a já měl sto chutí mu vyškubat ty jeho dlouhé vlasy, na kterých si tolik zakládal a pečoval o ně víc, než kterákoli ženská.

„Doprdele! Všichni čtyři jsme kámoši a dokážeme se pohádat jenom kvůli SlipKnoT-"

„A taky kvůli Arch Enemy, Eluveitie, Nightwish a hromadě dalších kapel," dodal Lucas s mírným úšklebkem.

„A to je jenom tím, že Tarja je nejlepší," řekl Michael a to v Thomasovi vzbudilo jasný hněv.

„Tarja není jediná zpěvačka na světě! Já kopu za tým Anette."

„A co Floor? Hm?!" optal se Lucas provokativně a já si jen promnul čelo.

„Víš co, emáku? Běž si radši podře-„

„TÍM JSEM CHTĚL ŘÍCT," zvýšil jsem hlas, abych přerušil rozohněného Michaela, který začal ihned útočit na nejmladšího Lucase, „že bychom toho měli nechat a začít se chovat jako lidi, to znamená respektovat naše názory a myšlenky," dořekl jsem. Michael jen protočil očima a zatřepal svojí hlavou, takže se mu dlouhé rovné blond vlasy všude rozlétly a polechtaly Thomase v nose, takže kýchnul tak hlasitě, že Lucas leknutím skoro spadnul ze zídky dolů na trávník. Připadal jsem si jako ve zvláštní škole, ale musel jsem uznat, že mi ti kluci opravdu přirostli k srdci.

Michael vytáhl z kapsy gumičku, aby si vzadu uvázal dlouhý culík, ale i tak nic neřekl. Byl to většinou ten, kdo rychle vzplanul, ale nejdříve se omlouval. Thomas, s vysokým černým kohoutem, vždy pečlivě vygelovaný, kterýsi za každých okolností držel správný tvar, taky nic nedodal.

Vždy jsem si všímal toho, jak jsme každý jiný. Ne jen to, že já a Michael jsme k sobě měli asi nejblíže, ne jen vzhledem, ale veškerými názory a stylem. Thomas byl naopak spíše punker, protože si opravdu liboval v tomto stylu hudby, nedělalo mu ale problém pustit si cokoli našeho, většinou to ale dopadalo tak, že se s Michaelem akorát pohádal. Rád totiž přednášel své názory a to Michaela dokázalo vždycky pořádně dopálit, zvláště když jeho názor byl zásadně odlišný.

Lucas byla taková poslední tečka naší čtveřice. Jeho vlasy a styl nebyl podobný ani jednomu z nás. Ne nadarmo jsme mu říkali emař- na krku nosil přívěsek žiletky, vlasy byly černé, dlouhé až po ramena, s černou patkou přes temné oči, vždy obkroužené tužkou. Byla pravda, že na koncerty jsme si obvykle malovali oči všichni, on to ale nosil i obvykle. Michael si ho často za to dobíral, pravda byla ale ta, že byl pro něj dobrým kamarádem stejně jako pro nás všechny.

„Hele, co kdybych vám představil Charlie?" začal Lucas, který se snažil uklidnit hustou atmosféru a Michael si odfrknul.

„Tak hlavně, aby nebyla tak hudebně mimo, jako ty," poznamenal uštěpačně. Lucas se zamračil a vypadalo to, že je naštvaný, což jsem se ani moc nedivil, protože Michael moc dobře věděl, že tyhle poznámky mu vadily.

„Co to jako teď meleš?" vyjel po něm ihned.

„Uklidni se, šampónku," neodpustil si Michael.

„Myslíš si, že jsi nějaký tvrdý metalista, když máš dlouhý vlasy a tričko se SlipKnoT, nebo co?" vřískl Lucas, na jehož hrudi bylo tričko s kapelou Bring me the horizon.

„Co to s váma dneska je?" osopil jsem se na ně všechny. Michael vstal, otočil se a beze slova zamířil někam pryč. Cestou ještě stihl kopnout do nějakého kamene, než zmizel z našeho dohledu.

„On je teď jak na jehlách, protože se bojí o rande," vysvětlil ihned Thomas, zatímco my dva s Lucasem jsme nevěděli, o co jde.

„Ty tu holku znáš?" podivil jsem se.

„Ne. Ale Michaelovi na ní hodně záleží, jen vám to nechce říct. On se jí totiž bojí zeptat, jestli s ním nechce chodit," vysvětlil.

„Jak dlouho se znají?"

„No, už celkem dlouho, přes rok určitě, ale byli to spíš kamarádi, než si ta holka našla kluka," odpověděl Thomas. Uvědomil jsem si, že toho o Michaelovi vlastně moc nevím, ale to bylo tím, že on sám o sobě v tomhle směru moc nemluvil.

„A ty ho ještě provokuješ jak magor, fakt," neodpustil jsem si nakonec a Thomas jen s úšklebkem pokrčil rameny.

„Já jen rád říkám svůj názor," odvětil.

„My známe to tvoje říkání názorů," zahuhlal jsem, ale už jsem se cítil líp. Ne jen tím, že za to nemohl nikdo z nás, ale tím, že jsem věděl, že Michael bude za pár dní zase v pohodě.

„Jo a mimochodem, Charlie přiveď. Michael to určitě přežije," odfrknul si Thomas a Lucas kývl.

„Já vám taky za chvíli představím někoho," začal jsem po chvilce.

„Koho?" vyhrkli oba najednou.

„Jednu holku."

„Tvoji holku?" zeptal se Thomas.

„Ne, to ne. Je to spíš...no, asi kamarádka," zasmál jsem se.

„Poslouchá metal? Rock? Punk?" zjišťoval dál Lucas.

„Ne. Ale začne, tím jsem si jistý," řekl jsem.

„Jak to můžeš vědět tak jistě?" nakrčil Thomas jedno obočí.

„Prostě to vím. Ještě se budete divit," ušklíbl jsem se a vysloužil jsem si od obou jen nechápavé pohledy.

-----

obrázek v médiích: Michael Allan

Music: Nightwish- Nemo (singer: Tarja Turunen)