Život podle scénáře

31. "Taky tě rád vidím."

"Mám tě ráda," řekla jsem tichým nerozhodným hlasem a bylo to vůbec poprvé, kdy jsem dala nahlas najevo svoje city k němu. Patrickovi se rozzářil obličej, když mě pevně sevřel ve své náruči.

"Jsem rád, že tě mám," odvětil a potom mě políbil. A znova a znova, jako bychom se navzájem nemohli těch polibků nabažit. Ruce jsem vpletla do jeho nádherných vlasů, které jsem na něm milovala ze všeho nejvíc, a přitáhla si ho k sobě ještě víc.

Až v momentě, kdy jeho prsty odhalily mou holou kůži na břiše, jsem se zachvěla a odtáhla se od něj.

"Promiň, je to silnější než já," omluvil se a já zavrtěla hlavou.

"Je to v pořádku, jen mě to vždycky trochu... vyděsí," odvětila jsem. Patrick se usmál.

"Dobrou noc, princezno," zašeptal, sevřel můj obličej a dal mi jemnou pusu na čelo, při které jsem slastně zavřela oči.

"Dobrou," odpověděla jsem a jen nechtíc se od něj vzdálila. Ještě jsem se párkrát otočila, abych se na něj podívala, jak tam stál a sledoval mě, a pak už jsem vylovila z kapsy klíče, abych si mohla odemknout. Opatrně jsem se podívala na hodiny na mobilu a tiše zaklela.

Doma jsem měla být už před hodinou a půl. Natalie mě rozčtvrtí.

Potichu jsem vklouzla do předsíně, kde jsem odložila mou novou koženou bundu na věšák, zula si černé tenisky a doufala, že se nějak tajně dostanu až nahoru do pokoje, ale to jsem se setsakramentsky spletla.

"Díno?" řekl známý hluboký hlas a já vytřeštila oči, když přede mnou stanula vysoká postava s širokými rameny.

"Tati? Co ty tady děláš?" zeptala jsem se překvapeně a on se opřel o zárubeň dveří.

"Přijel jsem o den dřív," odpověděl.

"Aha. No, já... ráda tě vidím," vykoktala jsem ze sebe zmateně. Proč přijel dřív? Chtěl mě snad nachytat při něčem špatném?

"Taky tě rád vidím," odvětil suše, jako by to ani nemyslel vážně.

"A ehm... kde je Natalie?" snažila jsem se navázat normální konverzaci, ale něco mi tam nehrálo. Především to, proč mi zablokoval dveře a teď mě bedlivě sleduje.

"Poslal jsem ji do města, abychom si spolu mohli promluvit. Protože takhle to dál nejde," řekl. A v ten moment mi to jeho chování bylo naprosto jasné. Nervózně jsem polkla.

"A o čem si chceš promluvit?"

"Ty moc dobře víš, Diano," odpověděl chladně.

"Já si nejsem jistá, jestli-"

"Tak co třeba o tvém zhoršeném prospěchu ve škole, kvůli kterému mi volala tvoje učitelka? Nebo tvé pozdní příchody domů?"

"Tati, já ti to vysvětlím," nadhodila jsem zmučeně. Otec nadzvedl obočí, ale neřekl nic. Povzdychla jsem si.

"Já... si myslím, že samé jedničky nejsou důležité. Nemusím přece trávit každý den zalezlá v pokoji, já si chci taky užívat života."

"Jak? Tím, že budeš domů chodit pozdě a trávit čas s těma divnýma lidma? Uvědomila sis vůbec, jaký na tebe mají vliv? Co to máš na sobě proboha?" vyštěkl. Sklopila jsem hlavu na svoje černé legíny a tričko kapely Amon Amarth s obrázkem vikinga, který držel v ruce velký ohnivý meč. Opět jsem na otce zvedla hlavu a v tu chvíli se stalo něco, co jsem naprosto nečekala.

Otec mi vrazil facku, až jsem zavrávorala a skoro upadla. Vyděšeně jsem se dlaní chytila za bolestivé a rudnoucí místo na tváři, a šokovaně se mu podívala do očí.

"Vypadáš jako šílenec, jako naprostý satanistický blázen, Diano! Ale tímhle to končí, to si uvědom! MÁŠ DOMÁCÍ VĚZENÍ!" zakřičel, div že já sama sjem se toho nelekla.

"Z pokoje nevylezeš, to ti garantuju a do školy tě zase budu vozit jen já. A na ty tvoje kamarády zapomeň, nebudeš se s nima už nikdy vídat. O to se postarám!" zahulákal. Zalapala jsem po dechu.

"To mi přece nemůžeš udělat..." vydechla jsem a jenom jsem cítila, jak se mi oči plní slzami.

"Ale můžu, Diano. Jsem tvůj otec a já se postarám o to, abys dodělala školu, vystudovala vysokou a neotěhotněla v sedmnácti s nějakým dlouhovlasým cvokem. Jednou mi za to poděkuješ," řekl hořce. Nechtěla jsem plakat, ale když mi z očí vytekly první slzy, věděla jsem, že to už nezadržím.

------

Music: Sonata Arctica- Alone in Heaven