Procházela jsem kolem mně známého obchůdku. Stačil jeden pohled, abych přesně věděla, co budu zbytek školního roku a celé léto dělat. Pousmála jsem se sama pro sebe, když jsem si v duchu pogratulovala, jak skvělý nápad to je a vešla do malého krámku. Pozdravila jsem nezdravě vypadajícího vyhublého klučinu, který se krčil jako paragraf na- k jeho poměru- nízkému pultu, až mu uhlově černé vlasy padaly do očí, a on se za to na mně usmál.
Vyvalila jsem na něj všechny svoje otázky a myšlenky, které mi běhaly hlavou, a po pěti minutách jsem už dřímala v rukou papír a propisku, a vypisovala všechny kontakty a údaje o mojí osobě.
"Tak zítra vám šéf zavolá. No, možná ještě dneska. Víte, v tomhle malým městě není vo tuhle práci moc zájem," vysvětlil klučina a já jenom přikývla.
"Budu ráda, když to vyjde," pousmála jsem se a s těmito slovy jsem vyšla z krámku ven. Cítila jsem se skvěle a jenom se v duchu modlila, aby mi to vyšlo. Ať se táta klidně postaví na hlavu.
Cestou jsem potkala Charlie, která si nadšeně vykračovala po ulici. Zářila štěstím a radostí na tři míle daleko, až mě to samotnou udivilo.
"Dee!" zakřičela na mně z dálky a pro jistotu mi i zamávala, asi kdybych ji třeba neviděla. Zamávala jsem jí teda zpátky a následně se již vnořila do jejího medvědího objetí, když si mě k sobě přitáhla.
"Jak se máš?"
"Skvěle," vydechla jsem a zahleděla se jí do očí, "Ale co ty? Vypadáš víc šťastněji než obvykle."
"Mám narozeniny, Dee! Chápeš to? Já jsem dospělá!" vykřikla snad na celou ulici a poté mě znova nadšeně objala.
"Proboha, všechno nejlepší!" vyhrkla jsem zmateně a několikrát zamrkala, jak jsem se to všechno rychle snažila pochopit, "Ale já pro tebe nic nemám, Lie, netušila jsem..."
"Vždyť to je jedno, já nic nechci! Chtěla jsem jenom konečně dosáhnout plnoletosti a je to konečně tady!" vypískla znova, div jí nevyhrkly slzy.
"Takže to znamená..?"
"Jo!" nenechala mě dokončit, "Jsem zrovna na cestě domů sbalit si svoje věci, protože ještě dneska mě Lucas bere na dvoudenní výlet do Dublinu. A potom- panebože, Dee. Potom budeme bydlet spolu! Budu pryč od mojí rodiny, chápeš to?" vyjekla.
"Chápu. To je prostě skvělý! Jsem moc ráda, Lie, strašně moc!" vyhrkla jsem a snažila se zahnat slzy, které se mi z jejího štěstí loudily do očí. Tentorkát jsem si ji k sobě přitiskla já, pokoušela se neplakat a jen se radovat. Charlie se konečně odstěhuje pryč do bezpečí, kde jí nebude hrozit každodenní výprask.
"A víš co, Dee? Víš, co jim řeknu?" začala zase mluvit, když se ode mně odtáhla, a malinko poodstoupila. Zaujala jakousi směšnou pózu, předvedla otevírání dveří a poté nasadila kamenný výraz.
"Řeknu jim: milá maminko, milý tatínku. Tímto odjíždím pryč a už se k vám nikdy nevrátím. Budu žít se svým přítelem, kterého miluju a který miluje mně, a který mě nikdy neuhodil, narozdíl od vás dvou. Dobrý, ne?" vydechla nadšeně.
"Co když ti budou bránit?" namítla jsem skepticky.
"Tak jim pohrozím policií. Oba moc dobře ví, že by šli do basy. Pokaždé, když mě zmlátili, tak jsem se vyfotila," mávla rukou a já jsem jenom přikývla. "Asi už budu muset jít, Dee. Tak, dávej na sebe pozor a uvidíme se brzo! Budu s váma teď častěji, když mi to nikdo nebude zakazovat," zaradovala se, znova mě objala, věnovala mi pusu na tvář a potom odskákala pryč. Byla jsem snad stejně šťastná z jejího štěstí jako ona, až to bylo neuvěřitelné, jak rychle se dobrá nálada přenáší.
-
Zrovna, když jsme já, Michael a White seděli v garáži a probírali Whiteinu novou barvu vlasů, mi zazvonil telefon. Nejdřív jsem si myslela, že je to Natalie, ale na obrazovce blikalo jen nějaké neznámé číslo. Váhavě jsem to zvedla.
"Prosím?"
"Slečna Rosey u telefonu?" optal se neznámý hlas.
"Ovšem," přitakala jsem a pozorně naslouchala.
"Jsem Raymond Donell, volám vám ohledně práce v našem obchodu, dnes jste vyplňovala dotazník," připomněl mi a já ihned zakývala hlavou.
"Ano, ano, to jsem byla já."
"Jakou představu o práci máte?"
A tak jsem začala mluvit a mluvit, a mluvila jsem tak dlouho, dokud mi ten chlap neřekl, že se mám do obchodu zastavit zítra na osobní konzultaci, kde se dohodneme na platu a pracovní době. Když zavěsil, cítila jsem se nadmíru spokojená.
Poprvé ve svém životě jsem si sama zařídila práci. Ne, že bych ji někdy potřebovala, peněz jsem vždy od otce měla dost, ale chtěla jsem být samostatná a žít si konečně svůj vlastní život. A zatím se mi to dařilo.
"Takže sis našla práci?" zeptala se White a já jsem se na ni jen šťastně usmála.
"Jo."
"Tátovi se to nebude líbit," zazubil se na mně Michael a já se zasmála.
"To teda nebude. A je mi to jedno, Michaele. Tohle je můj život," prohlásila jsem pevně. White se pousmála a jednou rukou si prohrábla nově nabarvené vlasy, které teď zářily do běla jako čerstvě natřená stěna. Měla jsem strach, aby to nevypadalo jako šediny, ale kupodivu to chytlo daleko lepší barvu, než jsem předpokládala.
Důkladně jsem se napila piva, které leželo na stole. Zvláštní, jak mi najednou začalo chutnat. A přece jsem ještě nikdy nezkusila tvrdý alkohol ani ten pocit, jaké to je být opilá. Ale věděla jsem, že to taky přijde.
"Páni," vzdychla White unešeně, "Pamatuju si, jak jsme tě poprvé viděli. Nesmělá, ustrašená, hodná holčička," pousmála se.
"Teď je z tebe docela ďábel, Dee. Jen jestli to není moc..," zaváhal Michael na chvíli, ale já zavrtěla hlavou.
"Nepropadám ve škole, neberu drogy ani nejsem těhotná. Jenom žiju život, to přece není trestné," pokrčila jsem rameny. Michael se usmál, natáhl ke mně pěst a já si s ním ťukla.
"Každopádně kdyby něco, my jsme tě nezkazili," zasmál se a potom na chvíli zavládlo ticho. Možná jsem si připadala trochu navíc, když tam tak Michael seděl společně s White, ale ten pocit hned zmizel, když se na mě White podívala a zeptala se:
"No a... co Patrick?" Jeho jméno vyslovila s takovou opatrností, jako bychom se bavili o zakázaném tématu.
"Já... ani nevím. My... jsme totiž spolu měli takový menší incident, jestli se to tak dá vůbec nazvat," zamumlala jsem vyhýbavě.
"Co se stalo?"
"To je jedno, byla to taková prkotina spíš..."
"No tak, Dee," nedala se White a já jsem si povzdychla. Věděla jsem, že jí můžu věřit, ale spíš jsem si připadala trapně. Prostě jako holka, co nikdy nebyla zamilovaná a neví, co má dělat.
"On... přišel ke mně, bylo asi deset v noci. Něco mi říkal o tom, že mě chtěl vidět a pak... mi dal pusu," špitla jsem, spíš nesměle, a pevně zarývala obličej do plechovky piva, kterou jsem svírala v dlaních.
"Pusu nebo polibek?" zeptala se White s jedním obočím nakrčeným. Zarazila jsem se.
"Já nevím, jak..."
"Pusa je taková ta obyčejná, jednoduchá. Ale polibek je takový... víc prohloubený," vysvětlila a já si připadala ještě víc jako hlupačka.
"Tak to byl polibek," vychrlila jsem a jenom jsem periferním viděním zahlédla, jak Michael zaklonil hlavu a vydechl přebytečný vzduch.
"Bože, to je idiot."
"Není to tak úplně idiot," nedala se White ihned a já zvedla hlavu, abych se na ně mohla podívat, "vlastně... možná se mu líbíš, Dee. Myslím, že určitě. Spíš si jen nedokáže vybrat."
"Mělo mu být jasné, že jí to ublíží, tak pitomý přece není," houknul Michael, ale ona opět začala protestovat.
"Za normálních okolností jo, ale zmatení a zamilovaní lidé dělají daleko víc chyb, než by udělali kdy jindy," řekla a já jenom musela přikývnout, protože to byla jo sakra pravda.
"Bavili jste se pak o tom nějak?"
"No,vlastně jo," zablekotala jsem, "odchytl mě cestou ze školy. Bylo to takové divné, ale nakonec jsme si řekli, že uděláme, jako by se nic nestalo."
"Tak to byla chyba." zamumlala White. Vykulila jsem na ni oči.
"Proč?"
"No tak to by mě taky zajímalo," přidal se Michael, který se na pohovce posadil víc rovně, aby ji mohl pozorovat. White si jenom povzdechla.
"Je to jednoduché. Když se domluví, že na to zapomenou, budou dál přátelé a pro Dee to bude ještě horší, když každý den Patricka uvidí společně s Veronicou. Nikdy se z té zamilovanosti nedostane. Musí spolu přerušit kontakt, aby to zvládla. A možná si i Patrick uvědomí, jak moc mu chybí, když se nebudou dál přátelit," řekla. Jenom jsem obdivně kývala hlavou. Tohle je holka, která prostě ví, jak na to. Ne já, pitomá panna, která se ve všem plácá jako prase v blátě.
"Ale co když s ním Dee chce být kamarádka? To přece ten kontakt nebude chtít přerušit," namítl Michael.
"Nikdy nemůžeš být kamarád s někým, koho miluješ. A ty sám bys to měl vědět nejlíp," odpověděla. Michael se na malou chvíli zarazil, ale poté krátce přikývl. Vzpomněla jsem si ihned, jak mi Michael vykládal, že byl kdysi ve stejné situaci jako já. Tentokrát se z toho dostal a dokonce to dopadlo dobře. Ale já nikdy nebudu mít takové štěstí.
"Dee, ty by sis měla ujasnit jednu věc- jestli ho opravdu chceš."
"Jenomže White, já... Já prostě nevím," povzdychal jsem si a v tu chvíli mi najendou přišlo úplně všechno jedno. Odložila jsem pivo na stůl a podívala se jí do očí.
"Já jsem prostě nikdy nebyla zamilovaná. Nevím, jaké to je se s někým líbat, nevím, jaké to je s někým spát. Jsem hodná naivní holčička, která neví nic o životě. Je to strašně trapné, proboha," vychrlila jsem ze sebe najednou a založila jsem ruce na hrudi, jak moc jsem se styděla.
"Dee, no tak, vše je jednou poprvé. I já jsem měla někdy svoje poprvé, zlato. Bude to fajn, uvidíš," konejšila mě, pak vstala a přesedla si vedle mě. Obejmula mě paží kolem ramen a usmála se.
"Vís, když někoho miluješ, přemýšlíš nad ním všude, kudy chodíš. Uvažuješ nad tím, co dělá a jak se má. Když ho vidíš, nejradši bys ho... Chápeš no. Prostě máš chuť na jeho rty, chceš být jenom s ním, líbat ho, držet ho za ruce a trávit s ním svůj čas. Je ti dobře, když s ním jsi. To je láska. Cítíš něco takového, když jsi s Patrickem?" zeptala se. V hlavě jsem si stále přehrávala její slova, než jsem krátce a váhavě přikývla. White si povzdychla.
"Tak jsi do něj zamilovaná. A pro tohle platí jedna věc- přeruš s ním kontakt. Bude ti líp, když si s ním nebudeš povídat. Jo, možná ho budeš potkávat, jsme přece přátelé a my všichni vás oba máme rádi, ale nebude to pro tebe tak bolestivé. A časem na to zapomeneš a potkáš někoho lepšího. Uvidíš," usmála se na mě a já její úsměv opětovala. Cítila jsem se mnohem, mnohem lépe. Lépe, než za celou tu dobu.
Když jsem z garáže odcházela, bylo mi daleko lépe, měla jsem vztyčenou hlavu, jako bych byla úplně nad věcí, a taky jsem se tak snažila chovat. Když budu já ta chladná, on si uvědomí, o co přišel. A když ne, objeví se někdo jiný.
Teda, aspoň já jsem tomu skálopevně věřila.
-----
Music: The Dead Daisies- Long Way to Go