Tak nějak jsem doufala, že je to vše jen zlý sen. Jenže po týdnu Veronica stále nezmizela a začala se míchat i do našeho přátelství.
Jak bylo zvykem, každé ráno jsem s Patrickem trávila cestu do třídy a odpoledně mě doprovázel domů.
Teď telefonoval s Veronicou. Bylo mi z toho na nic. Nemohla jsem ani slyšet její hlas- už jen pomyšlení na ni mi a vařila se mi krev v žilách. Ale neměla jsem na výběr- chtěla jsem být s Patrickem a nechtěla jsem o něj přijít, takže jsem poslouchala jejich rozhovory a také jeho básnění o té úžasné dívce, kterou potkal.
Můj život jako by naráz ztrácel svůj smysl. Neměla jsem pro co žít- Patricka jsem už nezajímala a mě zase nezajímala Veronica. A v tomhle stavu dost dobře nešlo, abychom spolu vycházeli.
-
"Nemám ji rád," prohlásil jednoho dne Michael, když se Patrick nedostavil na schůzku.
"Michaele, nech toho," napomenula ho White, on sebou ale nespokojeně trhnul.
"Víš White, já ti něco řeknu. Když jsem potkal tebe, tak se se mnou nedalo vůbec mluvit. Byl jsem jako bomba před vybuchnutím, řval jsem a pral jsem se. Protože jsi mě nechtěla," vyčetl jí do tváře. White malinko zrudla.
"A pak jsem tě konečně měl, byla jsi jenom moje a já jsem se zase uklidnil. Jenže Patrick se chová jako... idiot. Jako idiot, chápeš?"
"Michaele, dovol mi ti připomenout," ozval se zničehonic Lucas, který seděl na gauči vedle své přítelkyně Charlie, "že jsi mi nejednou nadal do emáka a vysmíval se mi. Choval ses hůř než idiot."
"Luku, já si z tebe dělám prdel furt, to za prvé. A za druhé- nikdy jsem to nemyslel zle. Protože jsi můj kámoš. Ale on se chová, jako by žádné kámoše neměl. Sere na nás," zabručel Michael a pak si loknul piva, které stálo před ním na stole.
"Pochop ho. Má teď jiné zájmy," nadhodila Charlie tiše.
"Lie, chápeš, že i když si tě Lucas našel, nikdy nás nezanedbával? Jo, možná párkrát nepřišel. Ale Patrick se na nás vysral už popáté. Popáté. To se kámošům nedělá. Já jsem vás taky nikdy kvůli White nezanedbal," nedal se. Lucas jen pokrčil rameny.
Ze stávající situace jsme byli víc než zoufalí. Patrick se nám odcizoval, jako by se s námi snad ani nikdy nebavil.
"A ta Veronica... Je možná sexy, ale to je tak všechno. Dívá se na nás, jako bychom byli odpad, chová se nadřazeně, pořád Patricka žužlá a odvádí ho od nás. Prostě hnus," brblal dál. Tiše jsem s ním souhlasila- tohle všechno jsem si já o Veronice myslela. Nesnášela jsem ji víc než kohokoli jiného na světě.
"Tak nějak jsem doufala, že skončí s tebou, Dee," řekla zničehonic White. Vykulila jsem na ni oči.
"Co?"
"No, když tě sem přitáhl, mysleli jsme si, že s tebou chodí a neřekl nám to. Ale když řekl, že jste jen přátelé, doufala jsem, že to přeroste v něco víc. Myslím, že ty bys ho změnila stejně jako on tebe," dořekla. Tupě jsem na ni civěla, když Michael i Charlie přikývli.
Takže oni celou dobu čekali, že to budu já, kdo se bude na Patricka lepit co dvě minuty místo Veronicy?
Já sama jsem si v mé situaci nepřála nic jiného.
Nahlas jsem si povzdychla, ale neřekla jsem nic. Neměla jsem co.
"Nechme toho, lidi," ozval se Thomas najednou, "nezměníme to. Nemůžeme přece přinutit Patricka, aby se rozešel s Veronicou a začal chodit s někým jiným jen proto, že by to pro nás bylo lepší."
"Já to ani nechtěl. Jen jsem chtěl říct, že ji nesnáším," nedal se Michael.
"Já ji taky nemám rád. Ale někdy si nemůžeš vybrat, do koho se zamiluješ," povzdychl si Thomas. Při vyslovení té věty mi přišlo, že tím Thomas myslel něco víc, než jen Patricka a nesnesitelnou Veronicu, ale nechtěla jsem se ptát, takže jsem nic neřekla, místo toho jsem ho ale pečlivě pozorovala. Vypadal normálně, jako vždycky. Jen byl bledší a působil dojmem zhroucení a vyčerpání, ale píš mi to připadalo, že se v noci pořádně nevyspal.
Odvrátila jsem od něj pohled a zadívala se na Michaela. White ho něžně pohladila po rameni, ale on jen pohodil hlavou, lokty položené na kolenech a zíral před sebe.
"Ale já nechci přijít o kámoše kvůli té krávě zasrané," zahulákal zničehonic.
"Nikdo ti ho přece nebere," řekl Thomas a Michael po něm naštvaně hodil pohledem.
"Ne? A co si myslíš, že dělá?! Vždyť ho od nás odvádí, nechodí s náma ven, a když s náma jde, čumí na ni a cucá se s ní!"
"Michaele, nech toho, je jen zamilovaný," prsknul po něm Thomas rozčileně. Michael si povzdychl. Přišlo mi, že snad ani neměl náladu se hádat jako obvykle. Lucas obejmul Charlie kolem ramen a něco jí pošeptal do ucha, když Michael řekl:
"Já ti věřím. Ale jen proto, že nemám jinou možnost."
-
Na následující schůzku Patrick přišel. S Veronicou vedle sebe. Jako vždy si nadřazeně prohrábla svoje dlouhé červené vlasy, důležitě se posadila, a vrhala nejapné pohledy všude kolem sebe.
Byli jsme jako vždycky u Michaela v garáži, ale tentokrát to bylo jiné. Všechny nás totiž pozval za účelem oznámení- nikdo nevěděl, co nám chce sdělit, ale nutně nám to potřeboval říct.
Sedla jsem si na okraj křesla, ve kterém se válel Thomas.
"Můžu?"
"No jasně," zazubil se na mě, i tak jsem ale v jeho očích stále pozorovala nějaké to nejisto. Naklonila jsem hlavu na stranu a nehodlala z něj spustit pohled.
"Co se děje?"
"Co- cože?" vykoktal zděšeně.
"Něco se s tebou děje a já už delší dobu přemýšlím, co to je," vysvětlila jsem. Thomas se jen zasmál a poškrábal se na vyholené části hlavy nad levým uchem.
"Nic se neděje, DeeDee," usmál se. Chtěla jsem mu věřit, ale jeho oči říkaly něco jiného.
"No tak dobře. Ale chtěla bych ti říct, že kdyby sis potřeboval s někým promluvit, tak víš, kde mě najdeš," řekla jsem pevným hlasem a doufala jsem, že to zabere. Thomas se vděčně usmál a přikývl.
Otočila jsem se celým tělem k Michaelovi, který vstal, ležérně si uhladil tričko jako nějaký politik před projevem ve sněmovně, a zazubil se na nás všechny. V jednom křesle seděl Lucas, na jeho klíně dřepěla Charlie, v druhém zase já s Thomas a na gauči Patrick s Veronicou. Jen White jsem nikde neviděla.
"Kde je White?" zeptal se Patrick. Cítila jsem bodnutí u srdce, když jsem si uvědomila, že vlastně přemýšlíme nad stejnou věcí, zatímco ta nána vedle něj nemá o nepřítomnosti White sebemenší zájem.
"To je zrovna to, o čem jsem s váma chtěl mluvit," vydrmolil ze sebe dlouhovlasý klučina urychleně, než sepjal ruce a nadechl se. Viděla jsem na něm, že je celý rozklepaný.
"White tady byla u mě na noc, když jí večer někdo zavolal. Bylo to neznámé číslo a když to vzala..."
"Tak?" vydechla Charlie.
"Tak zjistila, že je to ta kapela."
"Jaká kapela?" vydrmolil Lucas.
"Ta, co jim posílala tu nahrávku. Vzali ji! Chápete to? Oni ji vzali!" vypískl nadšeně. Přikryla jsem si rukou pusu a úplně jsem oněměla úžasem.
O Whiteině zpěvu jsem už nejednou slyšela, byť já sama jsem ji nikdy neslyšela zpívat. Ale tenkrát, když odesílala svou nahrávku, jsem jí držela palce jak jen to šlo.
"Odjela dneska ráno, proto tu taky není a chtěla, abych vám to řekl. A taky vám moc děkuje, že jste ji drželi a... A tak," vysypal ze sebe Michael. Celý se třásl nervozitou a já jsem se mu ani nedivila, sama jsem cítila to radostné šimrání dole u žaludku, které mi jen potvrzovalo, jak moc jsem za ni šťastná.
"A ona jim posílala to, co sama složila? Tu, co nám tady zpívala minule?"
"Jo. Já jsem jí hrál na kytaru a jeden její kamarád zas bicí. Bylo to takové amatérské, ale potřebovala hlavně ten hlas."
"A máš tu písničku?" ozvala jsem se. Michael nejistě kývl.
"Tobě se to asi nebude líbit, Dee," nadhodil.
"Pusť to," přikázala jsem mu. Michael si jen něco zamumlal, odešel vedle pro cédéčko, které strčil do sterea a zapnul ho.
Z rádia se zprvu ozvalo jen tiché: "Raz, dva, tři, čtyři," než začala hrát elektrická kytara společně s bicíma. A pak se ozvalo něco, co jsem ještě v životě u žádné kapely neslyšela.
Naráz jsem pochopila, proč mi Patrick nikdy nechtěl pustit nic, kde se growluje, protože jsem si byla jistá, že by se mi to nikdy nelíbilo. Ale teď, když jsem věděla, že ten řev vydává White, byla jsem unešená. Muselo to být bezpochyby hodně těžké, zpívat tak nízkým, hlubokým a chraplavým hlasem tak, aby neublížila ani sobě ani svým hlasivkám či bránici.
"Je skvělá," řekla jsem tiše. Stoprocentně mě přes ten randál ani nešlo slyšet, ale já to potřebovala říct. Thomas na mě otočil hlavu, ale pak ji zas stočil zpátky.
Všimla jsem si, jak Patrick obejmul Veronicu kolem ramen, ale ta se mu hned vyškubla a odsedla si na opačný konec sedačky. Nadzvedla jsem nad jejím chováním obočí a přikázala si, že se na to musím Patricka vyptat.
Jenže náš vztah už nebyl tak dobrý, jako předtím a říkali jsme si zásadně málo věcí, takže jsem opravdu pochybovala o tom, že mi něco řekne.
Když píseň skončila, Michael do rádia vložil nějaké jiné cédéčko a zapnul ho jako zvukovou kulisu, protože v obýváku se rozjela šílená debata.
"Co když bude z White druhá Alissa? Nebude si muset změnit jméno?"
"Přemýšlela o tom," přikývl Michael hlavou. "Ona prakticky tak nějak celkově jako Alissa vypadá, takže bude muset nějak změnit svoji image. Ale mě se bude líbit i holohlavá." zasmál se chraplavě.
"A co udělá se jménem?"
"Napadlo ji, že by mohla vystupovat jako Ari. Všichni ví, že se jmenuje Ariana, ale vystupovala by pod touhle krátkou přezdívkou."
"Třeba vám White vydělá i na Wacken," zasmál se Patrick a já jsem celá ztuhla při zvuku jeho smíchu. Ještě pořád jsem z něj byla nervózní.
"No, to jsme se zas nasmáli," odfrknul si Michael.
"Náhodou, příští týden nastupuju do práce. Budu dělat v jednom dětském koutku v nákupňáku," řekl. Charlie pobaveně vyprskla.
"To mi chceš jako říct, že ty budeš hlídat děcka?"
"No jasně. Nějak normálně se oháknu a je to."
"Co si ty chceš vzít normálního?" zeptala jsem se opatrně. Michael se na mě zadíval svým rádoby uraženým pohledem.
"Obyčejné černé džíny bez řetězů a bez děr, obyčejné černé tilko nebo tričko bez morbidních obrázků metalových kapel a vlasy si sepnu. A je to. Vy s tím taky naděláte," mávl rukou a vytáhl z kapsy cigarety.
"Tak já ti tam přivedu moji ségru," ozval se Thomas, "ona je upřímná, hned ti řekne, co si o tobě myslí."
"Ale tvoje ségra je zvyklá na extrémy, když žije s člověkem, jako jsi ty," zasmál se Lucas.
"To ne. Já mám takové hrozně křesťanské sousedy a ti mají malé děcka. Oni často jezdí na takové služební cesty a děcka nemá kdo hlídat- jednu dobu je sousedka strkala k nám domů, ale když přišla ve chvíli, kdy jsme se z pokoje vyrojili my dva s Charlie, rozmyslela si to," řekl. Všichni v místnosti vybuchli smíchy.
"No nesmějte se, bylo mi hrozně. Měla jsem na sobě jsem Lucasovo tričko a kalhotky, a vylezla jsem s doměním, že dorazila pizza, kterou jsme objednali na snídani. Místo toho tam stála ta ježibaba a když jsme jí otevřeli, pokřižovala se, řvala na nás, že Lucasův dům je Satanovo doupě a i s děckama utekla pryč," přidala se Charlie pobaveně. Thomas vedle mě si utíral slzy, které mu tekly z očí a já jsem měla co dělat, abych smíchy nespadla na podlahu.
"A pak moje máma dostala od ní přednášku, že sex má být až po svatbě. První téma, na které zabrousila. A potom to, že jsem Satanův zplozenec, to taky, no," dořekl Lucas.
Jediný, kdo se v místnosti nesmál, byla Veronica. Ne, že by mě to překvapilo, ona se nesmála asi ničemu. Jen svým vlastním vtipům.
"Ale mohl bych tam zajít a říct jim, že v nákupňáku je nově otevřený dětský koutek, kam můžou svoje dětičky nastrčit. A že mladík, co tam děti hlídá, je vzorný křesťan, umí zpaměti celou Bibli a že se s nimi mile rád pomodlí."
"Panebože, na to zapomeň, debile," zasmál se Michael a já jsem vybuchla smíchy při představě, jak tam pobožná sousedka nadšeně dorazí a neuvidí nikoho jiného, než Lucase v trošku horší formě.
Konverzace mezi námi jako by nekončila. Pořád jsme si měli co říct, smáli jsme se, vymýšleli nové nápady a vtipy, než se Charlie podívala na hodiny, něco pošeptala Lucasovi a oba se zvedli.
"Lidi, my už musíme."
"Tak brzo? Vždyť je půl šesté," podivil se Michael. Charlie pokrčila rameny.
"Mí rodiče mě i Lucase nesnáší, takže mě musí vodit domů brzo a tak, jak oni určí," vysvětlila s úsměvem, jako by to bylo něco normálního. Věděla jsem, že doma Charlie všichni mlátí. Taky jsem zjistila, že Lucase mlátil jeho otec, ale pak se s ním jeho matka rozešla a začali s Lucasem bydlet sami.
Lucasova matka bylo jediné světlé místo v životě těch dvou. Sama byla rockerka, ujíždějící na rockové i metalové hudbě, takže jim oběma přála. A Lucas se snažil Charlie jak nejvíc pomoct, ale neměl na výběr- musel jen přihlížet, jak ji mlátí, protože v případě, že by jehoo matka uvědomila sociálku, Charlie by šla do děcáku, který byl pět hodin cesty odsud.
"Nějak to už zvládneme a až mi bude osmnáct, to je za třičtvrtě roku, nastěhuju se k němu, nebo spolu odjedeme pryč."
Tuhle větu jsem měla zafixovanou někde v koutku mého mozku a vždycky mi tak nějak vytanula na mysli, když jsem k Charlie zabrousila.
Zavrtěla jsem hlavou, abych se probrala z krátkého transu a zjistila jsem, že se zvedli i Patrick s Veronicou. Jak by taky ne- Veronica se tvářila otráveně a znudeně, ostatně jako veškerý čas, co trávila s námi a Patrick patrně nechtěl, aby dělal něco proti názorům jeho přítelkyně.
"Mějte se, lidi!" zavolala ještě Charlie a já jsem ihned vyskočila z křesla, až jsem skoro spadla na podlahu, a vydala se k ní, abych ji mohla pevně obejmout.
"Dávej na sebe pozor," zašeptala jsem jí do ucha. Charlie mě pevněji stiskla.
"Mám tě ráda, Dee."
"Já tebe taky, Lie," šeptla jsem zpět a pak jsem ji pustila. Charlie se na mě usmála, stiskla Lucasovu ruku a oba společně vyšli ven z garáže.
"Pozdrav White," slyšela jsem za sebou Patrickův hlas a otočila jsem se. "A ty se měj taky, Díno," řekl.
Zůstala jsem tam tak stát, zírala jsem na něj jako vygumovaná a nemohla jsem se ani pohnout ani mluvit.
Díno. Co mi to právě řekl?
Nikdy v životě moje jméno neznělo tak cize. Sledovala jsem ho, jak nejdřív nechává projít Veronicu, než odešel i on bez žádného dalšího slova.
Sám moc dobře věděl, jak tohle nesnáším! To on mi vymyslel mou přezdívku, první člověk, který mi neříkal Díno nebo Diano. A teď...
Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy a až v momentě, kdy první váhavá slzička opustila bezpečí mých očí, na plno jsem se rozplakala. Stála jsem na tom samém místě, hruď se mi třásla, slzy tekly jako potoky a já je polykala.
Na mých ramenou jsem ucítila paže- Thomasovy paže. Nechala jsem ho, aby mě obejmul, aby si mě vzal do své náruče, položila jsem si hlavu na jeho hrudník a plakala jsem. Můj pláč byl každou sekundu horší a horší, jako bych si uvědomila to všechno, co se vlastně stalo.
"Zlato. Neplač," zamumlal Thomas, když mě pohladil po zádech a pak se sklonil, aby mi mohl věnovat pusu na čelo. Michael se dotkl mého ramene a povzdychl si.
"Dee," řekl měkce, jako by na mé jméno chtěl dát nějaký zvláštní důraz a pak pokračoval: "Ty jsi naše Dee. Naše Dee a Patrick je idiot. Neplač kvůli němu prosím." Jeho hlas vůbec nezněl jako typický uštěpačný Michael a já jsem najednou chápala, proč ho White tolik milovala. Pod slupkou tvrďáckého a neohroženého metalisty to byl vlastně milý kluk, který by nikomu neublížil.
Po chvilce mého nekončícího vzlykání jsem se od Thomase odtáhla. Zadívala jsem se do jeho očí, u kterých jsem se nemohla rozhodnout, jestli jsou spíš zelené nebo spíš hnědé, a utřela jsem si mokré tváře. Ještě chvíli jsem tam jen tak nemotorně stála, než jsem se nadechla.
"Já nevím, co mě to popadlo. Omlouvám se."
Michael se krátce zasmál.
"Nemáš se proč omlouvat. Vím, jaké to je, Dee. White přede mnou chodila s jedním tupcem. A já byl jejich kámoš. Musel jsem sledovat, jak se spolu líbají a dělají naprosto všechno. Ale buď to časem přejde... nebo se to spraví," usmál se. Jenom jsem unaveně přikývla.
"Pojď, odvedu tě domů," nabídl se Thomas ochotně. Přitakala jsem, nechala jsem ho, aby mě chytil za ruku a vyvedl mě z garáže ven. Ještě jsem na Michaela zavolala nějaký pozdrav, než jsme se vydali po chodníku.
Šli jsme jako nějaký pár- drželi jsme se za ruce, prsty propletené, a šli vedle sebe. Chvíli bylo ticho, než jsem se na Thomase podívala.
"Moc ti děkuju."
"Nemáš za co, Dee. Já pamatuju na tvoje slova."
"Jaké slova?" zamračila jsem se.
"Že kdybych něco potřeboval, mám za tebou přijít. A já vím, že přijdu," řekl. A na to jsem mu už neodpověděla nic.
------
Music: Marilyn Manson- Sweet Dreams (Are Made of This)