„Lidi, nemusíte kolem mě pořád tak skákat, jsem v pořádku!" zasmála se Nicole a jemně odstrčila Haninu ruku, kterou se jí pokoušela přidržovat, zatímco stoupali po schodech vzhůru.
„Netočí se ti hlava? Žádný náznak zvýšené únavy?" ujišťovala se Sára starostlivě. Nicole si povzdechla a podívala se na Siriuse, který se ovšem tvářil stejně starostlivě, jako ostatní.
„Ne, je mi dobře," odpověděla nakonec a vzdala pokusy o osamostatnění. „Prosím, řekněte mi, že se takhle nebudete chovat celý zbytek roku."
„Jsi nějaká bledá," poznamenala Alice nespokojeně, když vstoupili do většího světla.
„Nechte ji," řekl James na její obranu. „Vždyť málem umřela, má právo být bledá a kdo ví co ještě."
Nicole střelila pohledem po Siriusovi, který jí pohled opětoval. Ani jeden se nikomu nezmínil o tom, co mu prozradila po svém probuzení na ošetřovně. Nicole to nikomu dalšímu říkat nechtěla a Sirius to vycítil.
Konečně došli do sedmého patra. Sára pokračovala s nimi až k Buclaté dámě, kde se s nimi rozloučila a sama pak zamířila na druhou stranu patra do své společenky.
Nicole vešla dovnitř a rozhlédla se, jako by se za tu dobu mělo něco změnit. Všechno bylo stejné. V krbu plápolal oheň a oni se rozesadili do křesel a sedačky u něj, které byly kvůli večeři prázdné. Nicole se pohodlně posadila a vzala si do ruky jeden z polštářů, který si položila na klín.
Nepřítomně se zahleděla do plamenů a na mysl jí přišlo ono setkání se sestrou. Netušila, jak by to měla popsat. Nebyl to ani sen, protože ty nebývají skutečné, pokud vám ho někdo v hlavě nevytvoří. Navíc to bylo tak skutečné, pamatovala si všechno do detailu.
Povzdechla si a podívala se po jejich skupince. Přede dvěma týdny bylo nemyslitelné, aby Lily dobrovolně seděla jen kousek od Jamese, Hana Poberty v oblibě taky příliš neměla. Teď tu ale seděli všichni společně a bavili se.
„Děje se něco?"
Nicole trhla hlavou směrem k Lily, která si ji starostlivě prohlížela.
„Ne," odpověděla a pousmála se. „Jen jsem unavená, půjdu si lehnout."
Vstala, obešla sedačku a chystala se odejít, ale na poslední chvíli se zarazila, když uslyšela další pohyb. To se zvedla i Hana s Lily.
„Sama," dodala nesmlouvavě a sjela kamarádky pohledem. Obě dvě se zase posadily, ale nepřestávaly ji sledovat, kdyby potřebovala náhle pomoct.
Nicole vyšla schody a vklouzla do ložnice. Hlasitě si oddechla a usmála se. Jak moc jí její postel chyběla!
Posadila se a pohledem zůstala na fotografii jí a její sestry. Smutně se usmála a do očí se jí vlily slzy. Pozdní oslava jejich patnáctých narozenin, která se konala až během vánočních prázdnin, kdy se vrátily z Krásnohůlek domů.
Vztáhla ruku a teprve teď si uvědomila, že všechno není tak, jak to tu zanechala. Přes okraj rámečku byl pověšen řetízek, jehož přívěšek byl schovaný za rámečkem. Vytáhla ho a zůstala oněměle zírat na medailon.
Bříšky prstů přejela po zadní straně a rty se jí roztáhly do úsměvu. Rytina tam opravdu byla. Nemeškala a připnula si ho na krk. Medailon se jí usadil v prohlubni, jako by pro to byl stvořený.
--------------
Návrat do vyučování nebyl nijak příjemný. Každý profesor ji vítal zpět a neustále poukazoval na fakt, že málem umřela. Jediná profesorka McGonagallová jí to řekla po hodině, když si ji tam na pár minut nechala. Navíc na sobě cítila neustálé pohledy Luciuse Malfoye, který jako by se jí snažil do zad vypálit díru.
Pokaždé byla ráda, že se mohla vrátit na kolej, kde se cítila nejlépe a nic jí tam nehrozilo. Většinou se posadila ke stolku u okna a začala si dělat úkoly, jindy šla rovnou do pokoje, kde si četla.
„Dneska nechci učení ani vidět!" vydechla Hana a praštila sebou na sedačku. Lily se posadila vedle ní a začala si vytahovat potřebné materiály na úkoly.
„Moc se nerozvaluj, na zítra máme tu esej pro Kratiknota," obdařila ji Lily káravým pohledem. „Odkládáme to už od minulého týdne, protože se ti pořád nechce."
„No jo," zakoulela Hana očima a narovnala se. Nicole se krátce zasmála a posadila se na zem, aby ke stolku před sedačkou měla lepší přístup. Ze školní tašky si vytáhla pergamen, brk s inkoustem a knihu.
V tichosti pracovaly, než do společenky vtrhla čtveřice chlapců. Lily ihned zrůžověly tváře a rychle odvrátila pohled zase zpátky k úkolu, Nicole na tom byla podobně. Jen Hana si zachovala naprostý klid a lhostejně pozorovala, jak k nim chlapci zamířili.
„Zase děláš úkoly?" zamračil se James na Lily a posadila se vedle ní. Zrzka se mírně napjala a odmítala se na něj podívat.
„Někdy si je udělat musím," namítla a snažila se znít naprosto klidně.
„Měla by sis dát na chvíli oraz," podotkl James a Remus na svém místě tiše zaúpěl, když si uvědomil, kam tím James míří. „Co takhle rande?"
Lily ustala v pohybu a nevěřícně se na něj podívala. Bez jediného slova si pak v mžiku sbalila všechny věci a uraženě odkráčela do svého pokoje.
„Vydrželo ti to kolik, dva a půl týdne?" prohodila Nicole a namočila si brk do inkoustu. „Docela zírám, ale asi to nebylo dost dlouho."
„Jednou moje pozvání přijme," trval na svém James.
„To bys musel změnit své chování," odporovala mu Nicole a odložila brk. Teď už jenom musela počkat, až jí zaschne inkoust na pergamenu. „Nebo se spíš chovej jako poslední dva týdny. Nezvi ji takto na rande, nepokřikuj na ni. Chovej se jako ke každé jiné holce."
„Ale-"
„Žádné ale tady není," zarazila ho a začala si pohotově balit věci. „Ty sis nevšiml, že s tebou Lily neměla žádný problém, dokud jsi ji dneska nepozval na rande? Znovu a svým způsobem?"
Aniž by čekala na odpověď, vstala a zamířila do pokoje. Když tam vešla, Lily zrovna seděla na římse u okna a pozorovala okolí.
„Nic si z něj nedělej," promluvila Nicole a posadila se naproti ní. „Je to James, dalo se to čekat."
„Jenom jsem doufala, že se prostě změnil," pokrčila Lily rameny a smutně se usmála. „Že už není ten rozmazlený a sebestředný hráč famfrpálu, kterého všichni milují pro jeho vtípky s přáteli."
„Lily, chce to jenom čas," pokusila se ji povzbudit Nicole a položila ji ruku na její. „Zvládl to dva týdny, aniž by mu někdo musel něco říct. Teď, když mu někdo něco řekl, ho to třeba trkne."
Lily se na svou kamarádku vyděšeně otočila. „Co mu kdo řekl?"
„Já," odpověděla bez váhání Nicole. „A řekla jsem mu, aby se choval jako poslední dva týdny, protože jestli si nevšiml, tak jsi s ním neměla žádný problém. Tedy, do téhle doby."
Lily naprázdno otevřela pusu, ale poté ji zase zavřela. Netušila, co by měla říct. Nakonec nedostala ani příležitost, protože do pokoje vešla Hana. Ačkoliv byly dobré kamarádky, s pocity ohledně Jamese se Lily svěřila zatím jenom Nicole.
„Děje se něco?" zeptala se Hana a odložila si věci ke své posteli.
„Jen mě štve Potter," odpověděla Lily a do hlasu se jí vkradla zlost. „Nic nového."
„Máte nějaký nápad, co budeme dělat?" změnila téma Nicole a postavila se. „Úkoly máme hotové a upřímně se mi nechce sedět další odpoledne jenom tady."
Hana i Lily zavrtěly záporně hlavou, zatímco jejich kamarádka přešla ke své posteli a posadila se na ni.
„Co zajít za Sárou?" navrhla nakonec brunetka.
„To zní dobře," pokývala hlavou Hana. „Lily, půjdeš?"
„Ne, budu si číst," odmítla zrzka a taky přešla ke své posteli, na kterou se pohodlně rozvalila a z nočního stolku vzala rozečtenou knihu.
„Dobře."
-----------------------
Sirius dloubl do Jamese, jakmile jim Nicole s Hanou zmizely z dohledu.
„Máš neviditelný plášť?" zašeptal tiše a James přikývl. „Tak pojď."
Protože Remus s Petrem se před malou chvílí odebrali do pokoje, nebyl nikdo, kdo by se jim to snažil rozmlouvat. Vyklouzli tiše ven a schovali se pod neviditelný plášť, načež následovali dvojici.
„Takže mezi vámi pořád nic není?"
„Hano!" okřikla svoji kamarádku Nicole a obezřetně se rozhlédla, jestli nikdo kolem není. Sirius byl nesmírně vděčný, že byli schovaní pod pláštěm.
„Člověk by řekl, že se někam pohnete, když u tebe seděl celé dva týdny," pokrčila rameny Hana. Sirius se zamračil a dloubl do Jamese, který se tiše pochechtával. „Víš, co by mě opravdu zajímalo?"
„Co?"
„Jak by vypadal, kdybys na něj použila okouzlení," odpověděla Hana a ušklíbla se při vzpomínce na Malfoye hned první den školy.
„Vypadal stejně zaraženě jako všichni ostatní, na které jsem to kdy použila," odvětila Nicole bezmyšlenkovitě. Až pozdě si uvědomila, co řekla a tváře jí zrůžověly.
„Co?" zarazila se Hana na místě a vyjeveně se na kamarádku podívala. „Tys-"
„Neměla jsem jinou možnost!" hájila se Nicole a zkousla si spodní ret. Sirius s Jamesem zastavili a vyměnili si nechápavé pohledy. „Bylo to ve vlaku, nechtěl mě nechat projít, tak jsem to prostě udělala. Nebylo to jako s Malfoyem na té chodbě."
„Proč jsi nám to neřekla?" zamračila se Hana nechápavě.
„Protože jsem se styděla," přiznala neochotně Nicole a dala se zase do chůze. „Jak jsem vám říkala, není to slušné někoho takhle ovládat."
James chtěl pokračovat, ale Sirius stál zkoprněle na místě. Když dívky zašly za roh, shodil ze sebe neviditelný plášť a vyrazil rychle zpátky ke společenské místnosti.
„Kam jdeš?" křikl za ním James a přidal na rychlosti, aby ho doběhl.
„Za Náměsíčníkem, ten určitě bude vědět, o čem se bavily."
Už z dálky na obraz volal heslo, takže dovnitř vešel bez zábran. Vyběhl schody a vtrhl do pokoje. Remus seděl na posteli a procházel si kartičky z čokoládových žabek, zatímco Petr podle všeho usnul.
„Co je to okouzlení?" vyhrkl Sirius směrem k Remusovi. Jen těsně po něm dorazil zadýchaný James a zavřel za nimi dveře.
„Okouzlení?" zamračil se Remus a odložil sbírku.
„Přesně tak," přitakal Sirius zcela vážně. „Co to krucinál je?"
„Schopnost okouzlení se projevuje pouze u víl nebo jejich potomků," odpověděl Náměsíčník zamyšleně a vstal. Z knihovničky vytáhl nějakou knihu a zalistoval v ní. „Traduje se, že to lze použít pouze na muže, nicméně to není plně jisté. Plnokrevná víla může okouzlit okamžitě a bez jakékoliv námahy, její potomci to tak jednoduché ovšem nemají. Musí okouzlení nějak spustit, většinou tónem hlasu."
„Nechceš mi snad tvrdit, že to na tebe bylo použito?" otočil se James na Siriuse.
„Co se stalo?" zajímal se Remus a knihu zaklapl. „Proč vás to zajímá?"
„Vyslechli jsme si poměrně zajímavý rozhovor," odpověděl James a na mysl mu vytanulo zmínění Malfoye. „Pamatuješ si, jak jsme našli Malfoye před tou učebnou a Blacková vyjela na Nicole?"
„Je z části víla," vydechl Sirius uvědoměle. „Dávalo by to smysl. Použila to na mě ve vlaku a potom i na Malfoye na té chodbě. Nepoužila hůlku, proto ji zmijozelští taky nevytáhli."
„V tom s tebou souhlasím, tedy až na ten vlak, protože o tom nic nevím," promluvil Remus. „Řekl bych, že je tak z jedné čtvrtiny, vzhledem k tomu, že má hnědé vlasy. Poloviční by podle mě ještě měla blond, ale samozřejmě záleží na genech z druhé strany."
„Z jedné čtvrtiny víla," zopakoval po něm Sirius a posadil se na postel. „Bylo mi divné, že jsem ji na té chodbě ve vlaku pustil."
„A co udělala, než jsi jí ustoupil?" zajímal se Remus a v jeho hlasu se objevila opravdová zvědavost.
„Podívala se mi do očí a řekla něco francouzsky," odpověděl zamyšleně Sirius.
James se rozchechtal a přešel ke své posteli, na které se pohodlně rozvalil.
„Zamiloval ses do zvláštní holky, to ti teda povím, Tichošlápku," vydral ze sebe James a ještě víc se rozchechtal. Sirius jen přikývl, zahloubaný ve vlastních myšlenkách tak, že mu ani nic nevytkl.