Marauders [CZ FF, 1]

24. Trest

Bylo už odpoledne, když se rozhodli vydat do Komnaty nejvyšší potřeby, aby nějak zabili čas, než si půjdou odpykat trest. Kromě Pobertů tam byli všichni poprvé, a tak jim museli nejprve vysvětlit, jak je možné, že o ní nikdy neslyšeli a že se formuje podle jejich požadavků.

„Takže kdybych si představila, dejme tomu, můj pokoj doma, vypadala by tahle místnost tak?" zajímala se zvědavě Alice.

„No, to je těžké říct," odpověděl nejistě Remus. „Možné by to bylo, ale kdo ví. Nikdy jsme to nezkoušeli. Ale myslím si, že ne."

„Ale kdybych potřebovala třeba postel, tak tu bude postel?"

„To ano," přitakal James. „Jednou jsme tak potřebovali ukrýt před Filchem a ona nám pro jistotu přichytala i postele. To jsme ještě neměli plánek."

Každý si pro sebe uzmul jeden z polštářů a lehli si na deky, které jim Komnata přichystala. Nicole se okamžitě přitulila k Siriusovi, Hana si lehla na Chrisovu hruď a o něčem si s ním šeptem vykládala.

James se snažil netvářit příliš nadšeně, když si Lily bez problémů lehla kousek od něj, mnohem blíž, než by vlastně očekával. Remus se Sárou od sebe leželi nejdále a pokaždé, když se potkali pohledy, oba dva zčervenali jako rajská jablíčka.

„Co teda probrat tu vaši svatbu?" navrhla Alice. „Včera jsme se k tomu už nedostali."

Nicole se trochu napjala a podívala se na Siriuse. Vyčetla z jeho očí, že myslí na to stejné.

„Není moc co probírat," řekl Sirius. „Matka si vzala skoro všechno na starosti."

„Je to pitomá otázka, ale kdo z nás tam bude moct?"

Nicole s odpovědí otálela. „Asi jen čistokrevní. Pochybuju, že si do toho nechá mluvit, navíc si naše rodina nemůže diktovat moc podmínky. Máma mi řekla, že to Walburga bere jako pomoc nám, máme jí být vděční, že si můžu vzít jejího nejstaršího syna. Podle ní stačilo málo k tomu, abychom dostali status jako Weasleyovi."

„Proč?" zamračil se Remus. „Vždyť jste čistokrevní, navíc jste bydleli ještě nedávno ve Francii. Proč by vás měli označovat jen tak za krvezrádce?"

Děvčata se po sobě poplašně ohlédla, Nicole si vyměnila pohled se Siriusem. Posadila se, aby na všechny lépe viděla.

„Pamatujete si, jak jsem vám říkala, že moje sestra Lara šla do Krásnohůlek?" odkašlala si, aby trochu uklidnila svůj hlas.

„Jo, pamatuju si ji z nástupiště," souhlasil James. „Vždycky na tebe čekala s rodiči, protože dojížděla dřív."

„Jo," přikývla Nicole roztřeseně. Sirius jí položil ruku na dlaň, aby ji trochu uklidnil. „Na konci čtvrtého ročníku, když jsme jely ze školy domů, napadli Smrtijedi tamní ministerstvo. Dva zamířili k nám a chtěli po nás identifikaci.

Lara...ona byla vždy ta odvážnější. Začala se vyptávat a nejspíš jí nedošlo, že jí můžou něco udělat. Zabili ji, protože si podle Smrtijedů dovolovala a měla se stát výstrahou pro všechny ostatní čistokrevné, kteří by si mohli myslet, že se jim nic nemůže stát."

Nicole několikrát zamrkala, aby zahnala slzy.

„Proto jsme se vrátili," dodala s hlubokým nádechem. „Proto nám hrozí status krvezrádců."

„Ti hajzli," procedil James skrz zuby zlostně.

„Vy jste to věděly?" otočil se Remus na holky.

Hana přikývla. „Já a Sára jsme Laru znaly, naši rodiče se znají a jako malé jsme si spolu hrávaly. Jely jsme do Francie na pohřeb."

„A my dvě jsme se to dozvěděly od nich," přidala se Alice a poukázala i na Lily.