Marauders [CZ FF, 1]

47. Bolestivá noc

Zaří se přehouplo v říjen a ten zase v listopad, který se také pomalu chýlil ke konci. Hannah s Chrisem se vzali na konci září, jak plánovali. Svatba byla podobná, jako ta Lily a Jamese; jen ti nejbližší lidé a známí.

Brzy se všichni vrátili zpět do svého každodenního režimu, na který byli navyklí. Nicole sedávala doma, a protože bylo po svatbě, neměla co na plánování. Možná tak svatbu Rema a Sarah, kteří ještě ani nebyli zasnoubení a nevypadalo to, že by se toho Remus chtěl v nejbližší době chytit.

Rozhodla se však nezahálet a pročítala si knihy o lektvarech a hojivých kouzlech, které jako lékouzelnice bude potřebovat. Brzy ji čekal porod a s ním i také výchova dvojčat. Nemohla se upřímně dočkat, až to konečně bude mít za sebou.

------------------------------

V sídle Fénixova řádu panoval neklid. Albus Brumbál na schůzi ještě nedorazil, přestože je všechny svolal náhle a s žádným vysvětlením.

Bylo to už večer, kdy všichni měli po pracovní době, takže se jich sešlo mnoho.

Kousek od Nicole se Siriusem seděli Alice a Frank Longbottomovi, kteří také cvičili na bystrozory, Edgar Bones, Dorcas Meadowsová, Marlene McKinnonová, Arthur Weasley, rodiče Nicole, Alastor Moody a mnoho dalších. Samozřejmě nechyběli Lily s Jamesem, Sarah s Remusem, Peter ani Hannah s Chrisem.

Dveře do sálu se otevřely a veškerá konverzace utichla. Rázným krokem si to do čela mířil Albus Brumbál a plášť za ním vlál.

,,Jsem velice rád, že jste se všichni dostavili na mimořádnou schůzi Řádu," řekl muž a posadil se. ,,Mám špatné zprávy."

,,Brumbále, co se stalo?" zeptala se matka Nicole s obavami v hlase. Každý se bál o svůj život a o životy svých dětí či dalších příbuzných.

,,Je mi to hrozně líto, ale Fabian s Gideon byli zavražděni Smrtijedy," vydechl zarmouceně. Většina osazenstva zalapala po dechu a většině žen se do očí vlily slzy. Kluky Prewettovy měli rádi všichni. Byli zábavní, příjemní a výborní kouzelníci.

,,Jak se to stalo?" zašeptala Dorcas, která jako jediná držela své slzy na uzdě.

,,Nejsem si příliš jistý," odvětil Brumbál. ,,Co však s jistotou vím je, že Smrtijedů bylo pět na ně dva. Bojovali dlouho a statečně."

,,Molly už to ví?" zeptal se slabě Arthur a podíval se na Brumbála. Smrt jeho švagrů ho velice zasáhla a netěšil se, až přijde domů. Pokud to Molly neví, bude jí to muset říct on.

,,Ještě ne," odvětil Albus a přitom mírně zavrtěl hlavou. ,,Měl jsem pocit, že bys jí to měl říct raději ty, než já."

,,Dobře," hlesl muž. V místnosti nastalo ticho. Dívkám stékaly slzy po tvářích a kluci se tvářili zachmuřeně. Brumbálovi již nehrály v očích jiskřičky, které u něj mohli všichni velmi často vídat.

,,Neměli bychom tady jen tak sedět," promluvil tiše, přesto pevně Sirius. ,,Jsme ve válce, nevinní umírají denně. Fabian s Gideonem by si nepřáli, abychom kvůli nic jen nečinně seděli. Musíme jednat tak, aby ani jediná smrt nebyla zbytečná."

Po jeho proslovu zase nastalo ticho. Nicole se na svého muže podívala tak pyšně, jak jen dokázala. Někdy ji samotnou překvapovalo, jak silný dokázal být. Většina osazenstva souhlasně přikývla.

,,Sirius má pravdu," přitakala Marleen. V jejím hlase zněl stále smutek, také však odhodlání. ,,Říkal jste, že máte pro nás několik zpráv."