Marauders [CZ FF, 1]

12. Z jedné čtvrtiny víla

„Lidi, nemusíte kolem mě pořád tak skákat, jsem v pořádku!" zasmála se Nicole a jemně odstrčila Haninu ruku, kterou se jí pokoušela přidržovat, zatímco stoupali po schodech vzhůru.

„Netočí se ti hlava? Žádný náznak zvýšené únavy?" ujišťovala se Sára starostlivě. Nicole si povzdechla a podívala se na Siriuse, který se ovšem tvářil stejně starostlivě, jako ostatní.

„Ne, je mi dobře," odpověděla nakonec a vzdala pokusy o osamostatnění. „Prosím, řekněte mi, že se takhle nebudete chovat celý zbytek roku."

„Jsi nějaká bledá," poznamenala Alice nespokojeně, když vstoupili do většího světla.

„Nechte ji," řekl James na její obranu. „Vždyť málem umřela, má právo být bledá a kdo ví co ještě."

Nicole střelila pohledem po Siriusovi, který jí pohled opětoval. Ani jeden se nikomu nezmínil o tom, co mu prozradila po svém probuzení na ošetřovně. Nicole to nikomu dalšímu říkat nechtěla a Sirius to vycítil.

Konečně došli do sedmého patra. Sára pokračovala s nimi až k Buclaté dámě, kde se s nimi rozloučila a sama pak zamířila na druhou stranu patra do své společenky.

Nicole vešla dovnitř a rozhlédla se, jako by se za tu dobu mělo něco změnit. Všechno bylo stejné. V krbu plápolal oheň a oni se rozesadili do křesel a sedačky u něj, které byly kvůli večeři prázdné. Nicole se pohodlně posadila a vzala si do ruky jeden z polštářů, který si položila na klín.

Nepřítomně se zahleděla do plamenů a na mysl jí přišlo ono setkání se sestrou. Netušila, jak by to měla popsat. Nebyl to ani sen, protože ty nebývají skutečné, pokud vám ho někdo v hlavě nevytvoří. Navíc to bylo tak skutečné, pamatovala si všechno do detailu.

Povzdechla si a podívala se po jejich skupince. Přede dvěma týdny bylo nemyslitelné, aby Lily dobrovolně seděla jen kousek od Jamese, Hana Poberty v oblibě taky příliš neměla. Teď tu ale seděli všichni společně a bavili se.

„Děje se něco?"

Nicole trhla hlavou směrem k Lily, která si ji starostlivě prohlížela.

„Ne," odpověděla a pousmála se. „Jen jsem unavená, půjdu si lehnout."

Vstala, obešla sedačku a chystala se odejít, ale na poslední chvíli se zarazila, když uslyšela další pohyb. To se zvedla i Hana s Lily.

„Sama," dodala nesmlouvavě a sjela kamarádky pohledem. Obě dvě se zase posadily, ale nepřestávaly ji sledovat, kdyby potřebovala náhle pomoct.

Nicole vyšla schody a vklouzla do ložnice. Hlasitě si oddechla a usmála se. Jak moc jí její postel chyběla!

Posadila se a pohledem zůstala na fotografii jí a její sestry. Smutně se usmála a do očí se jí vlily slzy. Pozdní oslava jejich patnáctých narozenin, která se konala až během vánočních prázdnin, kdy se vrátily z Krásnohůlek domů.

Vztáhla ruku a teprve teď si uvědomila, že všechno není tak, jak to tu zanechala. Přes okraj rámečku byl pověšen řetízek, jehož přívěšek byl schovaný za rámečkem. Vytáhla ho a zůstala oněměle zírat na medailon.

Bříšky prstů přejela po zadní straně a rty se jí roztáhly do úsměvu. Rytina tam opravdu byla. Nemeškala a připnula si ho na krk. Medailon se jí usadil v prohlubni, jako by pro to byl stvořený.

--------------

Návrat do vyučování nebyl nijak příjemný. Každý profesor ji vítal zpět a neustále poukazoval na fakt, že málem umřela. Jediná profesorka McGonagallová jí to řekla po hodině, když si ji tam na pár minut nechala. Navíc na sobě cítila neustálé pohledy Luciuse Malfoye, který jako by se jí snažil do zad vypálit díru.