Marauders [CZ FF, 1]

56. Přerušená oslava

Bylo brzké ráno, slunce ještě nevyšlo a chlad se všem, kdo v tuhle hodinu byli venku, dostával přes kabáty až pod kůži.

Rozlehlou planinou se ozvalo tiché lupnutí a uprostřed písčité cesty se objevila shrbená postava. Mladý muž, připomínající v obličeji krysu, se několikrát rozhlédl vyděšeně kolem, než se rychlým krokem vydal po cestě.

Ušel dvě stovky metrů, než se před ním objevilo honosné sídlo. Bylo ohraničeno černým kovovým plotem a velkou tepanou bránou stejné barvy

Muž k ní přistoupil, vyhrnul si levý rukáv a odhalil tak vypálené Znamení zla na svém předloktí. Přiložil ho k bráně a vyčkával. Chvíli se nic nedělo, poté zámek cvakl a brána se sama otevřela. Vklouzl dovnitř a po dlážděné cestě zamířil k domu.

Bez zaklepání otevřel dveře a vešel dovnitř. Nacházel se v prostorné hale obložené černým kamenem. Zavřel za sebou dveře a vydal se po schodech nahoru. Věděl přesně, kam má jít.

Vystoupal do druhého patra a tmavou chodbou, kterou osvětlovalo jen pár loučí, prošel až nakonec k černým dveřím.

Zastavil se a v tu chvíli, jako by mu došel kyslík. Všechny vnitřnosti se mu smrskly do kuličky velikosti golfového míčku a strach zakryl veškeré emoce, které do teď pociťoval.

Roztřesenou rukou zaklepal a než se nadál, dveře se samovolně otevřely. Vkročil dovnitř a když byl několik kroků za dveřmi, s bouchnutím se zavřely.

Polekaně uskočil do boku a přikrčil se, jako by ho to mělo skrýt před zrakem muže v místnosti. Seděl v křesle u krbu, stín plamenů mu zakrýval tvář, a vedle na stolku stála sklenice červeného vína.

,,Červíčku," zasyčel muž, až mu připomínal hada. ,,Máš pro mne něco?"

Muž se ještě víc přikrčil a poslušně se poklonil. Třásl se strachy a musel se nutit, aby něco řekl.

,,A-ano, můj pane," vykoktal se sklopeným pohledem. ,,Brumbál tvrdí, že je mezi Smrtijedy informátor, můj pane. Někdo mu předává informace ze schůzí."

,,Neřekl jméno?" zeptal se tiše Voldemort, a když muž zavrtěl hlavou na nesouhlas, suše prohlásil : ,,Škoda. Ušetřilo by mi to čas."

,,Taky jsou různé hlídky," promluvil po chvíli znovu Peter. ,,Jsou rozděleny tak, aby za jednu noc a den pokryli co největší plochu."

,,Kdo se jich účastní?"

,,V mnoha případech všichni, Brumbál však nechává mimo akce Nicole Blackovou a Hannah Smithovou, můj pane," odvětil a hlas se mu při tom třásl. Cítil jak se potí, přestože v místnosti nebylo o nic větší teplo, než venku. ,,Jsou těhotné a Brumbál je nechce vystavovat nebezpečí."

,,Ti krvezrádci čekají další dítě?" zasyčel nebezpečně Voldemort a usrkl vína.

,,Ano, můj pane," vyhrkl Peter rychle. ,,Bude to děvče."

,,Je mi jedno, co to bude," vyprskl naštvaně Voldemort. Peter se ještě více přikrčil, až byl skoro na polovině své výšky. ,,Jsou to krvezrádci a ti nemají v novém světě co dělat!"

,,Zajisté, můj pane," přitakal tiše Peter. Věděl, že takhle zrazovat své přátele je špatné, ale to, co mu slibovala budoucnost pod nadvládou Pána zla, mu za to stála. Pokud bude stát při něm, bude ušetřen, stejně jako všichni Smrtijedi. A on věděl, že se jejich řady rozrůstají a mají početní převahu nad Řádem.

,,Jistě víš, kde bydlí," odtušil Pán zla a stoupl si. Udělal několik kroků směrem k Peterovi a pár metrů před ním se zastavil. Stín ustoupil a odhalil jeho tvář. Peter se držel, aby nevyjekl. Za tu dobu, co se s ním viděl naposledy, se zase o něco jeho podoba změnila. Stále se více a více podobal hadovi. ,,Pověz mi to."