Marauders [CZ FF, 1]

11. Na ošetřovně

Sirius si povzdechl a pokusil si najít přijatelnější polohu v křesle na ošetřovně. Trávil tam tolik času, že na kolej chodil jenom tehdy, když ho ošetřovatelka vyhodila večer z ošetřovny a vyměnit si učebnice během dne.

Nepatrný pohyb na posteli před ním ho zcela probudil. Narovnal se a se zatajeným dechem sledoval, jak se Nicole zavrtěla a mírně pootevřela víčka.

„Madame Pomfreyová!" zavolal a nahnul se dopředu. Vzal do svých dlaní dívčinu ruku a jemně ji začal hladit po hřbetu.

Nicole pomalu zamrkala, než úplně otevřela oči. Pokusila se otočit hlavu, ale to už se u její postele objevila ošetřovatelka.

„Slečno Aveline," oslovila dívku a mávla hůlkou, aby provedla diagnostická kouzla. „Dala jste si tedy na čas. Jak se cítíte?"

Nicole otevřela pusu a chtěla promluvit, ale z úst jí nevyšlo jediné slovo. Ošetřovatelka mávla hůlkou a na tácu dovnitř vplulo několik lahviček lektvarů.

„Tohle vypijte," řekla a pokusila se jí vtisknout lektvar do dlaně, ale Nicole nebyla schopná ho udržet.

„Ukažte," nabídl se Sirius a lahvičku si převzal. Ošetřovatelka pomohla dívce se mírně posadit a Sirius jí pak do úst nalil lektvar. Nicole polkla a zašklebila se.

„Fuj," zašeptala sotva slyšitelně a zakašlala. Tvář se jí stáhla do bolestné grimasy, když se přitom ozvala zranění na hrudníku.

„Ten lektvar by měl zatím stačit, je proti bolesti," promluvila madame Pomfreyová a vzala si prázdnou lahvičku. „Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí zavolat. Já jdu dát vědět panu řediteli a profesorce McGonagallové, že jste se konečně probrala."

Nicole pouze přikývla a padla zpátky hlavou do polštáře. V tu chvíli si uvědomila, že je tam i Sirius, a otočila jeho směrem hlavu.

„Co tady děláš?" zašeptala tiše otázku. Sirius se bezmyšlenkovitě usmál a znovu sevřel její dlaň ve své.

„Čekám, až se probudíš," odpověděl. „Všichni strašně rádi uslyší, že ses konečně probudila. Měli jsme o tebe hrozný strach."

Nicole krátce přikývla a do očí se jí nahrnuly slzy. Vzbudila se, protože to po ní její sestra chtěla. Nechtěla věřit, že to byl jen výplod její fantazie.

„Co se děje?" vyhrkl Sirius, který si jejích slz všiml. „Mám odejít a zavolat Lily nebo někoho jiného?"

„Ne." Nicole co nejsilněji stiskla Siriusovu ruku, kterou jí držel. Zmateně se na ni podíval. „Neodcházej, prosím."

Přikývl a opřel se o opěradlo křesla. Úleva se mu rozlila celým tělem. Chtěla ho tady.

„Jak dlouho jsem byla mimo?"

„Týden," odpověděl Sirius chraplavě. „Nikdo si neuměl vysvětlit, proč tak dlouho, když ti ošetřovatelka dávala lektvary na doplnění energie a tvá zranění se léčila dobře."

„Nechtěla jsem se vrátit," přiznala sotva slyšitelně a jedna neposlušná slza jí začala stékat po tváři. „Chtěla jsem jenom být s Larou a necítit tu všechnu bolest z její ztráty."

Sirius překvapeně ztuhl a vytřeštil na ni oči. Nikoho ani nenapadlo, že by to mělo takový důvod. Přikládali váhu černé magii.

„Pamatuješ si, co se stalo?" změnil Sirius téma k její úlevě. Nicole opatrně přikývla.

„Šla jsem s Lily ke Třem košťatům, když jsme narazily na Malfoye a jeho kumpány," odpověděla a zamračila se, jak si snažila si povzpomínat veškeré detaily. „Malfoy se začal navážet do Lily a já se do toho vložila. První to bylo jenom slovní, ale pak došlo na hůlky. Bránila jsem se, ale jedno kouzlo mi proklouzlo. Potom už si pamatuju jenom palčivou bolest, vlasy Lily a hlasy, které na sebe pokřikovaly."