Marauders [CZ FF, 1]

1. Bradavický expres

„Už musíme jít, nebo mi to ujede!"

James Potter si povzdechl a podíval se na hodiny. Čekal pod schody už patnáct minut se všemi věcmi, ale jeho rodiče stále nikde.

„Klid, Jamesi," ozvala se jeho matka z kuchyně. „Vlak ti neujede, na nástupišti budeme za pár vteřin."

Euphemie Potterová vyšla z kuchyně ve chvíli, kdy se po schodech rozlehly kroky jejího manžela.

„Můžeme už teda jít?" otázal se James nedočkavě. Fleamont se postavil před něj a sklonil se pro klec se sovou a koště. Když se narovnal, měl pocit, jako by se díval do zrcadla o dvacet let zpátky. James mu byl neskutečně podobný.

„Dej pozor na to koště!" křikl za svým otcem James těsně předtím, než se před domem přemístil. Vyšel ven se svým kufrem, matka mu byla v patách. Zavřela za nimi dveře a postavila se vedle svého syna.

James se jí chytil a vyčkával. Nepříjemný pocit, který provázel každé přemisťování, se dostavil téměř okamžitě. Když se ocitl nohama na zemi, stál přímo na nástupišti, které bylo přeplněné čarodějkami a kouzelníky.

Protlačil se mezi nimi k zavazadlové části, kde na ně Fleamont čekal. Vložil do vagónu svůj kufr a poodešel s rodiči o kus dál, aby nezavazeli ostatním.

„Jamie!"

Zpoza davu se vynořil černovlasý chlapec oblečený v nebelvírských barvách. Křiklavě rudé tričko měl pokrčené, jasný náznak vzdoru.

James se usmál a vyšel svému kamarádovi naproti. Sirius zastavil vozík s kufrem a sovou a objal ho.

„Dobrý," pozdravil Jamesovy rodiče, jakmile se od sebe odtáhli, a vrátil se za vozík.

„Ahoj, Siriusi," pozdravili ho svorně a pousmáli se. „Jamesi, pokud nevadí, tak už půjdeme."

„Jasně," přitakal souhlasně James a s oběma se rozloučil. Euphemie svému synovi dala ještě poslední příkazy, než se i s manželem přemístila pryč.

Sirius zatlačil na vozík a s Jamesem zamířil k zavazadlovému vagónu.

„Co ty poslední dva týdny?" zeptal se kamaráda opatrně James.

„Neměl jsem se tam vracet," zabručel Sirius a zastavil. „Máti začala s tou svojí převýchovou, jako by to mělo mít nějaký smysl, když je mi za dva měsíce sedmnáct. Hádali jsme se, a teď nepřeháním, každé čtyři hodiny."

„Víš, že by tě naši u nás nechali," podotkl James. „Stačí jen říct."

Sirius si povzdechl a vzal klec se sovou. „Nechci být na obtíž."

„Co to povídáš?" zamračil se James nevěřícně. „Nikdy nejsi na obtíž."

Sirius se na svého kamaráda zazubil a naložil do vagónu i kufr. Vozík zaparkoval k těm ostatním, které se nacházely na konci nástupiště.

„Vlastně mám plán," prozradil mu a společně poodešli zase víc mezi lidi. „Strýček Alphard stojí na mojí straně a slíbil mi, že kdybych potřeboval, pomůže mi se od rodiny oprostit."

James přikývl a rozhlédl se, ale nikde Remuse ani Petra neviděl.

„Jdeme chytit kupé," rozhodl a zamířil do vlaku. „Náměsíčník a Červíček nás najdou."

Vlezli do vlaku a začali se tlačit úzkou uličkou. Hodně kupé již byla zabraná, i tak se jim ale podařilo jedno volné najít. Vešli dovnitř a posadili se naproti sebe.