Marauders [CZ FF, 1]

20. Rozhodnutí Walburgy Blackové

Nicole se posadila na místo vedle své matky k menšímu stolku. Těch tu bylo několik a míst u jednoho bylo zhruba pro dvě rodiny. Otočila hlavu a podívala se na jméno vedle sebe. Překvapeně zamrkala, když spatřila Siriusovo jméno.

„Támhle jsou Greengrasovi," prozradila jí matka a nepatrně ukázala na rodinu, která postávala u vchodu do sálu. Jejich šaty byly zbarvené do levandulového odstínu.

„Poznávám toho kluka, jmenuje se Christopher," přitakala Nicole a přesunula svůj pohled na dívku vedle něj. „Je to můj spolužák, chodí do Zmijozelu. To je jeho sestra?"

„Cassandra," přitakala Mellisa a odtrhla od nich pohled. „Flintovi jsou tu taky."

Nicole pohledem sledovala, jak do sálu vešla modře oděná rodina. Šli podél stolů a hledali svá jména u jednoho z nich. Neznala ani jednoho z nich, jejich syn dokončil školu před rokem, a tak neměla možnost jej potkat.

Postupně do sálu přicházeli další a další rodiny, které jí její matka tiše představovala. Některé z nich poznávala, jako třeba bratry Lestrangerovy, Averyho nebo Siriusovy sestřenice, které dorazily v doprovodu svých rodičů.

A potom se konečně objevil Sirius, jeho bratr Regulus, Walburga a Orion. Prošli dveřmi do sálu a bez váhání mířili rovnou k nim. Nicole se po vzoru své matky postavila a vyčkala, dokud čtyřčlenná rodina nedorazila až k nim.

Postupně se přivítali a poté posadili. Nicole si se Siriusem propletla pod stolem ruku.

„Matka o nás ví," prozradil jí tiše Sirius, když se jejich rodiče pustili do rozhovoru.

„Řekl jsi jí to?" zamračila se překvapeně.

Sirius zavrtěl záporně hlavou. „Regulus jí to napsal. Zřejmě ho pověřila úkolem, aby jí o mně podával informace."

„A?"

Sirius se neznatelně ušklíbl. „Vlastně mi řekla, že jsem ji potěšil tím, že jsem si našel někoho z čistokrevné rodiny. Konečně prý dělám své rodině čest."

Nicole překvapeně zamrkala a krátce se na Walburgu podívala. Její pohled na chvíli utkvěl i na Regulusovi, který se tvářil zcela nečitelně. Přesto měla pocit, jako kdyby v jeho očích zahlédla směsici hněvu a smutku, když s ní navázal oční kontakt.

Než stihla něco říct, Abraxas Malfoy se postavil a sjednal si klid.

„Všechny Vás zde srdečně vítám," řekl a přejel hosty pohledem. Žádná židle nezůstala prázdná, nikdo se neodvážil účast odmítnout. „Jsem rád, že jsme se zde všichni sešli, abychom společně oslavili konec dalšího úspěšného roku.

Po večeři, která za pár minut započne, se přesuneme do druhého sálu, ve kterém bude nachystané menší občerstvení a parket s hudbou.

Dále Vás žádám, abychom se pět minut před dvanáctou všichni sešli a společně odpočítali poslední vteřiny roku sedmdesát šest a přivítali rok sedmdesát sedm.

Teď Vám ale přeji dobrou chuť. Na zdraví!"

Abraxas pozvedl svou sklenici s šampaňským a zvedl ji do vzduchu. Ostatní jej napodobili a zopakovali po něm slova, než se napili.

-------------------

Celá večeře trvala víc jak hodinu, během níž se podával předkrm, polévka, hlavní chod a dezert. Stejně jako v Bradavicích byli hosté obsluhování skřítky, kteří jídlo posílali přímo na stůl po vyřčení pokrmu.

Nicole byla několikrát vtažena do rozhovoru Walburgou i Orionem, když se jí většinou vyptávali na život ve Francii a Krásnkohůlky, které měla možnost navštěvovat.