I kdybych právě neseděl přivázaný kovovými pouty k židli, stejně bych se nedokázal pohnout, jak šokovaný jsem byl tím nečekaným vývojem situace.
Marco Malcavien se líbal s Oliverem Spartanem.
Nevidět to na vlastní oči, nevěřil bych tomu.
A další neuvěřitelná věc byla ta, že Oliver... Oli prostě Marca nechal.
Čekal bych, že ho od sebe okamžitě odstrčí, jednu mu vrazí a vynadá do nechutných buzerantů.
To se však nestalo.
Vypadal nový vládce Sarterry zaskočeně? To každopádně. Ale vůbec se nesnažil od mladšího kluka odtáhnout. Naopak. Po první vteřině šokovaného údivu se do toho polibku dokonce nesměle zapojil.
Připadalo mi celkem zábavné sledovat, jak ten vždy sebejistý a arogantní Oliver najednou neví, co má dělat, jak je vyvedený z míry, ale současně si nemůže pomoct a zastavit to.
A vsadil bych všechny peníze, že tohle byl jeho úplně první polibek s klukem.
Oliverovy paže se nejprve nejistě obtočily kolem Marcova pasu, aby si ho mohl přitáhnout blíže, a poté, jak jejich polibek získával na intenzitě, se jedna jeho ruka přemístila do černých kadeří druhého kluka.
Ten polibek se každou vteřinou stával vášnivější a za chvíli se líbali pěkně divoce. Začínal jsem mít pocit, že jsem tady navíc.
Ale jim byla moje přítomnost naprosto ukradená, možná na ni dávno zapomněli.
„Překvapils mě," zaslechl jsem Marca pronést škádlivým tónem, když se od sebe na okamžik odtáhli. „Nenapadlo by mě, že se ti to bude líbit stejně jako mně."
„Taky nelíbilo, já nejsem jako ty," odsekl nový vůdce Sarterry, ale přestože se snažil znít znechuceně a naštvaně, hlas se mu chvěl a moc sebejistě nepůsobil.
Marco mu věnoval ten svůj rozpustilý úsměv a naklonil se blíž, jako by ho chtěl znovu políbit. Než se však jejich rty mohly podruhé setkat, jeho ruka se protáhla mezi ně a stiskla Olivera přesně na tom místě, které o nějaký ten dotek již nějakou dobu zoufale žadonilo.
„Můžeš lhát, ale tvoje tělo nedokáže nic předstírat," ušklíbl se s převahou Marco.
Oli zrudl, snažil se něco říci, ale nakonec ze sebe nedostal ani hlásku, ve tváři se mu odrážel zmatek a strach.
Nato od sebe mladšího kluka odstrčil a zbaběle utekl.
Marco klidně sledoval ten Oliho zběsilý úprk, potom se pousmál a bezmyšlenkovitě si palcem přejel po rtech: „Kdybych věděl, že jediný způsob, jak ho umlčet, je políbit ho, udělal jsem to už dávno."
Pohlédl na mě: „Netušil jsem, že je taky na kluky."
„Řekl bych, že to ani on sám."
„Vážně?" podivil se a přistoupil ke dveřím, kterými Oliver utekl. Zkusil vzít za kliku. Bylo zamčeno.
„Tady v Sarteřře je těžké být gay," vysvětlil jsem. „Je to považováno za úchylku a slabost. Donedávna to bylo dokonce nelegální. A ještě horší je to pro někoho jako je Oliver."
„Tak o tom něco vím," poznamenal zamyšleně Marco a pak dodal. „Když jsem ho poprvé spatřil, myslel jsem, že je to namyšlený blb, ale teď se mi začíná líbit. A ten polibek s ním," usmál se a znovu si přejel prsty po rtech, „nebránil bych se, kdyby si to chtěl zopakovat."
„Marco, Oliver je namyšlený blb. A také je to ten stejný člověk, který vám před pár hodinami vyhlásil válku a slíbil, že srovná vaše města se zemi," poukázal jsem na jistá fakta, která mu zjevně nedocházela.
„Tím spíš bych ho měl přesvědčit, že láska je lepší volba než válka."
Měl jsem sto chutí protočit oči v sloup nad Marcovou naivitou. „Takže Oliver se do tebe zamiluje, odvolá útok, naše země se smíří a všechno bude zalité sluncem."
„Přesně," usmál se vesele.
„Bohužel takhle to nefunguje," zavrtěl jsem hlavou a pokusil se o něco ulevit spoutaným zápěstím, která jsem měl již pěkně otlačená a odkrvená.
„A není to tak dávno, cos tvrdil, že miluješ mě," připomněl jsem mu.
„Taky že jo, miloval jsem tě," pohlédl na mě s výčitkou v očích. Řekl bych však, že Marco se přes to zlomené srdce dokázal celkem rychle přenést. „A nemysli si, že jsem ti to odpustil. Měl jsem tě rád a věřil jsem ti. A tys mě místo toho využíval a špicloval pro Sarterru."
Tak to vystihl přesně.
„Vím, že jsem se k tobě zachoval hnusně," pohlédl jsem provinile do těch šedých očí. „Mrzí mě to."
„Nech si omluvy od cesty, Nico, a raději mi vysvětli, co se to tady zatraceně děje."
„Jsem Nathaniel."
„Aha, jasně. No, tak vysvětluj, Nathe. A rychle.
A já vysvětloval. Všechno o Rafaelově plánu, o jeho vojácích, o tom, jak jsem se do téhle šlamastyky zapletl já a můj bratr. A také o Ashârijích a kdo a proč si je najal.
Bylo toho dost a trvalo notnou dobu mu to všechno vypovědět, protože Marco mě neustále přerušoval otázkami a svými komentáři.
„Proč jste mi to neřekli?" zeptal se, když jsem konečně skončil. „Proč mi to neřekla Francesca?"
„Nechtěla tě do toho zatahovat."
„Takže ty pracuješ pro ni."
„Pracuju s ní, abychom zastavili Rafaela. Jenomže teď jsme tady zavření a nezmůžeme nic."
„Musíme to říct Oliverovi a přesvědčit ho, aby nás pustil."
„Snažil jsem se. Viděls, jak reagoval."
„Hm... Asi už vím, jak na něj," pousmál se sebevědomě.
Obával jsem se, že Carlosův syn si to maluje příliš optimisticky. Přestože se mu podařilo Olivera zaskočit svým polibkem, neznamená to, že se tím něco mění.
„Oliver je arogantní parchant. Nevíš, co udělá. Klidně může být s Rafaelem domluvený. A i kdyby ne, on si nikdy nepřizná, že je na kluky, natož, že ho nějaký přitahuje."
„Zkusím to," nenechal se odradit od svého riskantního nápadu a začal tlouct na dveře: „Pusťte mě ven! Musím mluvit s Oliverem, mám důležité informace."
„Marco, nech to být. On je nevypočitatelný. Může ti ublížit."
„Neboj, poradím si. Zkusím ho svést, oblbnout ho a nahrát to na něj jako tys to nahrál na mě. Jen počkej," řekl sebejistě. „Bude mi zobat z ruky."
Viditelně to pro Marca byla pouze hra a vzrušující dobrodružství. Vůbec si nepřipouštěl jakékoli nebezpečí.
Znovu začal bušit na dveře a křičet, aby ho dovedli za Oliverem. Nakonec bylo jeho přání vyslyšeno, dveře se otevřely a dovnitř vstoupil plukovník v doprovodu vojáků.
„Co chcete našemu vůdci tak naléhavého?" zeptal se Marca.
„Musím Oliverovi něco důležitého ukázat."
V duchu jsem se pobaveně ušklíbl. Bylo nad slunce jasné, co chce Marco Olimu ukázat.
~~~
Po chvíli si přišli pro mě. Zápěstí jsem měl natolik ztuhlá a otlačená od pout, že jsem byl šťastný, když mě jich zbavili a zamkli zpátky v cele.
Nic se tam nezměnilo, pouze mi uvnitř nechali jídlo. Po tolika hodinách bez jediného sousta jsem se na připravený pokrm ihned vrhl. A přestože se mi prázdný žaludek bolestivě svíral, snažil jsem se nehltat a jíst po malých kouskách, aby to moje tělo zvládlo.
Nevím, jak dlouhá doba uběhla tentokrát, ale i přes všechna ta šokující zjištění, útok super vojáků, vyhlášení války a podobné hrůzy, mi nejvíce vrtalo v hlavě, jak si Marco poradí s Oliverem.
A také jsem samozřejmě myslel na Zacha a svého bratra. I když mě ujistili, že jsou v bezpečí, nemohl jsem se zbavit obav a doufal, že je brzy zase spatřím. Předpokládal jsem však, že nás Oliver schválně drží odděleně.
Proto, když najednou přivedli zpátky Nica, skoro jsem tomu nemohl uvěřit.
„Jsi v pořádku?" zeptal se Nicolas, který mě přejel pohledem pátrajíc po zraněních.
„Jsem v pohodě, jen se vyptávali, žádné násilí," uklidnil jsem ho. „A ty?"
„To samé. Mluvil se mnou Oliver a pak plukovník. Řekli ti, co se děje?"
„Bohužel."
„Ten psychopat Rafael," zasyčel nenávistně a pěstí udeřil do zdi natolik nečekaně, až jsem nadskočil. „Jak mohl něco takového udělat? Klidně nechá ty svoje monstra řadit bez sebemenší kontroly. Byla tam celá jeho rodina. Mohli všichni zemřít."
„Obávám se, že mu na nich nezáleží. Ani na Carlosovi, ani na Marcovi a Francesce. Chce se zbavit konkurence."
„Hajzl jeden." Nico se zdál pěkně rozrušený a já začínal tušit, proč je tak naštvaný. Rafael totiž ohrozil život Francescy.
Neměl jsem sice čas si o tom s Nicolasem promluvit, ale bylo zjevné, že mezi ním a Carlosovou dcerou něco je. Byl do ní můj bratr zamilovaný? Podle jeho reakce, bych tipoval, že ano.
„Nechápu, jak to mohl všechno naplánovat a provést. Někdo tady s ním musí spolupracovat. Někdo musel zajistit, aby ten jeho zvrhlý plán vyšel," poznamenal už o něco klidněji Nico.
„Oliver?" nadhodil jsem.
„Taky mě to napadlo, ale... Nevím. To by nechal zabít vlastního otce? Nezdá se mi to."
„Hector?"
„A dobrovolně by vypil to sérum? Viděl jsi, co to s těmi lidmi dělá?"
„Rafael ho mohl zmanipulovat. Mám tušení, že to sérum bylo ve víně, které si Malcavieni přivezli s sebou. Marco řekl, že přivezli několik láhví. Jednu z nich vypil Hector a jeho vojáci. Ale může jich být víc."
„Bože," vydechl Nico a frustrovaně si prohrábl svoje světlé vlasy. „To se máme se na co těšit. Varoval jsi Olivera?"
„Jo, jenže Oliver je..."
„Oliver je idiot," ozvalo se ode dveří a já se neubránil úsměvu, když jsem spatřil Zacha. Černovlasý Ashârijec se vytrhl vojákům, kteří ho přivedli, a zamířil k nám.
Všiml jsem si jeho obličeje a ztuhl při pohledu na všechny ty podlitiny a šrámy. „Proč jsi tak zbitý?"
Už předtím měl na tváři pěknou modřinu od šarvátky s Nicem, ale nyní vypadal mnohem hůř.
„Řekl jsem Olimu, co si o něm myslím," zašklebil se. „Bohužel není příliš otevřený konstruktivní kritice."
„To ti udělal on?" opatrně jsem se dotkl do fialova se barvící podlitiny, co měl na bradě.
„Ne, jeho poskoci."
Soucitně jsem se na Zacharyho zadíval a toužil ho obejmout a políbit. A zdálo se, že Zach myslí na to samé. Prsty mi přejel po tváři a pak se naklonil. Už jsem skoro cítil jeho rty na těch svých, když si Nico významně odkašlal a já se raději odtáhl.
Zachary po Nicovi hodil zvláštním pohledem, ale dál to nerozváděl. Místo toho pronesl hlasem plným opovržení:
„Já prostě Olivera nesnesu. Je to takovej odpornej parchant."
„Souhlasím s tebou. Oliver je parchant. A ty jsi tupec, když mu něco takového řekneš do očí, potom se nediv, že dopadneš takhle," poznamenal Nico bez známky soucitu. Měl jsem tušení, že můj bratr ten rozbitý obličej Zachovi trochu přeje. Viditelně na něj měl pořád ještě pivku kvůli tomu našemu románku.
„Od někoho se musí dozvědět pravdu," zašklebil se Zachary.
„Možná se budete divit, ale je tu někdo, komu se Oliver líbí," pronesl jsem tajuplně.
„Kdo je ten chudák bez mozku?" zeptal se černovlasý Ashârijec.
„Marco."
Chvilku na mě oba překvapeně zírali, načež Nico pokýval hlavou:
„Oliver a Marco... Vzhledem k okolnostem to dává větší smysl než, aby si Oliver bral Francescu."
Se Zachem jsme si vyměnili vědoucí pohled. Ovšemže Nico nechtěl, aby se Oli ucházel o Francescu, když o ní stojí on sám.
„Nevěřím tomu, že má Marco šanci. Oliver je sice stoprocentně na kluky, ale nikdy to nepřizná," komentoval to Zach.
„Taky bych tomu moc nevěřil, ale když jsem viděl, jak se líbají, tak..."
„Ne, to není možné," rozesmál se Zachary na plné kolo. „Tak náš Oli konečně dostal pusu od kluka?"
„Nevím, jestli se tím něco změní," zavrtěl jsem hlavou. „Marco netuší, do čeho jde."
„Marco může působit jako ufňukaná primadona," vložil se do toho Nicolas, „ale dokáže si jít tvrdě za svým."
Musel jsem s jeho slovy souhlasit, samotného mě zajímalo, jak tohle dopadne.
„A když už je řeč o líbání...," promluvil znovu Zach, chytil mě za ruku a přitáhl k sobě. „Nico, zacpi si uši a otoč se."
„Proč jako?" odsekl mu Nicolas podrážděně.
„Abys neviděl, co teď hodlám dělat s tvým bratrem."