Podobnost čistě náhodná

28.kapitola

„Můj bratr? Tohle ty děláš s mým bratrem?!" křičel Nico na Zacharyho, který se pomalu zvedal z podlahy a otíral si krev z rozbitého nosu. „Řekl jsem ti jasně, že jestli tohle ještě někdy zkusíš, tak spolu končíme."

„Řekl jsi, že nemám líbat tebe," namítl klidně Zach, „o tvém bratrovi nebyla řeč."

Nico byl vzteky bez sebe a já čekal, že Zacha udeří znovu. Naposledy jsem ho viděl takhle rozzuřeného, když mě šikanoval jeden starší kluk ve třetí třídě a Nicolas mu názorně vysvětlil, proč by to už nikdy neměl dělat.

„Tohle po tobě ten perverzní parchant chtěl výměnou za to, že ti pomůže?" otočil se na mě a zeptal se s kousavým sarkasmem.

„Nic takového jsem po Nathovi nechtěl," ohradil se ostře Zachary, který už stál na nohách. Nos mu začal povážlivě otékat, snad mu ho Nico tentokrát opravdu nezlomil. „Svoji pomoc a radu jsem mu poskytl zcela zdarma. A to ve všech směrech."

Zachary tu ránu čekal a Nicolasově úderu, který následoval po té jeho poslední poznámce, se elegantně vyhnul. Navíc můj bratr ještě zdaleka nebyl v té nejlepší kondici.

„To stačí!" skočil jsem mezi ty dva obávajíc se, že se to zvrhne v bitku.

„Nech ho být," okřikl jsem Nica. „Jsem dospělý a mám svůj rozum, nemusíš mě bránit."

„Očividně musím, Nathe. Ty ho neznáš jako já, jenom si s tebou hraje a využívá tě."

„Nathaniel si snad může dělat, co chce," odsekl Zach. „Nejsi jeho chůva."

„Nechte toho oba!" utnul jsem to rázně. „Myslím, že teď bychom měli řešit závažnější problémy."

Dlouze se měřili jako dva kohouti a já čekal, jestli si opět neskočí po krku.

Nakonec Zach přikývl a smířlivě nabídl Nicovi ruku: „Mír?"

Nicolas se stále nasupeným výrazem však jeho ruku nepřijal. Přesto po několika vteřinách napjatého ticha přikývl: „Dobrá, ale tímhle to neskončilo, Zachary, tohle spolu ještě dořešíme."

Navzdory všemu se zdálo, že se situaci o něco uklidnila a my se mohli věnovat naléhavějším problémům. Jako například našemu uvěznění, blížícímu se výslechu a trestu za velezradu. Obával jsem se totiž, že Oliver naše dosavadní počínání jinak než jako zradu nevyhodnotí.

A trest za takový prohřešek byla v Sarteřře kulka do hlavy.

„Takže Laura nás zradila?" zeptal jsem se Zacha.

Ten pokrčil rameny: „Možná. Prostě tam na nás zničehonic vlítli a odvedli pryč. Mě zavřeli tady, ale kam vzali Lauru, to netuším."

„No a co bude dál?"

Oba bývalí agenti Argosu museli tušit, jaké postupy takhle organizace má.

„Nechají nás tu pár hodin zavřené, abychom trochu zkrotli, a pak nás jednoho po druhém vyslechnout," zasvětil mě Zach.

„Ale proč nás zavřeli dohromady?"

„Protože tahle cela je monitorovaná, takže všechno, co se tady stane, co si mezi sebou řekneme, je odposloucháváno," doplnil Nico a sedl si na jednu z židlí u strohého kovového stolku, aby si odpočinul. Zdálo se, že potyčka se Zachem ho poněkud vyčerpala.

„Takže nás slyší?" zarazil jsem se, přestože takovou věc jsem měl asi předpokládat. Ale přece jen, dělal jsem špeha zatím pouze několik týdnů a teprve se do toho dostával.