Podobnost čistě náhodná

21.kapitola

„V náušnici?" podivila se Francesca, zatímco Zachary detailně zkoumal drobnou stříbrnou pecku ne větší než pár milimetrů v průměru, která ležela na jeho dlani.

Celou dobu od začátku své tajné mise jsem tuhle náušnici nosil v pravém uchu.

Protože kromě dlouhých vlasů, které jsem musel obětovat, abychom si s Nicolasem byli co nejvíce podobní, mi v Argosu propíchli také ucho a dali bratrovu náušnici.

A Nicolas do ní, aniž by to někdo tušil, schoval ukradený čip, který ovládal Rafaelovi super vojáky

„To bylo od Nica chytré," podotkl Zachary. „Mělo mě to napadnou."

„No, hlavně, že už víme, kde ten čip je," poznamenal jsem a v rychlosti si upravoval oblečení, které jsem na sebe musel v rychlosti natáhnout, když se Francesca nečekaně vrátila těsně po tom, co Zach skončil s mojí...ehm...prohlídkou.

Ještě štěstí, že je ta holka slepá.

Bohužel by navíc musela být i hluchá a úplně hloupá, aby jí nedošlo, co se tady dělo během její nepřítomnosti.

„Ten super voják zemřel," oznámila nám dívka.

„Vzhledem ke všem těm zraněním se to dalo čekat," komentoval to Zach, který mi vrátil náušnici a já si ji připnul zpátky na místo.

„To Rafaelovo sérum znásobí všechny fyzické atributy subjektu: sílu, rychlost, odolnost, vytrvalost a také zcela utlumí bolest," vysvětlila Francesca, která stála vedle mě. „Navíc v sobě ti vojáci mají obrovskou dávku adrenalinu, takže dokáží bojovat i se zraněními, která by ostatní ihned usmrtila."

„Ale jakmile účinek odezní, na ta zranění stejně zemřou," dodal Zachary.

„Pokud jsou ta zranění takto rozsáhlá, pak ano."

„Něco takového může vymyslet jen psychopat," odfrkl jsem si a oklepal se odporem.

Stále jsme se nacházeli v zadní části bungalovu a přestože jsme se mohli přemístit do hlavní místnosti, vůbec jsem po tom netoužil. Tady jsme alespoň neviděli ten chaos, zničený nábytek a krev všude po podlaze. Taky jsme mohli předstírat, že se nic nestalo.

„Rafael je psychopat," odfrkla si dívka a stiskla mi rameno, „chce rozpoutat válku se Sarterrou a stát se vládcem Melkosu."

„A co na to lord Carlos?" Ten mi připadal jako celkem rozumný muž. Tedy na nepřítele. Nevěřil jsem, že by nechal svého levobočka způsobit takový chaos.

„Otec o ničem neví. Trpí obrovskými bolestmi a je téměř pořád na práškách, které mu Rafael ochotně podstrkuje. Raf se ho snaží přesvědčit, aby ho jmenoval svým následníkem. A já se obávám, že otec to nakonec udělá. Protože Marca považuje za slabého."

„Marco je dobrý kluk," měl jsem potřebu se ho zastat, přestože já sám jsem se k němu nezachoval nejlíp a zlomil mu srdce.

Usmála se: „Jsem ráda, že si to myslíš, Nathe. Je sice mladý a naivní, ale má laskavé srdce. S trochou pomoci a vedením by z něj mohl být dobrý vládce. Jenomže proti Rafaelovi nemá šanci. Takže mu musíme pomoct a Rafaela odstranit z cesty."

„Proto jste si najala ty Ashârije, že? Aby odstranili Rafaela z cesty."

Francesca, nevidomá dcera lorda Carlose stála za tímhle spiknutím. Jak jen to všechno dokázala? Přesvědčila Nica, aby pracoval pro ni, a najala si ty nejlepší zabijáky, aby odstranili jejího nepohodlného a psychopatického staršího bratra, který si nárokoval následnictví.