Podobnost čistě náhodná

9.kapitola

Následujících pár dní jsem byl osvobozen od svých povinností a Marco dohlédl na to, abych mohl pouze odpočívat. 

Samozřejmě to znamenalo, že došlo i na nějaké to muchlování, ale vzhledem k mému zranění se černovlasý mladík krotil a nečekal ode mě nic víc než pár polibků. A přestože jsem nemohl tvrdit, že bych se s Marcem necítil dobře, od chvíle, co jsem potkal Zacharyho, se mi neustále vracel v myšlenkách také on.

Nicméně na tom, co jsem cítil vůbec nezáleželo. Nevyslali mě sem na dovolenou, ani proto, abych si vybíral svoje partnery. Byl jsem tady jako agent Argosu s úkolem zjistit, co se stalo Nicovi.

Kvůli tomu jsem musel zůstat s Marcem a pokračovat v celé té šarádě, ale současně jsem potřeboval udržovat kontakt i se Zacharym, jehož pomoc pro mě nyní byla zásadní.

A to, co cítím k jednomu nebo k druhému, se v této situaci zdálo zcela irelevantní.

Navíc já vlastně ani nevěděl, co přesně k Zacharymu nebo k Marcovi cítím. Věděl jsem, že oba mě svým způsobem přitahují, jenom každý úplně jinak. Protože každý z nich úplně jiný byl. Naprosté protiklady. Milý a usměvavý Marco, trochu rozmazlený syn lord Carlose proti Zacharymu, bývalému agentovi Argosu a nyní cvičenému zabijákovi z klanu Ashârijů. 

Na Marcovi se mi líbila jeho veselá povaha, jeho úsměv, jeho otevřenost a upřímnost. Líbilo se mi, jak o mě oddaně pečoval, jak se na mě zamilovaně díval. 

Zachary byl oproti tomu záhadný, více odtažitý a příliš mi toho neříkal, avšak jako jediný věděl, kdo opravdu jsem. Mohl jsem se mu svěřit a probírat s ním svoje teorie a podezření. Znal celou pravdu, takže jsem před ním nemusel nic předstírat. A oba jsme chtěli to samé: pomoci Nicovi.

On jediný mě také oslovoval pravým jménem. Mohlo se to zdát jako maličkost, ale pro mě to v této složité situaci znamenalo hodně.

Protože kdykoli jsme se s Marcem líbali, kdykoli to mezi námi začalo být vášnivé a on místo mého jména zašeptal to Nicovo... bylo to jak studená sprcha. Ne snad proto, že bych žárlil na svého bratra, ale proto, že jsem si vždy uvědomil, že tenhle vztah stojí od začátku na lži.

A přestože bylo úplně zbytečné neustále to analyzovat, protože karty byly rozdány a já s nimi musel hrát, ať se mi to líbilo nebo ne, podobné myšlenky se mi neustále vkrádaly do hlavy a rušily můj klidný spánek.

A abych toho neměl málo, několikrát si mě nechal zavolat i lord Carlos.

Nejvíce ho zajímalo, zda jsem už jeho synovi domluvil ohledně Natálie. Musel jsem lhát a přesvědčivě tvrdit, jak na tom pracuji, přestože jsem rozhodně nemínil Marcovi něco rozmlouvat. Překazit zásnuby Carlosova syna a Natálie Vartera byl Nicův velký úspěch a já ho nehodlal pokazit. Navíc jsem si myslel, že i pro Marca je to takhle lepší. Neměl by si brát ženu, kterou nemiluje, jen kvůli politickým machinacím.

Zacharyho jsem od našeho prvního setkání viděl ještě třikrát. Vždycky si na mě někde počkal, připadalo mi to až vtipné. Nikdy jsem nevěděl, kdy a kde se objeví. A vůbec mu nevadilo, že je celý dům hlídán, a stráže se nacházejí snad úplně všude, stejně dovnitř pokaždé nějak nepozorovaně proklouzl. 

Nechápal jsem, jak to dělá. Musel být opravdu dobrý. To, co ho nestihli naučit v Argosu, se dovzdělal u Ashârijů.

Většinou se Zach ukázal těsně před úsvitem, a já se proto skoro každé ráno procházel zahradou a čekal, jestli se neobjeví. Někdy se tak stalo, ale nikdy jsme spolu nemluvili déle než několik minut, abychom si řekli novinky o našem pátrání.