Podobnost čistě náhodná

5.kapitola

Stál jsem před lordem Carlosem a snažil se zachovat klid.

Popravdě jsem doufal, že se mi podaří vyhýbat se samotné hlavě klanu Malcavienů co nejdéle, bohužel to netrvalo ani tak dlouho, aby stihl dokončit svojí první směnu. 

Hector za mnou přišel těsně před jejím koncem a oznámil mi, že hlavní šéf se mnou chce mluvit. Ta žádost mě zaskočila zcela nepřipraveného a já neměl čas vůbec na nic. Ani na to, abych popřemýšlel, v jak velkém průšvihu jsem se ocitl a jestli to znamená, že jsem prozrazen a nebo si chce hlava rodiny jen pokecat.

Když mě uvedli do komnat lorda Carlose, připadalo mi, jako kdybych se vrátil v čase o několik století. Starý kamenný dům i zevnitř působil jako dávné sídlo šlechticů, na stěnách visely těžké závěsy a starobylé obrazy, jeden z nich znázorňoval rodinný znak. Dva propletení hadi symbolizovaly moc Malcavienů a také skrývaly varování, že s tímto rodem si není radno zahrávat. 

Jejich zálibu v jedech, drogách a chemických zbraních již mnoho nepřátel Melkosu poznalo pěkně zblízka, nás, Spartany, nevyjímaje.  

„Víš, proč jsem si tě zavolal, Nicolasi?"

Lord Carlos seděl u jistě drahého vyřezávaného stolu, jeho vyzáblá ruka svírala sklenici vína. Vypadal, že není úplně ve své kůži. Černé vlasy, typické pro celou jeho rodinu, byly značně  prošedivělé a tmavé oči zahalené únavou.

„Ne, můj pane," odvětil jsem a s pokorou sklonil hlavu.

„Jde o mého syna."

No výborně. Tak tenhle rozhovor nebude příjemný. Snažil jsem se uklidnit, abych svoji roli zahrál, co nejlépe, ale srdce mi bušilo jako o závod a ruce jsem měl zpocené.

„Víš, Nico, s Marcem je to těžké," povzdechl si Carlos a promnul si spánky, očividně ho trápila bolest hlavy.

„Ale než se začal stýkat s tebou, chápal, jaké jsou jeho povinnosti. Teď mi ale ve všem odporuje. Poslední kapka byla jeho žádost o zrušení zasnoubení s Natálií Vartera. A to by, jak jistě chápeš, pro naši zemi nebylo zrovna šťastné rozhodnutí."

„Rozumím, můj pane," vypadlo ze mě, přičemž mozek mi pracoval na plné  obrátky. Konečně jsem alespoň jednu záhadu rozluštil.

Natálie. 

Natálie Vartera. 

Tak proto je ta svatba pro Malcavieny natolik důležitá, spojenectví Melkosu s bohatým a mocným rodem Varterů by pro Spartany představovalo nemalý problém.

Carlos pokynul jednomu ze strážných, kterých v místnosti postávalo minimálně sedm, aby mu dolil víno.

„Zkrátka, jde o to, že Marco si Natálii vezme. Nikdo po něm nechce, aby se vzdal svých aférek, Natálie je s touto jeho "zálibou" obeznámena, ale ten sňatek proběhne. A to co nejdříve. Jasné?"

Co jsem mu měl odpovědět? 

Nicméně jsem nyní chápal, proč se Nico tak urputně snažil přesvědčit Marca, aby si tu dívku nebral. Chtěl zhatit Carlosovy plány na spojenectví s Vartery.

„Ovšem," přikývl jsem. „Jen nerozumím, co po mě žádáte, pane."

„Marco ti věří. Mě neposlechne, ale na tebe dá. A ty mu do hlavy vtlučeš trochu rozumu. Už chápeš, co po tobě chci?" 

Tón jeho hlasu byl nepříjemný a hrubý a já ztěžka polkl vzpomínajíc si na to, jak mi Oliver Spartan detailně popisovat, co lord Carlos rád dělá s těmi, kdo se mu znelíbí.