Podobnost čistě náhodná

23.kapitola

Naše situace nevypadala vůbec růžově.

Jako by nestačilo, že nás ti Ashâriové načapali, jak se se Zacharym nazí muchlujeme na pláži. Což by samo o sobě stačilo na to, aby se tento zážitek zařadil na první místo nejtrapnějších situací v mém životě. Navíc podle vražedného výrazu Zachova otce to s velkou pravděpodobností bude také ta poslední trapná situace v mém životě.

Ledaže bych...

Sebral jsem veškeré odhodlání, odvahu a herecké schopnosti, co jsem v sobě našel, a ostře se ohradil proti staršímu Ashârijci. Ten stále držel ostří dýky na Zachově krku a jeho pohled naznačoval, že není daleko od toho ji použít.

„Okamžitě s tím přestaňte," okřikl jsem ho jako zlobivého fakana, a ze všech sil se snažil znít rozhodně a povýšeně, což vzhledem k tomu, že jsem tady stál nahý a celý mokrý, byl rozhodně nelehký úkol.

Ale jeho pozornost jsem získal. I tu Zacharyho. A v očí černovlasého kluka jsem četl zhrození, proč na sebe, já idiot, vůbec upozorňuji. Možná Zach doufal, že když bude mít jeho otec dost práce se svým nezdárným synem, nechá jeho milence na pokoji. 

„Kdo si myslíš, že jsi?" zasyčel na mě výhrůžně starší Ashârijec. 

„Moje jméno není podstatné," řekl jsem s hranou netrpělivostí s náznakem nespokojenosti v hlase. „To podstatné je skutečnost, že jsem si vás najal na vraždu Rafaela Malcaviena. Jsem váš klient a zaplatil jsem dost peněz za to, abyste plnili moje přání. A vy tady mácháte dýkou a vyhrožuje." 

Muž se přece jen zarazil, konečně odtáhl tu nepříjemně vypadající zbraň z hrdla svého syna a místo toho se  veškerá jeho pozornost soustředila na mě.

Věděl jsem, jak nebezpečnou hru tady hraju a věděl to také Zachary, jehož strnulý výraz mluvil za vše. Avšak jak mi Zach sám potvrdil, Ashâriové totožnost svého klienta neznali a já na to teď vsadil všechno. 

„Čekáš, že uvěřím takové povídačce?" ušklíbl se, zatímco si mě detailně prohlížel. 

Rozpačitě jsem přešlápl z nohy na nohu a celý zrudl, když jsem si představil, jak musím v jeho očích vypadat; mokrý, nahý, opatlaný od písku. Ještěže se rychle stmívalo a moji nahotu a rozpaky alespoň trochu zakryla milosrdná temnota. 

„Proč bys odhaloval svoji totožnost, když ti tolik záleželo na tom zůstat v utajení?" zeptal se, viditelně mi nevěřil ani slovo.

„Donutily mě okolnosti."

Znovu si mě dlouze prohlížel a pak se otočil na ty dva další, kteří naší diskuzi zatím pouze v tichosti přihlíželi.  

Přistoupil k nám jeden z dvojice a stáhl si kuklu. Byl to starý muž, o dost starší než Zachův otec. Jeho vlasy byly již značně prošedivělé, stejně tak jeho bradka a z pravé tváře až ke krku se mu táhla nepříjemně vypadající jizva. 

Krátce mi pokynul hlavou na pozdrav a poté se zeptal: „Pokud mluvíte pravdu, nebude pro vás problém odpovědět na moji otázku."

Ztěžka jsem polkl. Vypadalo to, že moje šaráda nebude mít dlouhého trvání.

„Za tuto práci jste nám zaplatil jedním velmi drahým předmětem," pokračoval. „Normálně nic než peníze neakceptujeme, ale hodnota této věci několikrát převýšila částku, na kterou jsme si eliminaci Rafaela Malcaviena nacenili. Proto jsme platbu v této podobě přijali. Řekněte, čím jste nám zaplatil?"

Krátce jsem mrkl na Zacharyho. Podle jeho bezradného pohledu bylo zřejmé, že nemá sebemenší tušení.

No, teď se předveď, Nathe, říkal jsem si v duchu, nyní na tom závisí úplně všechno.