Podobnost čistě náhodná

31.kapitola

I kdybych právě neseděl přivázaný kovovými pouty k židli, stejně bych se nedokázal pohnout, jak šokovaný jsem byl tím nečekaným vývojem situace.

Marco Malcavien se líbal s Oliverem Spartanem.

Nevidět to na vlastní oči, nevěřil bych tomu.

A další neuvěřitelná věc byla ta, že Oliver... Oli prostě Marca nechal.

Čekal bych, že ho od sebe okamžitě odstrčí, jednu mu vrazí a vynadá do nechutných buzerantů.

To se však nestalo.

Vypadal nový vládce Sarterry zaskočeně? To každopádně. Ale vůbec se nesnažil od mladšího kluka odtáhnout. Naopak. Po první vteřině šokovaného údivu se do toho polibku dokonce nesměle zapojil.

Připadalo mi celkem zábavné sledovat, jak ten vždy sebejistý a arogantní Oliver najednou neví, co má dělat, jak je vyvedený z míry, ale současně si nemůže pomoct a zastavit to.

A vsadil bych všechny peníze, že tohle byl jeho úplně první polibek s klukem.

Oliverovy paže se nejprve nejistě obtočily kolem Marcova pasu, aby si ho mohl přitáhnout blíže, a poté, jak jejich polibek získával na intenzitě, se jedna jeho ruka přemístila do černých kadeří druhého kluka.

Ten polibek se každou vteřinou stával vášnivější a za chvíli se líbali pěkně divoce. Začínal jsem mít pocit, že jsem tady navíc.

Ale jim byla moje přítomnost naprosto ukradená, možná na ni dávno zapomněli.

„Překvapils mě," zaslechl jsem Marca pronést škádlivým tónem, když se od sebe na okamžik odtáhli. „Nenapadlo by mě, že se ti to bude líbit stejně jako mně."

„Taky nelíbilo, já nejsem jako ty," odsekl nový vůdce Sarterry, ale přestože se snažil znít znechuceně a naštvaně, hlas se mu chvěl a moc sebejistě nepůsobil.

Marco mu věnoval ten svůj rozpustilý úsměv a naklonil se blíž, jako by ho chtěl znovu políbit. Než se však jejich rty mohly podruhé setkat, jeho ruka se protáhla mezi ně a stiskla Olivera přesně na tom místě, které o nějaký ten dotek již nějakou dobu zoufale žadonilo.

„Můžeš lhát, ale tvoje tělo nedokáže nic předstírat," ušklíbl se s převahou Marco.

Oli zrudl, snažil se něco říci, ale nakonec ze sebe nedostal ani hlásku, ve tváři se mu odrážel zmatek a strach.

Nato od sebe mladšího kluka odstrčil a zbaběle utekl.

Marco klidně sledoval ten Oliho zběsilý úprk, potom se pousmál a bezmyšlenkovitě si palcem přejel po rtech: „Kdybych věděl, že jediný způsob, jak ho umlčet, je políbit ho, udělal jsem to už dávno."

Pohlédl na mě: „Netušil jsem, že je taky na kluky."

„Řekl bych, že to ani on sám."

„Vážně?" podivil se a přistoupil ke dveřím, kterými Oliver utekl. Zkusil vzít za kliku. Bylo zamčeno.

„Tady v Sarteřře je těžké být gay," vysvětlil jsem. „Je to považováno za úchylku a slabost. Donedávna to bylo dokonce nelegální. A ještě horší je to pro někoho jako je Oliver."

„Tak o tom něco vím," poznamenal zamyšleně Marco a pak dodal. „Když jsem ho poprvé spatřil, myslel jsem, že je to namyšlený blb, ale teď se mi začíná líbit. A ten polibek s ním," usmál se a znovu si přejel prsty po rtech, „nebránil bych se, kdyby si to chtěl zopakovat."

„Marco, Oliver je namyšlený blb. A také je to ten stejný člověk, který vám před pár hodinami vyhlásil válku a slíbil, že srovná vaše města se zemi," poukázal jsem na jistá fakta, která mu zjevně nedocházela.