Se směsicí nejrůznějších pocitů jsem nechal Zacharyho, aby mě vedl potemnělou zahradou neznámo kam. Chvěl jsem se nervozitou a nedokázal se ani zeptat, kde má Zach v plánu tu naší "lekci" uskutečnit.
Zastavil až před dřevěným zahradním domkem v odlehlé části parku, o jehož existenci jsem doposud neměl tušení.
„Tady?" optal jsem se s despektem.
Pouze se pousmál a instruoval mě: „Chvilku počkej."
Nato zmizel uvnitř.
Nechápal jsem, co chce dělat, jen jsem doufal, že nás tady nenačape nějaká hlídka. Avšak nedalo se popřít, že ten domek by nemuselo být špatné místo, kde se zašít.
A přestože jsem věděl, že v mojí situaci si nemohu moc vybírat, trochu mě zamrzelo, že si svojí první zkušenost s klukem odbudu právě tady. Asi jsem si přál, aby to bylo výjimečnější.
Ale pak jsem podobné myšlenky zahnal.
Trvalo nějakých deset minut, než se Zachary vrátil, a během té doby, co jsem tady celý vynervovaný přešlapoval, jsem nebyl daleko od toho si to celé rozmyslet a utéct.
Nakonec jsem vytrval, i když se moje nervozita stále stupňovala.
Konečně se můj budoucí milenec ukázal, s potutelným úsměvem mě vzal za ruku a vtáhl dovnitř.
Skoro jsem oněměl úžasem.
Dřevěný zahradní domek, který původně sloužil jako úložiště pro nářadí, pletivo, sazenice a stromky, se během těch několika minut proměnil k nepoznání.
Nevelký prostor ozařovaly svíčky rozestavěné po zemi a na dřevěné podlaze se nacházelo několik rozložených přikrývek, jejichž účel byl zřejmý. Jediné miniaturní okno Zach neproniknutelně zatemnil, aby ven neunikl ani jediný paprsek světla a neprozradil nás.
Podél stěn stály dřevěné truhlíky s nejrůznějšími květinami a větší květníky se stromky připravenými k sadbě. Díky tomu místnost získala zemitou a květinovou vůni, což společně s intimním osvětlením svíček dodávalo tomuto zahradnímu domku dokonalou iluzi toho nejromantičtějšího místa, které si jen lze představit.
Neřekl bych do Zacharyho, že zrovna on bude bůhví jaký romantik, ale teď se opravdu snažil. To gesto mě zahřálo u srdce.
„Spokojený?" usmál se a já se zmohl pouze na přikývnutí.
„Tak jdeme na to?"
S rozpaky jsem pohlédl na improvizované lůžko.
Na rozdíl ode mne starší kluk nervózně nepůsobil, bral to celé naprosto v klidu. Já tedy klidný nebyl ani trochu.
Nečekal na moji odpověď, prostě mě sevřel v náručí a políbil. Divoce, vášnivě, dominantně... Přesně tak úžasně, jak to uměl pouze on. Snažil jsem se s ním držet krok, ale nějak jsem se nedokázal naladit na stejnou notu a hlavně na tuhle novou a nečekanou situaci.
Asi to poznal, protože se v dalším okamžiku odtáhl. Zblízka studoval můj jistě rudý obličej a potom mě jemně pohladil po tváři.
„Jsi nervózní?" zeptal se nebo spíš konstatoval.
„Hrozně," přiznal jsem rozpačitě.
Bylo to zkrátka divné. Chtěl jsem Zacharyho a to opravdu moc, ale současně jsem nevěděl, co čekat, bál se, že něco pokazím a styděl za svoji nezkušenost.
Chápavě na mě pohlédl a povzbudivě se usmál, jeho prsty se stále zlehka dotýkaly mých zrudlých tváří: „Mám na to jít pomalu?"
Mlčky jsem přikývl přesvědčený, že se musím na místě propadnout studem.
YOU ARE READING
Podobnost čistě náhodná
AdventureMůj bratr Nico je jeden z nejlepších mužů naší armády, perfektně vycvičení voják, nezlomný bojovník a také tajný agent. O tom, co přesně dělá a jak nebezpečná je jeho práce, jsem donedávna neměl sebemenší tušení. Až když za mnou přišli a oznámili m...
