Kroniky Nirnu I - Stínová věž

64. Kapitola - Zamčené dveře

Zatímco Nirus usnul ukolébán v její náruči, přemýšlela o všem, co jí řekl. Vstřebávala slovo za slovem se sevřeným hrudníkem a postupně nabývala pocitu, že se ocitli v bezvýchodné situaci. Tušila, že za tím vším je mnohem víc. Jen byla překvapená, jak dalece Xaviér dokáže zajít. Pokud si někdy myslela, že v něm je alespoň trocha dobra, dnešní noc jí tu myšlenku zcela vyvrátila. Příběh, který jí byl vyprávěn o to víc posílil rozhodnutí, ve kterém měla již dávno jasno. Pokud chce přežít, nesmí dovolit, aby jednoho dne stáli proti sobě. Ne proto, že by ho nedokázala zabít, což neměla nikdy v úmyslu, ale z důvodu, že on byl silnou stránkou Xaviéra, jehož potřebuje oslabit, pokud má nad Alduinem vyhrát.

Sotva se rozednilo, proklouzla k nim do pokoje Lian a mlčky nabádala Rawerru aby se oblékla, přičemž se ujišťovala pohledem, že Nirus stále spí. Ta vklouzla do přistrčených šatů a po špičkách se kradla do vedlejší místnosti, kde ji na malý okamžik oslepilo světlo ze zapálených olejových lamp.

„Proč tolik tajností?" vydechla tiše hned poté, co zavřela dveře a pohlédla dívce do usměvavé tváře, čekajíc na odpověď.

„O žádných tu není řeč." Ozval se hluboký hlas muže, který vystoupil ze stínu  a odhalil tak svou starou vrásčitou tvář. Rawerra sebou překvapením škubla a rozpačitě si prohlížela dlouhý bílý vous, který mu padal téměř na prsa.

„To je Yuan – Zen." Usmála se Lian a ona si ihned vzpomněla, že už o něm slyšela.

„Vrátil jste se rychle. Jamin říkal, že jste musel odjet." Ostýchavě k němu udělala pár kroků a zůstala stát v záplavě světla uprostřed místnosti. Stařec si jí dlouze prohlížel a poklepával přitom prstem na křivolakou hůl.

„Dostal jsem vzkaz. Naléhavě zněl a také v něm bylo něco, co vzbudilo mou zvědavost. Takže vy jste ta žena, hm? Já o vás slyšel dosti...a také že vy ztratila cennou věc. Mohu pomoci, pokud vy sama to chcete. " Usadil se na nízkou pohovku s pohledem na Lian, která ihned odcupitala do kuchyně připravit pohoštění. Rawerra se zhluboka nadechla a na malý okamžik ztichla. Věděla, co chce, ale nebyla si jistá, do jaké míry může před starcem mluvit.

„Vidím, že jakýsi boj v nitru probíhá," zakuckal se pobaveně a opřel svou hůl o zeď.

„Tak to není. Já jsem rozhodnutá, jen si nemyslím, že to bude tak snadné." Pokrčila rameny a tím starce rozesmála.

„Co snadné a těžké je, rozhoduje pouze vaše vůle. Vy silná zdáte se být, ale příliš mnoho rozptýlení je kolem. Ušla jste dlouhou cestu, plno překážek vy překonala, a přesto vidím pochyby."

„Možná je to tím, že se ode mne očekává mnohem víc, než jsem schopna zvládnout. Lidé ve mně věří a jsou ochotni se postavit po mém boku, až nadejde ta osudová chvíle... Tomu zlu, kterému všichni společně čelíme. Nevím, co vám o mě Nirus napsal, ale těch důvodů je hned několik, proč potřebuji svou moc zpět. Každý den, co tu jen tak nečinně sedím je pro mne horší, jak vězení. Bez své magie se nedokážu nadechnout. Byla mou součástí a teď, co je pryč, zbyla jen půlka mé osobnosti. Nemohu nic dělat, jen se dívat, a to nikomu život nezachrání," špitla zoufale a sledovala vrásčité prsty starce ve spleti vousů.

„Hm. Oči vaše hledí před sebe, ale nedíváte se pod své nohy. Spoustu přátel máte, co pomohou nést těžké břímě. A vy pak můžete soustředit sílu na svůj osud. Magie, jenž dříme ve vašem nitru je čistá, silná...ale dusíte ji. Vy neumět využít všechny její stránky, přestože to sama nabízí. Na místo toho trápíte svou mysl předsudky. Zbavit se jich jistá výhra pro vás jest." Culil se pod vousy s očima upřenými na Rawerru, která se snažila pochopit o čem stařík mluvil.