Kroniky Nirnu I - Stínová věž

37. Kapitola - Překážka

Slunce se přehouplo přes hřeben vysokých hor a zmizelo v temnotě noci. Místo něj se na nebi objevily první hvězdy a velký, zářivý měsíc. V ohništi praskalo dřevo a kolem něj se linulo příjemné teplo a světlo. Rawerra se převalila na bok a sykla bolestí. V tu chvíli přišla k sobě a otevřela oči. V mysli se jí vyjevil poslední obraz, toho co viděla, než omdlela. Lekla se a rozhlédla kolem sebe. Stále byla v tábořišti Zapřisáhlých. Ležela na zemi v kožešině v jednom z přístřešků. Vyplašeně těkala očima po okolí a snažila se uklidnit. Viděla cizí muže, jak sedí u ohniště a se smíchem klevetí. Přitom ukusují pečeni a popíjejí víno. Vypadali spokojeně, navzdory tomu, co se tu před několika hodinami odehrálo. Když spatřila rozjařeného Ewira , který přišel odkudsi zpoza stromů a zapínal si poklopec, uklidnila se. Svalil se na zem k nim a zapojil se do debaty. Smál se a pil společně s nimi, jako by se znali léta.

Vyčerpaně položila hlavu zpět do kožešiny a pozorovala je. Uklidňoval jí pocit bezpečí. Ze strany cizinců nebezpečí nehrozilo. I když do lovců měli daleko. Jejich zevnějšek připomínal spíše Strážce úsvitu, které párkrát spatřila na svých cestách. Kuše na zádech jednoho z nich, ji v tom utvrdila. Ten nejstarší s plnovousem k ní seděl čelem a po celou dobu mlčel. Cpal se mastnou pečínkou a zapíjel ji hltavými doušky rovnou z láhve. Ewiro seděl po jeho boku, opřený zády o kládu a nohama strkal klacky do ohniště. Muž z druhé strany měl na hlavě stále kápi a shrbený dloubal botou v prašné zemi. Zdál se jí nervózní a nejistý. Jakoby mu společnost ostatních nedělala dobře. Poslední z nich seděl nejblíže ohništi a právě on se staral o zábavu. Velice živě vypravoval příběhy a zážitky. Přitom pil víno a rozhazoval rukama i nohama. Měl dlouhé, plavé vlasy, které mu padaly do potetované tváře. Nebyl o moc starší než ona. Svou živelností a smíchem ji připomněl bratra, i když byl od pohledu Nord.

Sklesle odvrátila tvář a sáhla si na ruku, kde ucítila pichlavou bolest. Zápěstí bylo ovázané. Nevzpomínala si, že by se zranila. Vlastně si nevzpomínala skoro na nic. Bylo to jako noční můra. Trhané záblesky smrti. Křik, kaluže krve a černota. Věděla, že použila Xavierovu magii, ale tentokrát to bylo daleko silnější a intenzivnější. Skoro ji to stáhlo dolů do propasti. Slíbila sama sobě, že to bylo naposledy, co to udělala.

„Jak je ti? " Ozvalo se náhle u její hlavy. Skláněl se nad ní Ewiro a usmíval se.

„Už mi bylo líp. Co se stalo?" S námahou se posadila a pohlédla mu do tváře.

„ Trošku ses urvala ze řetězu," hihňal se přiopile. Rawerře to však k smíchu nepřišlo.

„ A kdo jsou oni?"Pokynula hlavou směrem k ohništi a on se na okamžik ohlédl.

„ Těch se nemusíš bát. Byli na stopě nějakýho zloděje a osud je zavál sem, zrovna ve chvíli, kdy jsi řádila. Málem ses pustila i do nich, kdyby tě nezarazili."

„Vypadají jak Strážci úsvitu."

„Jo jeden z nich je. Nechceš donést něco k pití? Nebo budeš spát? Zůstaneme tu do rána, ať si odpočineš. "

„Ne děkuju," vydechla a přitáhla si k hrudi vlněnou deku.

„ Dobrá. Kdybys něco potřebovala, stačí říct. Budu kousek od tebe. Uslyším tě." Vstal a odešel zpátky k ohništi.

Rawerra si lehla a odvrátila tvář od ohniště. Pokoušela se usnout. Magie ji příliš vyčerpala. Vyčítala si svou lehkovážnost. Ohrozila tak jejich úkol a nestihnou se vrátit včas.

Uprostřed noci ji vzbudila spalující žízeň. Vyprahlé hrdlo ji donutilo vylézt z přístřešku a postavit se na bolavé nohy. V ohništi už skomíral oheň a zdálo se, že všichni spí. Ewiro ležel kousek od ní, v objetí poloprázdné láhve a hlasitě chrápal. U ohně viděla další postavy. Rozhlížela se kolem a hledala cokoliv, čeho by se mohla napít. Viděla však jen samé víno a medovinu. Povzdychla si tiše a popošla k nejbližší bedýnce s alkoholem. Shýbla se pro zaprášenou láhev, když se jí před obličejem objevila ruka s plechovým hrnkem. Nahlédla dovnitř a viděla průzračnou vodu, teprve pak se odvážila zvednout pohled k dobrodinci. Byl jím třetí muž v kápi, ze kterého viděla jen velké čokoládové oči a nepřirozeně bledou pleť. Na první pohled poznala, že je cizinec, přesto v něm spatřila něco důvěrně známého a zarazila se.