Kroniky Nirnu I - Stínová věž

23. Kapitola - Lekce života

Když si o Liraně myslela, že je výstřední, netušila ještě jaký vkus má Xaviér. Jakmile překročila práh svého pokoje, nejen že našla rozložené na posteli plno nového oblečení, ale i obuv, pláště a šperky. Musel to sem někdo nanosit během její nepřítomnosti. V rozpoložení jakém byla, neměla sílu na upřímnou radost, kterou může projevit jen žena. Letmo přelétla hromádky a jednu si vybrala. Všechno beztak bylo černé barvy, jinou by tu hledala jen těžko.

Shodila ze sebe šaty na podlahu a bosou nohou je odkopla ke skříňce. Nasoukala se do punčoch a vysokých, kožených bot. Ani se neprohlížela, jak jí šaty sedí a jak vůbec vypadají. Ne že by ji to nezajímalo, ale myšlenkami byla zcela jinde. Z informací se jí v hlavě vytvořil obrovský vír a požíral veškerý zdravý rozum. Měla pocit, že zešílela. Jakmile v sobě našla sílu se mu postavit a začala se o to pokoušet, on ji okamžitě srazil v bolestech na kolena. Dotkl se jejích nejcitlivějších míst. Všechno ostatní by se dalo ustát, ale tohle by nečekala, ani v těch nejhorších snech. Na nahé tělo si oblékla halenu a zavázala šňůrky, které ji držely oblečenou. Netušila zda uběhla daná hodina, ale otupělá se vydala po chodbě k jeho pracovně. Chtěla mermomocí slyšet celý příběh a udělat si názor. Takhle byla jen zmatená, měla pochyby a zlost.

Vešla potichu do tiché místnosti a ode dveří zahlédla jeho postavu sedět za stolem nad otevřenými lejstry. Nehořely všechny svíce a díky šeru musela dávat na chodech pozor, kam šlape.

„ Jdeš brzy, " promluvil, aniž by zvedl od papíru hlavu a jeho hlas zněl jinak, než před chvílí v jídelně. Byl více lidský. Na to mu neřekla ani slovo. Nehodlala se omlouvat, že přišla dříve a mířila své kroky rovnou k němu. Ke stolu však nestačila dojít. On nečekaně vstal a vybídl ji, ať jde s ním ke krbu. Tam stála dvě mohutná křesla a připravený džbán s vínem na malém stolku, přímo proti praskajícímu ohni. Usadil se a vyčkával, až udělá to samé. Rawerra byla nervózní a chvilku trvalo, než přinutila své nohy poslechnout ke klidu. On rozlil do pohárů rudý mok provoněný kořením a jeden z pohárů postavil k ní. Vzápětí však vedle vína, přibyla ještě malá lahvička. Od pohledu nějaký lektvar bez popisu.

„Něco na uklidnění, vypadáš, že to potřebuješ. Jen byliny. Nic víc v tom není. Trávit tě nemám zapotřebí," podotkl, když uviděl její výraz při pohledu na tmavou lahvičku. Rawerra vzala lektvar do ruky, sňala z něj zátku a celý obsah si vylila do úst a polkla. V krku ucítila odpornou hořkost, na nic nečekala a sáhla po poháru s vínem a půlku vypila, aby se zbavila pachuti. Xaviér na ni nevěřícně hleděl, ale neřekl ani slovo. Zřejmě netušil, že bude tak snadné do ní ten lék dostat, i když byla ve stavu, že jí bylo úplně všechno jedno.

„Chceš se ptát a já odpovídat? Nebo ti mám říct všechno, co vím a ty mi přitom nebudeš skákat do řeči, " otázal se a ona jen mávla rukou. Ten lektvar byl tak odporný, že stěží mohla mluvit. Upíjela neustále víno, až nezbylo v poháru nic a rychle si dolila další.

„Pokud budeš takhle ještě chvíli pokračovat, tak nemá smysl ti něco říkat," podotkl, protože ji po celou dobu pozoroval a odsunul džbán stranou z jejího dosahu. Přešla to beze slov. Jen přehodila nohu přes nohu, aby si udělala pohodlí k poslechu. Netušila, co uslyší a děsilo ji to.

„ Kdo byla tvá matka i otec jsem ti už říkal. To nejspíš nemusím opakovat. Právě proto, že byl tvůj otec levoboček a v krvi mu kolovala krev Septimů, mu byl neustále někdo v patách a usiloval o život, jakmile se to dostalo na světlo. S tvou matkou se rozhodli, že bude nejlepší, když odjede někam do bezpečí a v klidu porodí. On sám se snažil vrahy vystopovat a zabít. Protože pak by šli po tobě, kdyby se mu to nepovedlo. S tvou matkou odjela do Brumy ještě jedna osoba. Měla se o matku starat a pomoci s porodem. Bylinkářka a porodní bába Elindra. Ona, ale nebyla tak úplně tím, za koho se léta vydávala. Bývala to jeden čas docela slušná čarodějka, ale svou profesi pověsila na hřebík a pomáhala lidem. Tvůj otec jí důvěřoval a znal odmalička, proto ji s tvou matkou poslal. Věděl, že s ní budete v bezpečí. Nicméně tvůj otec se o něco později dostal do pasti. Byl zrazen a zabit. Ty ses narodila o dva měsíce později. V Brumě jste byli v bezpečí. Tvoji rodiče pečlivě zametli stopy a nikdo nevěděl, kde jste. Pro všechny případy měli domluvené, že kdyby se cokoliv stalo. Elindra se o tebe postará. A to se také stalo. Tvá matka podlehla nemoci a tebe Elindra tajně odnesla do Skyrimu, ke svým známým. Ještě, než tě tam odnesla, zahalila tě do Iluze, o které si myslela, že tě dostatečně ochrání. Nikdo by nepředpokládal, že nositel krve Septimů, bude Dunmer. Dostala si se do rodiny, která tě přijala a vychovala. Velmi dlouho jsi žila skryta a žádné stopy k tobě nevedly. Bohužel pro tebe, pomocnice, která dělala v Brumě v hostinci, kde tvá matka delší čas žila, promluvila. Protože slýchala rozhory její s Elindrou. Tak tě opět našli. V tu dobu jsi byla se svým bratrem tábořit, kdesi v horách, pokud se nemýlím. Bylo ti osmnáct let. Tvé pěstouny zavraždili a tvůj nevlastní bratr odešel krátce po té, se pomstít. Vrahové mezitím svedla z cesty Elindra, která po celou dobu žila poblíž a sledovala, jak rosteš. Když se vrátila zpět, aby ti pomohla se dostat do bezpečí a všechno vysvětlit, tys byla už také pryč. Tvůj život v pár větách. Jsi spokojená? " Napil se velkými doušky vína a sledoval Rawerru, jak nepřítomně zírá do plamenů. Vnímala každé jeho slovo a dokonce jí neušlo, ani jméno té bylinkářky. Bylo jí povědomé. Jenže ona znala mladinkou holku, zatímco žena z vyprávění byla stará žena.